Chrastavští turisté vyrazili na další výlet. Tentokrát jsme se vydali na Kokořínsko. Nejprve jsme zajeli do Mšena k místnímu koupališti, které bylo vybudováno již v roce 1932 jako městské lázně ve stylu art deco. Kousek odtud se nachází lesopark Debř, ale my jsme se napojili na žluto – bílé „psaníčko“. Jedná se o místní značku, která vyznačuje devítikilometrovou cestu Cinibulkovou naučnou stezkou. Stezka je pojmenována po místním botanikovi Josefu Bedřichu Cinibulkovi. Zároveň to byl velký propagátor turistiky na Kokořínsku.
V úvodu míjíme kamennou kapličku, která byla postavená po velkém krupobití v červnu 1865. Pokračujeme po polní cestě lemované mladými stromky. Na konci jsme se dozvěděli, že se jedná o Františkánskou alej, vybudovanou místními dobrovolníky na památku zdejšího pedagoga a sadovníka, jenž zasvětil život zahradní a krajinářské architektuře, Františka Smýkala. Minuli jsme lavičku s vyhlídkou na Mšeno a vstoupili jsme do přírodní rezervace Kokořínský důl. Prudce sestupujeme okolo seskupení pískovcových skal s názvem Faraon a dostáváme se k dalším, které jsou pojmenované Obří hlava a Žába.
Zde se naskytuje možnost odbočit a dostat se po dvou kilometrech po modré značce k Pokličkám, ale my jdeme dál doprava. Procházíme Švédským valem, pár z nás se vyfotilo s přilbou na hlavě, a kolem hájovny Na Rovinách v osadě Romanov, kde někteří chvíli postáli u kříže. A tady odbočujeme doleva do Bludiště, netušíc, co nás ještě čeká!
Bludiště je skalní labyrint plný úzkých stezek a cestiček mezi pískovcovými bloky s vysokými kamennými schody, dřevěnými žebříčky a spletenými kořeny stromů, na kterých pár z nás uklouzlo. Člověk se tu může vyřádit, ale při nepozornosti i zabloudit. Hned na začátku na nás čekal velmi nepříjemný a krkolomný úsek. Museli jsme zvládnout sice krátký ale, náročný sestup s řetězy upevněnými na skále. Dnes na tento zážitek již vzpomínáme s úsměvem, ale tam mnohým z nás do zpěvu nebylo. Celá trasa skalním Bludištěm je jednoznačně nejzajímavější a nejhezčí částí naučné stezky, ale také nejnáročnější. Po opuštění Bludiště jsme se zastavili na Vyhlídce, odkud je hezký pohled na Housecké vrchy a Vrátenskou horu.
Dalším významným místem na Cinibulkově stezce je Obraznice.
Jedná se o nevelkou jeskyni vytesanou do skály, která za 30leté války sloužila jako skrýš cenných předmětů panského sídla Romanov, které ovšem zaniklo v roce 1724. Prudkým stoupáním vycházíme z rokle a přicházíme k Prolezovačkám. To jsou dutiny ve skalách spojené úzkými průlezy vzniklými zvětráváním pískovců. Míjíme hospůdku s nádhernou venkovní malbou bílých koní a před námi je již opět vidět Mšeno. Scházíme po vysokých kamenných schodech a zajdeme se ještě kouknout na zmenšeninu hradní věže Kokořínského hradu, ke kterému po chvíli odjíždíme.
Hrad Kokořín se majestátně vypíná na ostrohu pískovcové skály nad Kokořínským dolem. Nápadnou dominantou hradu je 38 m vysoká věž s vyhlídkovým ochozem. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1320. V roce 2006 se Kokořín vrátil do rukou dědiců rodu Špačků. Někteří z nás si zašli na prohlídku, jiní vystoupali na věž, ostatní si prohlédli ve sklepení hradu výstavu unikátních fotografií, pohlednic a dokumentů zachycujících Kokořínsko v letech 1888 – 1972. Až na déšť, který nás zastihl při zpáteční cestě z hradu, se výlet vydařil, užili jsme si ho a všem se nám líbil.
Bohužel zájezd do Prahy na oslavy 125. výročí založení KČT jsme museli zrušit. Nyní na nás ještě čekají dvě dovolené. Na konci června někteří z nás odjíždějí na týden do italských Dolomit do Alta Pusteria a v září odjíždíme na podzimní pobyt do Beskyd.
Všem přejeme krásné léto plné sluníčka, odpočinku a nevšedních zážitků.
Jitka Marxová – KČT - odbor Chrastava