Povodně v roce 2010 i některé přívalové srážky v uplynulých několika letech opakovaně působí značné škody na účelových komunikacích ve vlastnictví města a následně i na níže položených pozemcích, které na tyto komunikace navazují. Jedná se především o polní a lesní cesty, které se letitým používáním a opakovanou vodní erozí dostaly pod úroveň okolních pozemků a každý je zná jako úvozové cesty. Každá větší vodní srážka pak dále cesty nejen opakovaně poškozuje, ale zanáší splaveniny do níže položených zastavěných částí města. V zájmu minimalizace podobných škod byl v návrhu opatření pro zlepšení ochrany před povodněmi v odstavci 1. (úpravy odtokových poměrů mimo zastavěné území) stanoven bod 1.3. - zřizování odvodňovacích svodnic na lesních a polních cestách v majetku města.
Aby mohlo být toto opatření splněno, je nezbytným předpokladem vyplnění letitých úvozů vhodným podkladovým materiálem tak, aby se niveleta cest dostala nad úroveň okolních pozemků. Po splnění tohoto základního úkolu je následně možné vytvarovat sklon povrchu cest při zohlednění místních terénních podmínek tak, aby srážkové vody odtékaly z cest nejkratší možnou cestou a mohly se bezeškodně zasakovat na okolních zemědělských a lesních pozemcích. V některých exponovaných a vhodných místech dlouhých svahů pak je možné usměrnit odtok povrchových vod doplňkovými svodnicemi.
V samotných počátcích řešení tohoto protipovodňového úkolu bylo jednoduchým měřením šířky a hloubky úvozů na čtyřech nejvíce ohrožených cestách města zjištěno, že vhodného materiálu k jejich zavezení je potřeba minimálně 3600 m3. Při orientačním přepočtu se jedná o 5760 tun kameniva. Finanční náklady pouze na dovoz tohoto množství materiálu, např. z lomu v Krásném Lese, by přesáhly 1,8 miliónu korun.
Při hledání finančně méně náročného
řešení jsme dospěli k názoru, že vhodným a dostatečně kvalitním
materiálem k potřebnému navýšení nivelety cest může být také předrcený
materiál z nekontaminovaných stavebních konstrukcí. V literatuře je
tento materiál uváděn např. pod názvem recyklát ze stavebních a demoličních
odpadů. O vhodnosti či nevhodnosti tohoto materiálu při stavební činnosti
dnes existuje řada odborných pojednání, které lze získat z veřejně přístupných
zdrojů. Pro příklad uvedu část z pojednání doc. Ing. Miroslava
Škopána, CSc., který působí na na VUT v Brně na fakultě strojního
inženýrství a je prezidentem Asociace pro rozvoj recyklace stavebních
materiálů v ČR:“Obdobně lze tento materiál výhodně použít například
po povrchy cest a lesních komunikací, kde svými vlastnostmi dokonce v řadě
parametrů předčí přírodní materiály. Takto vystavěné komunikace již
slouží řadu let například v lesích v okolí Brna, neplánovaně
po nich dokonce jezdí i těžká lesní technika, přesto se komunikace za
dobu své existence zásadně nepoškodily. Recykláty vyrobené z inertních
minerálních stavebních sutí nalezly v uplynulých letech své uplatnění
v řadě aplikací stavební výroby. I přes zdánlivý nárůst
produkce recyklátů však jejich relativní podíl na celkovém množství vytěženého
přírodního kameniva od roku 2003 trvale klesá (z hodnoty 8,2 na 6,4 %).
Přitom jde o materiály, které se při dodržení technologie jejich výroby
a zejména technologie při aplikaci do stavby nejen vyrovnají přírodnímu
kamenivu, ale v řadě případů dosahují i lepších vlastností
(například zbytky maltovin v recyklátu z cihelného zdiva působí
po zhutnění jako stabilizační složka)„.
S vědomím výše uvedeného se v souvislostí s demolicí bývalého
kulturního domu v Chrastavě naskytla výjimečná příležitost k vyřešení
odvodnění některých léta zanedbaných účelových komunikací. Firma provádějící
demolici městu předrcený stavební materiál z kulturního domu nabídla
s tím, že ho odvozí na místa, která si město určí. Kulturní dům byl
nikdy nepoužívanou novostavbou z betonu a cihel, které byly po cca
dvaceti letech zbourány a recyklovány. Nemohlo proto dojít k žádné
kontaminaci použitých stavebních materiálů škodlivými látkami. První dvě
účelové komunikace, k jejichž opravě byl tento materiál využit, je
polní cesta vedoucí z Vítkova přes farmu Kordula do Václavic a pro
dopravu doposud téměř nevyužívaný úsek Sportovní ulice mezi nově
opraveným mostem ve Vítkově a propustkem pod touto komunikací opraveným také
po povodních.
Největším problémem u oprav cest recyklovanou stavební sutí zůstává estetické hledisko. Než jsou opravy zcela dokončeny, působí na pohled tyto materiály v lokalitách zemědělských a lesních pozemků zcela nepatřičně. Je to však jen dočasná záležitost. Po finálním vytvarování tělesa cesty, dočištění krajnic a případném překrytí opravovaných cest esteticky přijatelnějším materiálem se opravené úseky cest opět stanou nerušivou součástí volné krajiny. S tím rozdílem oproti původnímu stavu, že se již při dešťových srážkách nestanou koryty potoků plnými bahna a kamení a budou jako zpevněné cesty plnit svou funkci i za deštivého počasí.
Ing. Miroslav Chvála, tajemník MÚ