Občanské sdružení Svítání se obrátilo na Radu města
Chrastava se
žádostí o dotaci, kterou použijí na zhotovení základního dokumentu – SHP –
stavebně historického průzkumu – památkově chráněného, raně barokního kostela
Navštívení Panny Marie ve Vítkově, který je jednou z nejstarších staveb v okolí.
Tento dokument je nutný pro získání dotací na obnovu kostela.
Nejprve to budou žádosti na záchranu a odstranění havarijního stavu částí krovu
a střešní krytiny (cca r. 2016, 2017), které půjdou na odbory ministerstva kultury
ČR, Libereckého kraje a památkové péče.
Ve spolupráci s Národním památkovým ústavem ČR tyto jednání již probíhají.
Sdružení Svítání má v plánu využívat tento kostel (majitelem kostela je
římskokatolická církev, která se Sdružením uzavřela Smlouvu o výpůjčce kostela)
nejen pro obyvatele Chrastavy, ale i pro širokou veřejnost hlavně v pořádání
kulturních a společenských akcích.
Chrastava 22.09.2015
Zita Václavíková,
místostarostka
Vítkovský kostel
Navštívení Panny Marie byl údajně postaven v letech 1330 – 35. Byla to poměrně
malá dřevěná stavba s nepřiměřeně mohutnou věží. Podle tehdejšího zvyku byl
kolem kostela zřízen hřbitov. Nejstarší písemný záznam o existenci vítkovského
kostela nacházíme v latinsky psané církevní knize s názvem „ Regista decimarum
papalium“ (Záznamy o papežských desátcích) z roku 1352, kde je také uvedeno
kolik grošů ročně farnost odváděla do Žitavy. Název obce tu je uveden v jeho
polatinštělé podobě VETAVIA. Je písemně doloženo, že prvním farářem tu byl páter
Petrus. Tato zpráva pochází z roku 1363.
Léta plynula, obyvatel v obci postupně přibývalo a prostory uvnitř kostela již
nestačily pojmout stoupající počet farníků. Dřevěná stavba chátrala, a tak bylo
rozhodnuto postavit nový, zděný kostel.
V průběhu 16. století, kdy vrchnost změnila své dosavadní náboženství a
přiklonila se k luteránství, byly na novou víru převedeny i tisíce poddaných. Za
vydatné finanční podpory protestantského frýdlantského šlechtice Melchiora z
Redernů byla stavba v roce 1575 zahájena. Z té doby také pochází největší ze
čtyř zvonů, který byl odlit v Praze v dílně zvonaře, jehož jméno bylo Brikcius z
Vimperky. Na zvonu je nápis: Gott sey lob yn ewigkheit (Budiž Bohu chvála na
věčné časy). Zdobí je i třicet výjevů z bible.
V letech 1671 – 80 došlo k dalším stavebním úpravám kostela. Byla postavená nová
věž, dole čtyřhranná, v horní části osmihranná. Nad vchodem do kostela byla
umístěna deska s nápisem „Všemohoucímu bohu k věčné chvále, milostivé vrchnosti
na počest“. Tuto desku prý dal zhotovit starosta Jakob Hiromynus, aby si
naklonil hraběte Františka Ferdinanda Ignáce Galase a jeho manželky Emerencii.
Farní kronika z roku 1861 se zmiňuje o dvou náhrobcích, které byly umístěny po
obou stranách hlavního vchodu do kostela. Jeden z nich náležet páteru Gottfriedu
Zimmermannovi a pochází z roku 1766. Druhý patřil páteru Ferdinandu Ritschelovi
(v záznamech se někdy objevuje jméno Pitschel), který ve zdejší farnosti působil
v letech 1767 – 99. Poslední německy psanou farní kroniku začal psát v roce 1861
farář Hugo Wohlmann. Zápisy z let 1925 – 43 jsou psány rukou posledního
vítkovského duchovního pátera Maxe Sommera. Ten se narodil v roce 1896 v
Jindřichovicích na Frýdlantsku, byl vysvěcen na kněze v Litoměřicích a do
Vítkova přišel v roce 1923. Nosil silné brýle a působil v obci až do června
1945. byl mezi farníky velmi oblíbený. Spolu s věřícími odešel do Bavorska, kde
zemřel roku 1961. Nad jeho hrobem promluvil poslední německý farář z Chrastavy
Msgre Anton Böhm.
K dalším změnám došlo roku 1714. Tehdy byla zvětšena okna v kostelní lodi a
postaven nový barokní oltář, na němž byl umístěn obraz libereckého malíře
Philippa Leubnera „Navštívení Panny Marie“. Jeden z oltářních obrazů byl dílem
chrastavského malíře – amatéra Wenzela Führicha, otce slavného umělce Josefa
Führicha. Obraz byl namalován roku 1803. V chrámové lodi byla umístěna kazatelna
a velký kříž. V rozích visely kulaté obrazy evangelistů, byla tu rovněž socha
sv. Jana Nepomuckého. Uprostřed stály dvě řady lavic pro věřící a v roce 1866
byly v kostele instalovány nové varhany z dílny Fr. Müllera z Janova u Nového
Boru. Strop kostela byl vyzdoben velkou freskou, zachycující cestu Panny Marie k
Alžbětě.
Do vítkovské farnosti patřil Dolní a Horní Vítkov, osada Vysoký, Mníšek,
Oldřichov v Hájích, Fojtka, Nová Ves a Mlýnice.
Až do roku 1850 nebyl v obci zvoník. Tuto každodenní funkci zastával – přídavkem
ke svým školním povinnostem – místní učitel. Zvonil třikrát denně, kromě toho
také při mších, o svatbách a při pohřbech. Zvoněním se také rozháněly bouřkové
mraky. Tento zvyk byl zakázán teprve v roce 1783 za vlády osvíceného císaře
Josefa II. Zvony se také rozezněly pokaždé, když ve vesnici vypukl požár.V roce
1753 vyhořela budova fary a v plamenech shořely farní kroniky a mnoho jiných
důležitých písemností. V krátké době po této pohromě byla téhož roku postavena
nová farní budova.
Během tzv. sedmileté války, v roce 1756, vtrhli na faru pruští husaři v době,
když byl farář v Mníšku, kde sloužil mši. Vojáci zničili celé vnitřní zařízení.
Také o rok později rabovali ve vesnici cizí vojáci po celé tři dny a neušetřili
ani kostel, ani faru. Během prusko-rakouské války v roce 1866 byli na faře po
několik dní ubytováni pruští důstojníci. Povolali sem starosty z obou částí
Vítkova a dali jim ultimatum, dokdy musejí zajistit jídlo a pití pro několik
tisíc vojáků a krmivo pro více než tisíc koní.
V roce 1870 restauroval oltářní obrazy chrastavský malíř August Jonas. Nová
barevná kostelní okna byla zasazena v roce 1883. O deset let později byly na
kostele umístěny věžní hodiny. Roku 1905 byly v kostele umístěny krásné
vyřezávané jesličky dovezené z Tyrolska. V roce 1911 byla do vsi zavedena
elektřina a vnitřek kostela byl tehdy poprvé osvětlen jinak než svíčkami. Roku
1930 byly v kostele umístěny nové varhany. V roce 1937 byl zrestaurován hlavní
oltářní obraz.
V průběhu první světové války, a to v roce 1916 a 1917, byly odvezeny k
roztavení pro válečné účely všechny kostelní zvony s výjimkou největšího a
zároveň nejstaršího z nich. Největší zvon měl průměr 86,5 cm a jeho zvuk je
laděn do tónu „b“. Je na něm dlouhý německý nápis psaný gotickým písmem. Střední
zvon měřil v průměru 77,5 cm a byl odlit v roce 1667. Byl laděn do tónu „h“.
Malý zvon měl v průměru 56 cm a byl opatřen latinským nápisem „Ave Maria gratia
plena, Deus tecum“. Nejmenší ze všech čtyř zvonů byl umíráček s průměrem pouhých
42 cm. Byl odlit v roce 1856.
Na začátku 20. let 20. století byla mezi farníky uspořádána peněžní sbírka na
zakoupení nových zvonů. Výtěžek sbírky činil více než 12.000 korun. V září roku
1924 byly nové zvony za velké účasti věřících z dalekého okolí slavnostně
vysvěceny a zavěšeny do kostelní věže. Slavnosti se tehdy zúčastnil i patron
kostela, hrabě František Clam-Gallas, se svými dvěma dcerami (zemřel roku 1930).
Také za druhé světové války, v březnu 1942, byly zvony na rozkaz říšských úřadů
sundány a odvezeny k roztavení. Jen největší zvon, pocházející z roku 1575,
zůstal opět jako jediný ušetřen zkázy.