
Ústavní soud ve svém nálezu
Pl. ÚS 4/16 veřejně vyhlášeného 17.06.2016, zrušil čl. 2), odst. 2), písm. 
e) naší obecně závazné vyhlášky
č. 2/2014 o nočním klidu, ve znění: „v době konání společenských a 
kulturních akcí pořádaných městem Chrastava je doba nočního klidu vymezena dobou 
od 02:00 hodin do 06.00 hodin“
Podstatou zrušení ani tak nebylo určení osoby pořadatele (tak jako tak by v době 
těchto akcí byl zkrácený noční klid na území celé obce a tudíž by mohly probíhat 
i akce jiné), ale to, že nebylo jasně vyznačeno datum (jako tomu je pod písmeny 
a) až d) vyhlášky), aby občané jasně znali dopředu přesné termíny, kdy bude na 
celém katastru města noční klid kratší. Tento důvod zrušení části vyhlášky beru 
a uznávám nejen z důvodu autority Ústavního soudu jako takového, ale z logiky 
věci. U nás se dlouhodobě jedná (kromě akcí spadajících pod písmena a) až d)) o 
jednu jedinou akci ročně a to Chrastavské slavnosti, takže budu navrhovat 
zastupitelstvu města ke schválení nové znění čl. 2, odst. 2), písm. e) ve znění:
„v noci z prvního červnového pátku na sobotu a z první červnové soboty na 
neděli je doba nočního klidu vymezena dobou od 02:00 hodin do 06.00 hodin“, 
které bude plně odpovídat nálezu Ústavního soudu.
Paradoxně, kdybychom uposlechli rady Ministerstva vnitra a schválili čl. 2) 
odst. 2), písm. e) naší OZV v jim doporučovaném 
znění, cituji: „v době konání 
veřejných městských 4) společenských a kulturních slavností je doba nočního 
klidu vymezena dobou od 02:00 hodin do 06:00 hodin. 4) Pojmem „městské“ se pro 
účely této vyhlášky rozumí slavnosti bez ohledu na osobu pořadatele“ byla by 
OZV mnohem více protiústavní, neboť by občané nevěděli dne ani hodiny, kdy někdo 
prohlásí svoji akci za městské slavnosti, a přitom by se nikdy před Ústavní soud 
nedostala, takže je vlastně dobře, že to dopadlo tak, jak to dopadlo a je jasno.
Ve vyhlášce musí být vždy pevně určený termín. 
Ministerstvu vnitra blahopřeji k vítězství u Ústavního soudu.
V Chrastavě dne 16.06.2016 Michael Canov – starosta města 
16.06.2016 Nález Ústavního soudu
Pl. ÚS 4/16