Slavnostní předávání vysvědčení žákům 9. tříd
 

V pátek 29. 6. 2018 skončil školní rok 2017/2018. Byl to také poslední den povinné školní docházky pro žáky IX.A a IX.B. Slavnostní předávání závěrečných vysvědčení se tradičně odehrává v obřadní síni Městského úřadu.

Této, pro naše žáky a naší školu významné události, se pravidelně účastní pan starosta Ing. Michael Canov, který ve svém úvodním proslovu popřál našim žákům mnoho osobních i profesních úspěchů.

„Loučení s našimi deváťáky“ má každoročně neopakovatelnou atmosféru, a to nejen v okamžiku, kdy si při převzetí vysvědčení každý žák vyslechne drobnou charakteristiku z „pera“ svého třídního učitele, ale i ve chvíli jejich závěrečných proslovů.

Naši žáci vedle vysvědčení současně získávají ročenky s fotografiemi svých spolužáků, které jistě ocení po mnoha letech při svých třídních setkáních.

Přejeme všem našim žákům do dalšího života, aby se naplnila všechna jejich přání a očekávání a aby byli šťastní v osobním životě a úspěšní ve svých zvolených profesích.

Mgr. Aleš Trpišovský
ředitel školy

Závěrečné slovo žáků 9. A

Vážený pane starosto, vážený pane řediteli, vážení učitelé a rodiče, milí spolužáci! 

Je to až k neuvěření, že od doby, kdy jsme na tuto školu nastoupili jako prvňáčci, uběhlo již 9 let.  Už dlouho nejsme ti malí, poctivě s rukama nahoře se hlásící a učitele poslouchající děti. Teď jsou z nás patnácti- či šestnáctiletí, snad aspoň malinko rozumní lidé a budoucí studenti středních škol či učilišť. Už je to 9 let, co jsme se poprvé sešli v jedné třídě. Je to dávno, co jsme byli stydliví a  vyděšení prvňáci, ale to jen do té doby, než jsme se navzájem blíže poznali.  Pamatuji si, jako by to bylo včera, když jsem jako malý prvňáček neuměl číst, psát a počítat. Byl jsem rád, že jsem na prstech jedné ruky dokázal ukázat, kolik chci knedlíků ke svíčkové. Byl jsem rád, když jsem pochopil, že písmenko ve tvaru vajíčka je písmeno O a ta svislá čárka písmeno I.První stupeň utekl jako voda a nás čekal druhý stupeň a s ním nové předměty, učitelé i spolužáci. K anglickému jazyku přibyla němčina, se kterou jsme se moc nekamarádili, zato jsme se s nadšením zúčastnili v 7. třídě lyžařského výcviku. Pravda, každodenní chození na sjezdovku nás příliš nenadchlo, ale ty večery na pokojích byly skvělé. V 8. třídě přišla magie v podobě chemie a magistr Kelly z dob Rudolfa II. by z nás měl určitě radost. S nástupem do 9. Třídy přišly i otázky: Co dál? Co ze mě bude? Byly to chvíle, kdy nás mrazilo v zádech a přáli jsme si být zase ti malí prvňáčci, kteří sotva počítali do dvaceti, četli si pohádky od Boženy Němcové a na prstech jedné ruky ukázali 2 prsty – jako že chtějí ty dva vzpomínané knedlíky ke svíčkové. Naštěstí jsme se díky našim učitelům dobře připravili na přijímací zkoušky a většina z nás se na střední školu dostala hned na první pokus. Musíme uznat, že to s námi učitelé za těch devět let neměli vůbec lehké. Naučit nás takovou spoustu informací dá, věřte nebo ne, opravdu zabrat. Chtěli bychom všem poděkovat za trpělivost, schovívavost a vstřícnost. Děkujeme paní učitelce Ivě Řehořkové a paní učitelce Evě Vodičkové, které nás vyučovaly na 1. stupni, a paní učitelce Marii Podrábské z 2. stupně, kterou vystřídala paní učitelka Petra Burešová, naše současná třídní. Tato učitelka za námi vždy stála, i když jsme byli v nějakém průšvihu. A za to jí chceme všichni moc poděkovat. Děkujeme i pánům učitelům Řehořkovi a Severovi, jací byli, v našem slangu bychom řekli frajeři. Milí učitelé, nebojte se, my na vás budeme zaručeně vzpomínat jen v dobrém. Řečeno slovy básníka Jaroslava Seiferta - dnes něco krásného v našem životě končí, ale něco krásného se i počíná. Za chvíli se rozloučíme. My se ale z této školy neztratíme. Naše jména zůstanou, tak jako jména mnohých žáků z minulých let, vryta do stěn naší školy a ani po letech je nikdo nevymaže. Všechno dobré, ať se nám všem daří!

Žáci 9.A

Závěrečné slovo žáků 9. B

Vážený pane starosto, vážený pane řediteli, vážení učitelé, milí rodiče a přátelé školy!

Tímto projevem by Vám všem dnes chtělo poděkovat 25 žáků z 9. B, kteří spolu tvořili skvělou partu, ale jejichž cesty se tímto dnem rozchází. Žáků, co si prošli mnohým, ale vždy drželi při sobě. Vyrůstali jsme spolu od malička a nyní nám již chybí posledních pár kroků k dospělosti, z nichž jeden zanedlouho dokončíme. Nastoupíme na střední školu. Za těch devět let naší povinné školní docházky jsme se změnili, a to nejen po fyzické, ale i po duševní stránce. Když jsme nastoupili do 1. třídy, byli jsme trošičku zaražení, ale paní učitelka Zuzana Živnůstková nás učila zvykat si na život s povinnostmi, s nimiž jsme se doposud nesetkali. Zažili jsme tehdy spoustu legrace, ale pak nastal další důležitý krok - přestup do 3. třídy a zároveň do naší nové budovy ve Školní ulici, která pro nás měla znamenat místo, kde se budeme rozvíjet dalších sedm let, a s tím i nová třídní učitelka Hana Půlpánová. Ke konci to s námi neměla moc lehké, jelikož nám všem začínala puberta, ale i přesto odvedla úžasnou práci, a mohla tak odejít s klidným svědomím do zaslouženého důchodu. Pro někoho konec, pro nás nový začátek - nástup na druhý stupeň, kde padla váha třídnictví na paní učitelku Markétu Mézlovou. Tady už zněl úkol jinak, a sice nás nejen pomaličku připravovat na střední školu, ale i na dospělost. Na 2. stupni bylo vše těžší a přísnější, ale to k životu patří, protože nikdy nic nedostanete zadarmo. Byla to léta plná snahy a úsilí, která vrcholila ve 2. polovině deváté třídy, kdy nás čekaly přijímací zkoušky. V tu dobu nám byl oporou celý učitelský sbor, jenž se nám snažil pomoci dostat se na naši školu snů, ať už v doučováních, seminářích, nebo jen v psychické podpoře. A to, že jsme se všichni dostali na střední školu, není jen naše zásluha, ale z velké části i Vás, učitelů! Proto Vám z celého srdce děkujeme! Děkujeme všem, kteří s námi sdílí tento významný den. Panu starostovi, který se stará o naše krásné malé městečko, panu řediteli, jenž nyní statečně zápasí s rekonstrukcí naší školy, která, jak pevně věříme, bude skutečně školou směrů, cest a možností pro nové žáky. Děkujeme rodičům, kteří při nás vždy stáli i při nejtěžších chvílích. Děkujeme všem učitelům, kteří tu s námi prožili část našich životů a vedli nás správně k našemu poslednímu kroku. A nakonec všichni děkujeme naší třídní paní učitelce Markétě Mézlové, se kterou by ty čtyři společně prožité roky nikdy nebyly ono!

Žáci 9.B