Když nás koncem srpna sestra starostka Míla seznamovala s akcí, do které nás jako Sokolskou jednotu zapojila, netušili jsme, co nás čeká.
Vše vypuklo v zářijovou sobotu 21. září, kdy se celá sportovní hala proměnila v zápoliště nejrůznějších atletických disciplín, sportovních dovedností, stanovišť zdatností a odvahy. My cvičitelé ve zbrusu nových tričkách, nabiti energií a zvědavostí, netrpělivě vyhlíželi první přicházející ze sokolských řad i chrastavské veřejnosti. Byli jsme připraveni otestovat populační fyzickou zdatnost, vyhodnotit výkon a diskrétně dle přísných hodnotících tabulek cvičencům sdělit, jak si na tom stojí a jak je možno vždy někde přidat.
Plni očekávání jsme přivítali děti, rodiče a mladé cvičence z oddílových řad a vše mohlo začít. Předškoláčci plnili zvířecí disciplíny, na trati je provázal gepard, kobylka, opice a gepard. Škoda jen, že prarodiče bohužel zůstali doma, ačkoliv i na ně bylo pamatováno a disciplíny byly ušity právě na míru i pro seniory.
Ani na chvíli jsme nepochybovali o zdatnosti svých cvičenců. Proto jsme se, coby cvičitelský vzor, vrhli na disciplíny a testy rovněž i my. Po dvouminutovém motorickém testu, který připomínal armádní cvičení, jsem byla zděšena, jak dlouhé mohou být dvě minuty. Stejně tak sedy-lehy po dobu dvou minut mi připadaly jako věčnost a se zaťatými zuby jsem cvičení zdárně dokončila. Pochopila jsem, proč se člunkový běh jmenuje člunkový a jak velkou vzdálenost by měl člověk skočit z místa. Když už jsem měla pocit, že nejhorší mám za sebou, protože 20 angličáků na čas (pro neznalé : stoj- vzpor dřepmo-vzpor ležmo- vzpor dřepmo-stoj) by neměl být tak velký problém, zjistila jsem, jak jsem se mýlila. A co teprve sestava s tyčí, která vyžadovala kromě obratnosti i zapojení myšlení tak, aby se tělo provléklo tyčí vždy ve správném směru a místě. Konečně splněno.
Běžím si pro diplom a upomínkové předměty a zadostiučiněním mi bylo zjištění, že moje kondice je vynikající. Ovšem v tabulkách nebylo psáno, jak se budete cítit v neděli. Ani jsme netušila, kde všude a jaké mám svaly. Bylo mi hrozně. Bolelo mě celé tělo, jakoby po vás přejel kombajn. Prý vynikající kondice.
Akce se i přes nepříliš vysokou účast velmi zdařila. A protože jsme letošní ročník pořádali coby pilotní projekt, příští rok budeme celou akci opakovat. Jestliže jste tedy nepřišli letos, těšíme se na Vás za rok!
Zdeňka Močárková, cvičitelka T. J. Sokol Chrastava