Nastává čas výletů a procházek do přírody. Určitě jste se mnohokrát setkali s turistickými značkami, které vás bezpečně dovedly do cíle. Turistické značení u nás je jedno z nejlepších v Evropě. A tak jsem si řekla, že by bylo dobré seznámit se trochu s prací značkařů a požádala jsem předsedu krajské komise značení Libereckého kraje, aby vás s touto činností seznámil:
Značkování turistických tras jsem propadl přibližně před třiceti lety, kdy tehdejší vedoucí obvodu Liberec – František Koral – přikývl a přijal mě mezi značkaře. Od té doby jsem se štětci v ruce obešel už mnoho stovek kilometrů. Přesto mě stále a znovu překvapuje věta, kterou často slýchám z úst turistů, kteří mě míjejí, když obnovuji značení – „jé – hele – on maluje značky, no to vidím poprvé v životě“. Neumím to pochopit – vždyť v rámci Libereckého kraje nás je asi sto čtyřicet, v terénu býváme zpravidla v jarním období, a to pouze ve dnech, kdy je hezky - tedy v období, kdy by člověk očekával, že v terénu budou i turisté. V každém případě je pozitivní, že tito lidé zjistili, že značky na stromech samy nerostou, ale že jsou dílem obyčejných lidí, kteří se od běžných turistů liší hlavně tím, že mají v ruce „kastlík“ s barvami a štětci, a že na rozdíl od turistů se pohybují po trasách zhruba pětkrát pomaleji. To je totiž další mýtus, který je v povědomí mnoha lidí. „Vy označíte jen pět kilometrů za den?“, diví se mnozí. Jenže on je rozdíl mezi tím, když turista volně jde a kochá se krajinou a tím, když značkař musí řešit každou značku – jestli má smysl, pak ji obnovit, jestli smysl nemá, pak ji zatřít, musí přemýšlet o každém rozcestí – zda je opravdu řádně proznačeno, aby tam nikdo nezabloudil, musí prořezávat větve, aby byla každá značka dokonale vidět, musí kontrolovat, zda trasa, kterou značí, odpovídá zákresu v mapách…to ty kilometry tak rychle nenaskakují.
Další mýtus je, že značení turistických tras je sympatický přivýdělek za příjemnou práci. Ono to asi bude znít jako fráze, ale je pravdou, že největší odměnou každého značkaře je dobrý pocit z toho, co dělá. Když se zkombinuje činnost v přírodě s konfrontací stavu značek před příchodem značkaře a po jeho odchodu a navíc s přívětivou reakcí kolemjdoucích, pak ani nemůže být lepší odměna.
Samozřejmě, že by tato činnost bez peněz provádět nešla. V současné době jediní, kdo podporují finančně značení v Libereckém kraji, jsou krajský úřad, Ministerstvo pro místní rozvoj a částečně i Magistrát města Liberec. Díky nim a ochotě pracovat vlastně jen pro dobrý pocit jsou turisticky značené trasy v Libereckém kraji na takové úrovni, na jaké jsou. A že těch tras není málo – jedná se téměř o tři tisíce kilometrů značených tras s více než tisícem směrovníků (lidově rozcestníků), na nichž je umístěno téměř pět tisíc směrovek.
Značkaři zatím zvládají bez větších problémů udržovat stávající stav, ale čas je neúprosný, roků v životě lidském přibývá a naopak sil mnohým ubývá – například každý pátý značkař je starší sedmdesáti let. Proto se nebráníme příchodu značkařů nových a velice bychom uvítali dobrovolníky, kteří by navíc pomáhali při vyvěšování směrovek, případně při stavbě a údržbě směrovníků.

Jaromír Růžička, předseda krajské komise značení Libereckého kraje

Snad vás tato slova zaujala a měli byste chuť se ke značkařům přidat? V našem klubu máme již značkaře dva. Není třeba žádné členství v KČT, jen chuť pomoct a pobýt v dobré partě a přírodě. Kontakt pro vás : kct.cz nebo webové stránky našeho klubu https://kctchrastava.proweb.cz

Zd. Novotná, KČT Chrastava