Po 151 letech je v naší zemi bezostyšně porušován zákon o povinné školní docházce zavedený 14. května 1869 školským zákonem. Je ignorována tato povinnost stanovená ústavním pořádkem České republiky v Listině základních práv a svobod. Školní docházka na základní škole nemůže být proto dobrovolná. Z důvodu pandemie mohou být školy uzavřeny (třeba i jen pro určité ročníky), pokud jsou však školy otevřené (třeba i jen pro některé ročníky), musí být docházka (pro tyto ročníky) povinná. Přesto si dovolilo ministerstvo zdravotnictví svým mimořádným opatřením z 19. května udělat z ní docházku dobrovolnou. A ministerstvo školství té neústavnosti nasadilo korunu, když oznámilo, že do školy budou na základě tohoto opatření z 19. května moci jen ti, kteří se přihlásí do 18. května a to jen tehdy, když pro ně budou mít ve škole volno.

Nesouhlasím také s tím, aby ministerstvo práce motivovalo rodiče 80% ošetřovným, aby děti nešly do pro ně otevřené školy a oni do práce s tím, že dopředu navíc deklarovalo, že důvody neúčasti nebude nikdo kontrolovat. To bych spíše souhlasil s tím, kdyby tyto prostředky byly darovány jako poděkování za domácí školní výuku těm rodičům, kteří ihned po uvolnění zákazu své děti do školy pošlou a sami půjdou do práce.

O tom bylo mé vystoupení 20. května v Senátu (došlo i na přirovnání s filmem „Zítra vstanu a opařím se čajem“).

Chrastava, 21. května 2020
Michael Canov