V poslední době, a to zejména po proběhlých druhých volbách do krajských zastupitelstev, byla znovu, hlavně na regionálních stránkách deníků, otevírána otázka reformy veřejné správy a s tím spojené tzv. plnohodnotné kraje. Toto téma bylo snad ve všech programech kandidujících politických stran a hnutí v Libereckém kraji před krajskými i parlamentními volbami. 

Nebylo to však poprvé, již v první fázi společenské transformace po roce 1989 se reforma územní veřejné správy stala předmětem pozornosti politických kruhů a celé společnosti. Brzo po sametové revoluci byla obnovena územní samospráva na základních stupních (obcích). Byly zrušeny národní výbory na všech stupních státní správy. Na okresní úrovni byly nahrazeny okresními úřady, které vykonávaly výkon státní správy na daném území. Na krajské úrovni došlo ke zrušení národních výborů bez náhrady.

Poté se více než osm let pouze hovořilo o nutnosti českou veřejnou správu změnit. Byla to právě ČSSD, která se tohoto nelehkého úkolu zhostila.

Zásadní význam pro nové krajské uspořádání mělo přijetí ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o zřízení vyšších územních samosprávných celků. Nově vzniklé kraje se ovšem územně i co do počtu značně liší od dosavadních krajů, zřízených zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu. Přijetím uvedeného ústavního zákona byla v České republice zavedena vyšší samospráva, což má zásadní význam z hlediska decentralizace, dekoncentrace a subsidiarity ve veřejné správě.

Po vytvoření územního základu krajů a koncepce reformy územní veřejné správy se stalo nejdůležitějším úkolem právní zakotvení organizace krajské veřejné správy a jejích kompetencí. Z tohoto pohledu měl největší význam zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení). Kompetence státní správy potom přešly na kraje na základě zákona č. 132/2000 Sb. K tomu nutno dodat, že v České republice se uplatňuje tzv. spojený model výkonu veřejné správy, a to jak v úrovni obecního, tak i krajského zřízení.

Klíčovou otázkou reformy se stala tzv. druhá fáze reformy územní veřejné správy. V rámci druhé fáze byla k 31.12.2002 ukončena činnost okresních úřadů a jejich působnosti byly přeneseny převážně na dva typy územních samosprávných celků, tedy na obce s rozšířenou působností, tzv. obce III.stupně (zřízené od 1.1.2003), a na kraje, popř. na jiné orgány státní správy.

Nová podoba územní veřejné správy funguje přes čtyři roky. Žádný kolaps, jak hrozily některé politické síly, se nekonal.

 Je to otázka zákonů, ale i peněz

Co tedy brání tomu, aby se nově vzniklé kraje staly kraji se všemi kompetencemi ?

Je to zejména již zmiňovaný zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, v platném znění, který dělí ČR na okresy (ne jak se mylně někteří domnívají, že okresy jako územně správní jednotky státu byly zrušeny) a kraje – ovšem kraje v té podobě, podle níž funguje stále řada institucí a správních orgánů na úseku státní správy. Zákon o územním členění není však jediný, který se musí změnit. Týká se to také zákona o soudech a soudcích a dalších.

Paradoxem samozřejmě je skutečnost, že např. některé instituce Libereckého kraje mají dvojí řízení, ať se to namátkou týká Policie ČR, soudů, státního zastupitelství, národního památkového ústavu a mnohých dalších, kdy pro okres Semily je řízení těchto institucí vedeno z Královéhradeckého kraje, a ostatní tři okresy mají své krajské vedení v Ústí nad Labem.

Byl jsem proto potěšen, že tehdejší vláda expremiéra Stanislava Grosse vzniklá v létě 2004 si jako jeden z úkolů v rámci legislativní činnosti stanovila ve svém programovém prohlášení předložit zcela nový zákon o územním členění státu. Následně však proběhlo zklamání - předloha zákona byla sice dvakrát od té doby diskutována, nicméně nenaplnila očekávání občanů nových samosprávných krajů.

Svůj dluh zde však mají také zejména kraje, jichž se tato problematika týká a které se v minulém parlamentním volebním období nedokázaly domluvit na případné společné iniciativě. Kraj má přece jako jednu ze svých činností přímo zákonem stanovenou možnost zákonodárné iniciativy. Že toho zatím kraje nedokázaly v tomto směru využít možná omlouvá fakt, že kraje se v prvním volebním období nově strukturovaly a měly počáteční problémy „usadit“ své činnosti. Jsem přesvědčen, že nyní jim již nic nebrání podat společnou zákonodárnou iniciativu.

Poslední možností je zákonodárná iniciativa samotných poslanců. Málokomu je známo, že již po dvou měsících po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2002 jsem jako jeden ze dvou předkladatelů inicioval změnu zákona o územním členění státu. Bohužel v té době jsme se značně rozcházeli o budoucí podobě zákona i na samotném poslaneckém klubu ČSSD, a po diskusi jsme proto návrh zákona vzali zpět.

Přiznám se, že po minulém čtyřletém působení v Poslanecké sněmovně se spíše přikláním k vládní předloze, kterou je možné po diskusích případně přes příslušné sněmovní výbory upravit. Nedílnou součástí nového návrhu zákona musí být i vyčíslení nutných finančních a personálních nákladů spojených s těmito změnami, a finanční nároky bude nutné promítnout do výhledu státního rozpočtu na několik let dopředu. Předpokládal bych v tomto směru široký koncenzus všech hlavních politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně.

Věřím, že liberečtí poslanci dokáží spojit síly

Nesporným faktem však je, že nový zákon o územním členění státu a s tím změna dalších zákonů je nutná pro nastartování tzv. třetí etapy reformy veřejné správy, která by mohla i přispět k reformě ústředních orgánů státní správy. To zde již vůbec nechci rozebírat tolik diskutované otázky, kterými jsou např. přímá volba prezidenta, přímá volba hejtmanů a starostů apod. To je již skutečně na jinou diskusi.

Předpokládám, že v tomto volebním období budou realizovány změny, které v konečném důsledku, i třeba rozloženě v několika letech, ještě více přiblíží státní správu občanovi a našemu kraji dají všechny ty instituce, po kterých volají nejen občané, ale i odborníci, a téměř celá politická reprezentace všech nových krajů.

Věřím, že i poslanci, zvolení ve volbách 2006 za Liberecký kraj, dokáží spojit své síly, a dokáží napříč politickým spektrem zahájit diskusi o tolik potřebných změnách, nastíněných výše. Občan kraje by diskuse nad těmito tématy určitě přijal více než diskuse nad předlohou zákona o rentě k důchodu olympionikům.

(Pozn. autora: článek vyšel v upraveném znění také dne 22.1.2007 v regionální příloze MF Dnes