OHLÉDNUTÍ

Chrastavské slavnosti 2002

/Otto Hejnic, www.libereckelisty.cz/

Chrastavské slavnosti se konaly již po sedmé, 17. až 19. května. Jejich hlavní smysl je, jak řekl starosta Chrastavy Mgr. Petr Medřický, dát lidi z města dohromady, aby se jednou všichni sešli. Chrastava roste, nyní v ní žije již 6000 obyvatel. Je to malebné město na břehu Nisy, se zajímavou architekturou, ale hlavní silnice vede mimo střed a až slavnosti přinutily mnohé míjející vyhodit blinkr a zajet přímo do centra.
Nabídka byla širokospektrální. Kynologové v pátek ukazovali výcvik psů, večer v kině hráli pražští umělci divadelní představení Poslední ze žhavých milenců, předtím se v místní galerii, v památkově chráněném Führichově domě, konala vernisáž artefaktů J. Fuska.
V sobotu v 10 hodin Letní královna za doprovodu bubeníků, trubačů a mažoretek vedla průvod, který odemkl v Chrastavě léto. Následoval koncert Big bandu Rudy Mihulky z liberecké ZUŠ, kde hrají i žáci z Chrastavy, následovaly Jiřičky a Pomáda, kde vystupovaly místní děti. Rodiče se nahrnuli k pódiu. Vydrží náš prcek u hraní a postupně přejde od zobcové flétny až k zlatému saxofonu? Holčičky s deštníky z Pomády připomínaly úspěch Zuzany Norisové. Podobnou hvězdu v Chrastavě od letoška mají, ale moc si ji neužijí.
Kdy jsou menší města a obce v médiích? Chrastava měla letos štěstí, její obyvatelka, Kateřina Průšová, se stala Miss ČR 2002. Ale jinak se o nich píše, jen pokud se v nich stane něco mimořádného, havárie s mrtvými a podobné záležitosti.
Každé město má svoji historii. Chrastava někdy před tisíciletím byla sídlem slovanských Milčanů, praotců Lužických Srbů. Duší kontaktů s nimi je PhDr. František Vydra, překladatel z lužickosrbštiny.
Lužickosrbský soubor Myški pochází z okresu Kamenz - Kamjenc, sídlí v Bautzenu – Budyšíně, kde je doprovází orchestr. Zpívají ve svém jazyce a hrají vlastní tvorbu. Myški tvoří skladatel a textař Martin Weclich, který některé písně doprovází na harmoniku, a čtveřice zpěvaček, ze kterých jsem si zapamatoval Moniku Klesec. Mají dohromady na svém kontě 8 CD, bližší na www.weclich.de.
Všechno stihnout nešlo:V tělocvičně se hrály pohádky, u knihovny se konaly módní přehlídky, v kostele zpíval sbor Cum decore. Utekl mi mistr Evropy v ovládání biče. Stihl jsem ještě vyfotit dechovku Kozlofku. Když skákali parašutisté z Parateamu Liberec, už jsem byl v Liberci.
Neviděl jsem tedy country kapelu Torzo, folkrockové Půlkočky a funkový Doo Bop. Stihl jsem se vrátit až večer na Blues Messengers se zpěvákem Olim Bartasem a vitálním tenorákem Borýšem Seckým. Byla to živá voda na mé bluesové srdce. Jak jsem pozoroval, střední generace se při nich docela rozparádila. Nečekal bych, že bluesová kapela bude mít v Chrastavě takový úspěch. Vrcholem večera bylo vystoupení Lenky Dusilové a Secret servisu. Lenka byla fantastická, bylo ji slyšet každé slovo po celém náměstí. Tady bych chtěl pořadatelům poděkovat, že ze známých hvězd vybrali tu nejmladší, která je osobitá a něco nového do muziky přináší. Neoprašuje dvacet let prověřené melodie a neháže plnozubé úsměvy do publika.
Dusilová hvězda je, ale vystupuje hlavně v klubech, uznává ji publikum do třiceti let. Její koncert na zaplněném chrastavském náměstí ukázal, že na ni slyší i ti starší. To je moc dobře. Nejde totiž jen o Lenku Dusilovou, ale o to, že nově vznikající česká muzika, pokud nekopíruje 70. léta, se v rádiích a televizích moc nehraje.

Krásný večer ukončil ohňostroj.

Za 40 Kč na tři dny toho bylo dost a dost, hlavně muziky, a to ještě v neděli dopoledne hrála rómská kapela Balanc a po obědě vystoupil Podještědský soubor s písněmi a tanci.
Pak jsem přijel i s rodinou. Po cimbálovce Bohuslava Eliáše nastoupil Big band ZUŠ Jablonec, aby v jeho pořadu To byl Karel Vlach excelovali Karel Štědrý a Yvetta Simonová. Jako dítě jsem ji poslouchal z rozhlasu po drátě.
V neděli dopoledne ještě byla sportovně poznávací akce, Orientační běh Chrastavou měl i cyklistickou a pěší verzi. Malé tanečníky z Pomády vystřídal v neděli STK Laser Liberec.
A to jsem nemluvil o stánkařích, o vůni   nad rožněm se otáčejících selátek, o šťastných dětech zamatlaných šlehačkou, o samostřílu a stařičkém důstojníkovi, který seděl na židli pod ním, o řezbáři Petrovi z Hrádku, který dlátem dlabal další loutku. Slavnosti byly v poklidu. I když pivo teklo proudem, nikdo nekřičel, nikdo do nikoho nešťouchal.
Myslím, že každý z obyvatel Chrastavy si během slavností našel to svoje. Během soboty mě mrzelo, že jsem se nedostal dovnitř kostela sv. Vavřince, ale vynahradil jsem si to v neděli, kdy jsme se přidali k jedné výpravě a měli jsme prohlídku i s odborným výkladem.
V sobotu mě pan Šulc provedl Führichovým domem a prohlédl jsem si také muzeum, které je spojené s infocentrem, kde vládne Dr. Vydra. Chrastavské muzeum historické hasičské techniky je druhé největší v republice a má otevřeno v sobotu a v neděli.
Nejhezčí na Chrastavských slavnostech ale byla Chrastava sama, se špičkou kostela nahoře, se svou zvláštní barvitou architekturou, s roubenkami, i roubenkou cihlovým domem nastavovenou, s lávkami přes Nisu, se zahradami s altány a větrníky, s pěšinami do kopce a s ohromnými kvetoucími kaštany.
Na náměstí a v přilehlých ulicích jsem cítil pospolitost, že všichni se znají a stále ještě se dovedou rozumně domluvit. Nad rozdělanou radnicí, která se rekonstruuje, stojí stavební jeřáb. Pozdržely se peníze, ale město pokládá za přednější dříve dostavět byty pro lidi než svůj úřad. Zdravý rozum stále funguje. Alespoň v Chrastavě.
Malé děti rejdily večerem s blikajícími rohy na hlavách, babičky na lavičkách poslouchaly dechovku a káravým pohledem shlížely na mládež, zmítanou pubertou, tatíci kupovali dětem blbosti, matinky prohlížely s dospívajícími dcerami vystavené rukodělné šperky. Vládla taková obyčejná lidská pohoda.
Chrastavské slavnosti se povedly.

Otto Hejnic