Od: grvs@email.cz
Odesláno: 18. října 2008 16:57
Komu: canov@chrastava.cz; Jindrich.snydl@seznam.cz
Předmět: info

Vážený pane starosto,
informoval mne pan Šnýdl o situaci, která zavládla v městském zastupitelstvu při hlasování nad umístěním pamětní desky v případě Rudolfa Fuksy, také jsem si o tom něco přečetl na internetovém servru, který tuto zprávu přinesl.
Jsem překvapen historickou a politickou nevzdělaností a neznalostí jednotlivých zastupitelů, kteří se k věci vyjádřili, aby tak vysvětlili své negativní nebo neutrální stanovisko. Jsem přesvědčený o tom, že řada osob se seznámila s případem Rudolfa Fuksy velmi povrchně a že také i jejich současné uvažování je velmi mělké a povrchní.
Především je třeba, aby se všichni pánové seznámili s podrobným zněním zákona o protikomunistickém odboji, který charakterizuje období totality jako zavrženíhodné, pošlapávající základní lidská práva. Z tohoto heldiska je třeba zkoumat postoje těch osob, které se tomuto zavržerníhodnému systému postavily a kteří mu vzdorovali.  Ze své profese se  zabývám podrobným studiem denních událostí z roku 1948 a 1949, když přepisuji a upravuji knihu autora Karla Rameše, jenž vlastně psal kroniku tohoto velmi pochmurného období. Vím naprosto přesně, že je třeba si velmi vážit každého jednotlivého člověka a každého odporu, kterří tito lidé projevili, neboť to vyžadovalo nesmírné odvahy a osobního nasazení, neboť tito lidé zachraňovali před dějinami naši národní čest. Velká většina osob buď ochotně sloužila ďáblu v jeho syrové nelidské podobě, nebo se bez odporu ze strachu přikrčila před jeho mocí. Trestní justice ve službách komunismu stíhala, rozdávala po desítkách let těžkého kriminálu a vraždila stovky a tisíce obětí, jejich rodinným příslušníkům zničila existence a uvrhla je na periferii přežívání. Lidé byli průběžně na mnoha místech kádrováni a nuceni k tomu, aby rudému ďáblu projevili akt uctívání a pokory. Samotný Karel Rameš, který pouze shromáždil novinové zprávy a popsal nestranně politickou a sociální situaci v oněch dvou letech, dostal v roce 1957 za tuto knihu 10 let vězení, byl ve vězení zlomen StB a podepsal spolupráci.
Rudolf Fuksa a další hrdinové se k situaci postavili jako vojáci. Nepřitel byl ozbrojen a v převaze a oni se mu postavili, každý podle svých možností. Pane starosto, važme si těchto lidí a učiňme vše, aby se na ně nezapomělo. Pokud dopustíme mravní marasmus a budeme si myslet, že není valného rozdílu mezi Alexandrem Čepičkou a generálem Píkou, či jinými případy, nebudeme mít nárok na úctu našich potomků. Staneme se směsicí marasmem a rozpadem ovlivněných individuí, kteří se věnují pouze  vulgárnímu hedonismu bez mravcní a etické podstaty. Přestaneme být postupně národem a staneme se vlčí smečkou. Věřte mi, že pan Šnýdl prosazuje nikoli svého prastrýce, ale statečného člověka, který podlehl v boji s daleko mocnějším nepřítelem. Nezaslouží si proto, aby byla jeho památka zapomenuta. Naopak, važte si toho, že takoví lidé ve Vašem městě žili a starejte se o jehich památku.
S pozdravem
Eduard Vacek
Kabinet dokumentace a historie IVVS ČR