Zastupitelstvo města Chrastavy,

tímto bych se rád omluvil zastupitelům města Chrastavy Michaelu Canovovi, Jiřímu Mlynáři, Pavlu Šteklovi, Aleši Trpišovskému, Václavu Severovi a Martinu Suchomelovi za můj článek "Zastupitelstvo města Chrastavy neschválilo pamětní desku Rudolfovi Fuksovi" ze dne 1. 9. 2008. Vzhledem k tomu, že ve stanovisku ZM ze dne 20. 10. 2008 stojí, že jsem se hluboce dotkl cti zastupitelstva jako celku, zvěřejňuji zde svou omluvu zmíněným pánům. Opravdu nebylo mém v úmyslu je urazit.

Článek jsem psal ve velké vnitřním rozčílení po té, co jsem slušně a věcně argumentoval důvody, proč umístit v Chrastavě pamětní desku. Tvrdě jsem tím narazil, neboť zastupitelstvo můj návrh smetlo ze stolu, aniž by se k tomu kdokoliv ze zúčastněných vyjádřil. To není slušné, zastupitelé. To není profesionální.

Tento zmíněný článek připouštím jako svou chybu, která se neměla stát. Uznávám své neslušné chování a mrzí mne to. K básničkám jen toliko, že jsem je nepsal já, ale jsem si vědom, že jejich umístění na mých stránkách byla má chyba.

K osobě pana Zoula z KSČM, kterého jsem tím urazil. Omlouvám se mu jako člověku, neomlouvám se mu jako členu Komunistické strany Čech a Moravy, tedy strany, jejíž předseda a další její členové si dovolují hrubě napadat dnešní objektivní výklad dějin, zlehčovat zločiny komunismu v padesátých letech, snaží se legalizovat události let 1948 a 1968 nebo označují braty Mašíny za prosté vrahy a teroristy. Taková strana pro mne není demokratická a KSČM se tak od své předchůdkyně liší pouze posledním písmenkem M. Jsem si ale samozřejmě vědom, že panu Zoulovi bylo v době popravy Rudolfa Fuksy sedm let, a jsem si vědom, že se na žádných zločinech KSČ nepodílel. Věřím, že básnička se hluboce dotkla pana Zoula jako člověka, uznávám svou krajní neslušnost, mrzní mne a panu Zoulovi se ještě jednou omlouvám. Stejně tak i panu Pěchovi, který je ze stejné strany, a jistě se ho mé vyjádření mohlo dotknout stejně jako pana Zoula.

Rád bych se zde omluvil i panu Rachlickému. Opět mohu pouze dodat, že jsem článek nepsal s chladnou hlavou a nebylo to správné. Omlouvám se tedy i jemu a dodám, že pokud jsem zlehčil při své obhajobě pamětní desky na ZM 1. 9. 2008 můj první měsíc na vojně, kdy bylo pro mne nejdůležitější dostat se co nejdříve domů, tak si za tím stojím, ale při zpětném ohlédnutí za svou vojenskou službou jsem hrdý, že jsem své zemi mohl sloužit, a věřím, že jsem sloužil dobře. Vykonával jsem funkci velitele družstva v hodnosti desátníka a jsem na to patřičně hrdý. (Pochvalný list i vojenskou košili s baretem mám dodnes vystavené).

Toliko ke stanovisku ZM ze dne 20. 10. 2008 bod č. 2, návrh č. 1. Jsem si vědom, že pro zastupitele zůstanu neslušným hulvátem, ale naopak zastupitelé pro mne zůstanou jako představitelé města, kteří se zbaběle nevyjádřili k odmítnutí mého návrhu na pamětní desku ze dne 1. 9. 2008. Hluboce se mě jejich chování dotklo. Dále jim neodpustím jejich sklandální přístup k dvaceti občanům, kteří přisli na zasedání města dne 20. 10. 2008 diskutovat, ale ZM je odmítlo a přesunulo na konec jednání. To je podle mého názoru více neslušné a skandální než nějaké básničky na internetu. Ale to už je věc cti každého ze zastupitelů města Chrastavy.

Tímto bych celou věc z mé strany uzavřel a nebude se k ní již vracet.

PS: Toto rozhodně není můj ústupek, naopak. Na odpůrce desky mám stále stejný názor, za kterým si stojím. Jen uznávám hrubost a neslušnost mého článku na snydl.blogspot.com a umístění básniček na stejných stránkách.

Jindřich Šnýdl

jindrich.snydl@seznam.cz

snydl.blogspot.com