Odhalení pamětní desky Rudolfu Fuksovi – projev starosty města 

      V únoru roku 1948, pouhé tři roky po skončení 2. světové války se dostala v Československu k moci stalinistická vláda Klementa Gottwalda. Byl to režim, který sice na jednu stranu hlásal třídní nenávist, na stranu druhou však získal  mnoho lidí, kteří slepě věřili, že přinese ráj na zemi. Nepřinesl.  Stalinisté v čele s Gottwaldem nejenže porušili své vlastní předúnorové sliby, kdy například slibovali živnostníkům jistoty pro jejich podnikání a zemědělce uklidňovali, že kolchozy u nás nebudou,  ale především začali bez slitování pronásledovat a vraždit své skutečné, ale i domnělé odpůrce. Nevím, zda je možné dnes odsuzovat ty, kteří tehdy v 50. letech neodhalili zrůdnost tehdejšího režimu, vím však jistě, že o to hlubší úctu si zaslouží Ti, kteří to dokázali a postavili se vědomě tomuto režimu ZLA na odpor a zaplatili za to životem. Mezi tyto hrdiny se zařadil i nejmladší popravený, chrastavský občan Rudolf Fuksa. Psal se rok 1952.

  Oběť Rudolfa Fuksy upadla v zapomnění. Přiznám se, že já osobně, který jsem přišel do Chrastavy v roce 1984, jsem ještě před rokem neměl o existenci tohoto muže ponětí. Z hlubin zapomnění se však Rudolf Fuksa po 56 letech  vynořil především zásluhou jeho prasynovce pana Jindřicha Šnýdla.  A postoj k Rudolfu Fuksovi prozradil téměř vše o každém, kdo byl s jeho osudem konfrontován, vše o jeho skutečném postoji k 50.-letům a celému komunistickému režimu. A to bez ohledu nato  k jakému proudu ve společnosti se dnes oficiálně hlásí. Ve zkratce řečeno - na straně jedné ti, pro které jakoby neexistoval zákon o protiprávnosti komunistického režimu, ti pro které je Rudolf Fuksa špiónem, který zradil vlast a na straně druhé ti, pro které je Rudolf Fuksa  obětí zrůdného stalinistického režimu či přímo vlastencem a hrdinou, který položil život za demokratické Československo.

  Jsem velmi rád, že při rozhodování volených zástupců občanů města Chrastavy o tom, zda-li si  Rudolf Fuksa oficiální uznání města v podobě pamětní desky zaslouží, se za památku Rudolfa Fuksy postavili Ing. Pavel Štekl, Ing. Jiří Mlynář, Mgr. Aleš Trpišovský, Mgr. Václav Severa a pan Martin Suchomel. Bylo a je pro mě velkou ctí, že stejný názor jako tito pánové jsem mohl v pozici starosty města deklarovat i já. A je kouzelným paradoxem, že to, že nebyl návrh na zřízení pamětní desky zastupitelstvem jako celkem schválen, neznamenal opětovné zadupání památky Rudolfa Fuksy do země. Naopak, zásluhou zástupců sedmé velmoci se o osudu Rudolfa Fuksy začalo diskutovat po celé naší vlasti a myslím si, že není v současnosti v České republice známějšího Chrastaváka. A zásluhou  Vojenského historického ústavu a paní ministryně obrany JUDr.Vlasty Parkanové obdržel před měsícem Rudolf Fuksa nejvyšší vyznamenání, kterým kdy byl chrastavský občan oceněn.

  Vážení spoluobčané, sešli jsme se dnes při příležitosti uctění památky účastníka třetího odboje pana Rudolfa Fuksy.  Jedná se o historickou chvíli, kdy občané deklarují odhalením Pamětní desky veřejně svůj občanský postoj nejen k tomuto muži, ale především k režimu, který zde neomezeně vládl 41 let. Nevím, jak to bude trvat dlouho, zda 2,10 či dalších 56 let, ale jsem si jist, že dozraje čas a přijde chvíle, kdy město Chrastava oficiálně uctí památku  pana Rudolfa Fuksy.  Jako člověk, který před 19 lety zakládal v Chrastavě Občanské fórum mám snad právo říci, že teprve v tento den v Chrastavě definitivně zvítězí 17.listopad roku 1989. 

  Vážený pane Rudolfe Fukso, nositeli rezortního vyznamenání Ministryně obrany České republiky za obranu demokracie Zlatá lípa, skláním se před Vaší památkou. 

  V Chrastavě dne 13.12.2008                    Ing. Michael Canov – starosta města Chrastava