Odhalení pamětní desky Rudolfu Fuksovi – projev
starosty města
V únoru
roku 1948, pouhé tři roky po skončení 2. světové války se dostala v Československu
k moci stalinistická vláda Klementa Gottwalda. Byl to režim, který sice
na jednu stranu hlásal třídní nenávist, na stranu druhou však získal
mnoho lidí, kteří slepě věřili, že přinese ráj na zemi. Nepřinesl.
Stalinisté v čele s Gottwaldem nejenže porušili své vlastní
předúnorové sliby, kdy například slibovali živnostníkům jistoty pro
jejich podnikání a zemědělce uklidňovali, že kolchozy u nás nebudou,
ale především začali bez slitování pronásledovat a vraždit své
skutečné, ale i domnělé odpůrce. Nevím, zda je možné dnes odsuzovat ty,
kteří tehdy v 50. letech neodhalili zrůdnost tehdejšího režimu, vím
však jistě, že o to hlubší úctu si zaslouží Ti, kteří to dokázali a
postavili se vědomě tomuto režimu ZLA na odpor a zaplatili za to životem.
Mezi tyto hrdiny se zařadil i nejmladší popravený, chrastavský občan
Rudolf Fuksa. Psal se rok 1952.
Oběť
Rudolfa Fuksy upadla v zapomnění. Přiznám se, že já osobně, který
jsem přišel do Chrastavy v roce 1984, jsem ještě před rokem neměl o
existenci tohoto muže ponětí. Z hlubin zapomnění se však Rudolf Fuksa
po 56 letech vynořil především
zásluhou jeho prasynovce pana Jindřicha Šnýdla.
A postoj k Rudolfu Fuksovi prozradil téměř vše o každém, kdo
byl s jeho osudem konfrontován, vše o jeho skutečném postoji k 50.-letům
a celému komunistickému režimu. A to bez ohledu nato
k jakému proudu ve společnosti se dnes oficiálně hlásí. Ve
zkratce řečeno - na straně jedné ti, pro které jakoby neexistoval zákon o
protiprávnosti komunistického režimu, ti pro které je Rudolf Fuksa špiónem,
který zradil vlast a na straně druhé ti, pro které je Rudolf Fuksa
obětí zrůdného stalinistického režimu či přímo vlastencem a
hrdinou, který položil život za demokratické Československo.
Jsem
velmi rád, že při rozhodování volených zástupců občanů města
Chrastavy o tom, zda-li si Rudolf
Fuksa oficiální uznání města v podobě pamětní desky zaslouží, se
za památku Rudolfa Fuksy postavili Ing. Pavel Štekl, Ing. Jiří Mlynář,
Mgr. Aleš Trpišovský, Mgr. Václav Severa a pan Martin Suchomel. Bylo a je
pro mě velkou ctí, že stejný názor jako tito pánové jsem mohl v pozici
starosty města deklarovat i já. A je kouzelným paradoxem, že to, že nebyl návrh
na zřízení pamětní desky zastupitelstvem jako celkem schválen, neznamenal
opětovné zadupání památky Rudolfa Fuksy do země. Naopak, zásluhou zástupců
sedmé velmoci se o osudu Rudolfa Fuksy začalo diskutovat po celé naší
vlasti a myslím si, že není v současnosti v České republice známějšího
Chrastaváka. A zásluhou Vojenského
historického ústavu a paní ministryně obrany JUDr.Vlasty Parkanové obdržel
před měsícem Rudolf Fuksa nejvyšší vyznamenání, kterým kdy byl
chrastavský občan oceněn.
Vážení
spoluobčané, sešli jsme se dnes při příležitosti uctění památky účastníka
třetího odboje pana Rudolfa Fuksy. Jedná
se o historickou chvíli, kdy občané deklarují odhalením Pamětní desky veřejně
svůj občanský postoj nejen k tomuto muži, ale především k režimu,
který zde neomezeně vládl 41 let. Nevím, jak to bude trvat dlouho, zda 2,10
či dalších 56 let, ale jsem si jist, že dozraje čas a přijde chvíle, kdy
město Chrastava oficiálně uctí památku
pana Rudolfa Fuksy. Jako člověk,
který před 19 lety zakládal v Chrastavě Občanské fórum mám snad právo
říci, že teprve v tento den v Chrastavě definitivně zvítězí
17.listopad roku 1989.
Vážený
pane Rudolfe Fukso, nositeli rezortního vyznamenání Ministryně obrany České
republiky za obranu demokracie Zlatá lípa, skláním se před Vaší památkou.
V Chrastavě
dne 13.12.2008
Ing. Michael Canov – starosta města Chrastava