LUŽICE A EVROPSKÁ UNIE

  
Lužičtí Srbové jsou zatím jediní Slované, kteří již po mnoho let patří - jako součást Německa - do Evropské unie. To bohužel jejich postavení národnostní menšiny nikterak nezlepšilo. My Češi - jako přece jen podstatně početnější národ - cítíme určitou zodpovědnost za to, aby tento nejmenší člen velké rodiny slovanských národů zcela nezanikl. Naše republika se samozřejmě nemůže vměšovat do vnitřních záležitostí německého státu, avšak budeme-li vývoj v Lužici soustavně sledovat a dáme najevo, že nám není lhostejné zavírání škol a některá jiná úřední opatření, německé úřady možná své kroky zmírní.
 
Klikněte na obrázky pro zvětšení...
 
Letos na jaře bylo na Liberecku založeno občanské sdružení TROJZEMÍ, jehož cílem je napomáhat přeshraniční spolupráci a navázat co nejintenzivnější styky s lužickosrbskou organizací Domowina. Od ledna do září jsme jednali v Budyšíně a na jiných místech již osmkrát. Kromě přímých návštěv vedeme čilou internetovou korespondenci.

Nespoléháme na Prahu, kde již několik desetiletí působí tzv. Sdružení přátel Lužice, ale podařilo se nám vytvořit na severu Čech jakési druhé centrum . S pražskou organizací samozřejmě spolupracujeme, ale využíváme blízkosti hranic a také severočeských tradic, např. styků Varnsdorfu s Lužicí. O co nám jde? Usilujeme o to, aby mladí nadaní Lužičané mohli studovat na našich školách. Proč? V Německu mají jistě také kvalitní střední a vysoké školy, ale dlouhodobý pobyt mladých Lužických Srbů v našem českém jazykovém prostředí by v nich upevnil pocit slovanského povědomí. Propagujeme také mnoho jiných forem vzájemných styků. O prázdninách se konal v Budyšíně dvoutýdenní kurs videotechniky, jehož se zúčastnila skupina lužickosrbských a našich studentů. Tento kurs byl velmi úspěšný. Hledáme obce v severních Čechách, které by chtěly navázat partnerské styky s některou obcí v Horní Lužici. V červnu jsme uspořádali první školní autobusový výlet do Lužice (žáci ze ZŠ -Skálova ul. v Turnově), během něhož se mohli žáci setkat se svými lužickosrbskými vrstevníky, vyměnit si adresy a předat drobné dárky.
Chystá se informační brožura o Lužici, která bude po vytištění distribuována na školy a na obecní a městské úřady v Libereckém kraji. Je připraven i česko-lužickosrbský slovník, v němž najdeme asi 2000 nejpotřebnějších výrazů. I když jsou oba jazyky - čeština a hornolužická srbština - dost podobné, přece jen je nutné při setkání překonat určitou jazykovou bariéru. Těch způsobů, jak by se mohli Češi a Lužičané sblížit, je jistě mnohem víc : všelijaké soutěže (sportovní, kulturní), turistika - především cyklistika, návštěvy rodin či prázdninové pobyty dětí, dopisování atd.

V úterý 16. září se konalo v Liberci dlouho připravované jednání o přeshraniční spolupráci. Hlavním bodem programu však byla právě pomoc Lužici. Jednání v paláci Syner a v sídle Euroregionu se zúčastnili členové parlamentního výboru z Prahy, zástupci Libereckého kraje, Euroregionu Nisa, ministerstva zahraničních věcí a samozřejmě také zástupci Domowiny: Bjarnat Cyž, Božena Pawlikec a Sčepan Delan.

Po skončení jednání v Liberci se přesunuli účastníci do Chrastavy, kde v zasedací síni v budově muzea seznámil starosta Ing. Michael Canov přítomné se současnými problémy města a připomněl akce, které dokumentují zájem chrastavských občanů o dění v Lužici. Bylo uspořádáno již pět autobusových zájezdů do Horní Lužice v době Velikonoc, dva zájezdy do Dolní Lužice, při "Chrastavských slavnostech" zde již dvakrát vystupoval lužickosrbský soubor (Lilija a Myški) atd. Také v městském muzeu, které si účastníci prohlédli, je dostatek exponátů, které připomínají, že město založili slovanští Milčané, tedy předkové dnešních Lužických Srbů.

Dalším místem jednání byl Hrádek nad Nisou, kde byli přítomni i zástupci ze Žitavy. V areálu koupaliště Kristýna pak pokračoval společenský večer s volnou diskusí a kulturním programem studentů budyšínského gymnázia.

Následující den jeli všichni - včetně poslanců parlamentu - do Budyšína (Bautzen), kde se konalo dvouhodinové jednání s představiteli Domowiny. Předseda Jan Nuk seznámil poslance se současnými problémy, především s uzavřením školy ve vesnici Chrósćicy (Crostwitz), kde naprostá většina obyvatel dodnes každodenně používá slovanského jazyka jako běžné dorozumívací řeči, i když samozřejmě dovedou hovořit bezvadně také německy. Diskuse byla velmi otevřená, atmosféra přátelská. Po jednání následovala za pěkného počasí procházka starou, historickou částí hornolužické metropole. Zasvěceným průvodcem byl novinář Manfred Laduš, který byl nejednou i u nás v Chrastavě. Dvoudenní jednání určitě podnítilo větší zájem o problémy našich slovanských přátel, ale ukázalo se, že některé formy naší pomoci jsou závislé na legislativních možnostech.

Je potěšitelné, že se o tíživou situaci v Lužici zajímá mnoho mladých lidí. Navážou-li upřímná přátelství, přesvědčí mladé Srby, že jejich mateřský jazyk není tak nevýznamný, jak si často myslí. Umožní jim snazší vstup do širokého slovanského světa, především do České republika a do Polska.
V blízké budoucnosti se chceme pokusit najít i pro Chrastavu nějakou partnerskou obec v Horní Lužici. Mohli by se setkávat děti i dospělí, a to při sportovních utkáních i při společném putování naší krásnou zemí, při vystoupení souborů, na našich Chrastavských slavnostech i při jiných příležitostech.
F.VYDRA