BULLETIN č. 74 - 7/2000

Společnosti přátel historie města Chrastavy

SMRT LOUTKÁŘE KOHLERA

V červnovém čísle kulturního měsíčníku KALENDÁŘ LIBERECKA byl uveřejněn zajímavý článek Ivana Tallera o tragické smrti loutkáře Eduarda Kohlera. Protože se tato událost stala na Výhledech nad Vítkovem, bude jistě naše chrastavské čtenáře zajímat. Předkládáme zkrácenou verzi tohoto příběhu.

- Světoběžník Eda Kohler procestoval pěšky celé Německo, od Baltského moře až k česko-saské hranici. Tlačil před sebou dřevěnou káru s desítkami loutek a vydělával si na živobytí tím, že občas zastavil na návsi vesniček nebo na náměstí některého města a předváděl místním dětem loutkové divadlo.

Bylo mu šedesát let, když se po dlouhém putování rozhodl usadit se v našem kraji. Majitel větrného mlýna na Lysém vrchu Adolf Zuckler byl Kohlerův bratranec a jediný příbuzný.Mlýn si postavil v roce 1830. Byl to mlýn holandského typu s otáčivou dřevěnou střechou. Kohlera však u sebe ubytovat nemohl. Doporučil mu, aby se nastěhoval do domku vedle větrného mlýna pod Výhledy , který předtím vyhořel.

Brzy se rozneslo po celém kraji, že Kohler dovede hrát loutkové divadlo. A tak sem přicházely skupinky dětí z Vítkova i z Chrastavy, ale i ze saské strany. Eda jim zpíval, vyprávěl a hrál.

Občas si Kohler zašel do hospody do Vítkova a vyprávěl u stolu o svém putování Pruskem.Vedlo se mu tam kdysi dobře, byl ještě mladý, a tak na své zážitky po letech rád vzpomínal.

Když v roce 1866 vypukla válka Rakouska s Pruskem, hranice se uzavřely a z Prusů se stali nepřátelé, i když hovořili stejným jazykem. A protože si vítkovský udavač dobře pamatoval, že Eda Kohler Prusko tak vychvaloval, podezíral ho, že je v tajném spojení s pruským vojskem. Prý vyvěšoval na střechu svého domku prapor, aby tím dal Prusům tajné znamení. Když krvavá válka skončila, udal Wiesblum Kohlera rakouským důstojníkům.

20. září 1866 zazněly pod Výhledy výstřely popravčí čety. Stařec s bílým plnovousem s páskou přes oči klesl bezvládně k zemi.Takový byl smutný konec krále loutkářů Edy Kohlera.


CO VÍME O HISTORII MĚSTSKÉHO MUZEA ?

Až do poloviny minulého století bylo v našem městě tak málo kamenných budov, že by je spočítal na prstech jedné ruky.

Nejstarší je nepochybně kostel (pochází asi z roku 135O), v roce 1646 byla postavena kamenná budova radnice a jako třetí v pořadí je zřejmě právě muzejní budova.

Nejstarší záznam o ní pochází z roku 1664, avšak je pravděpodobné, že je mnohem starší. Zachovaly se stavební plány, do nichž jsou odlišnou barvou zakresleny stavební úpravy v různých dobách.Najdeme tu prvky z období renesance, baroka, klasicismu, ba i secese.

Nabízí se otázka, k čemu tato mohutná stavba se silnými zdmi původně sloužila. O tom se můžeme pouze dohadovat. Zdá se téměř jisté, že to byl jakýsi "panský dům" pro člena některého šlechtického rodu, snad Nosticů (v chodbě městského muzea můžeme vidět ná-

hrobek Johanna Nostice). Písemné záznamy uvádějí, že budova bývala zájezdním hostincem se stájemi pro koně a s prostorami pro ubytování hostů. Dozvídáme se, že k velkým stavebním úpravám došlo v roce 1797.

Majitelé této výrazné budovy v rohu našeho náměstí se dosti často střídali. V kronikách nacházíme následující jména: Georg Hieronimus , Michael Klessel, Christoph Peltz, Josef Mausel, A.E.Tippolt, J.G.Lichtner, Josef Fleischner, Anton Fousek, Anton Rossler.

V roce 19OO byla budova přestavěna a upravena na hotel"Schwarzes Ross"(Černý kůň). Od roku 1928 až do roku 1945 byl majitelem hotelu Karl Schopfer.

V letech 1945 65 bylo v přední části budovy zřízeno městské muzeum ( jeho správcem byl říd. učitel Bohumil HONSA). Po několik let byla část prostor v přízemí využívána jako školní jídelna. V roce 1967 byl vybudován podchod pro pěší vedoucí paralelně s Libereckou ulicí.

Městské muzeum v dnešní podobě bylo dáno do provozu a zpřístupněno veřejnosti v červnu 1996 u příleži tosti 1.ročníku Chrastavských slavností. Celé první poschodí zaujímá městská knihovny, ve 2. poschodí byla vybudována obřadní síň pro pořádání svateb a vítání občánků, je tam také reprezentační zasedací síň pro potřeba městského úřadu. fv


Z DĚJIN CHRASTAVSKÉ RADNICE

Víme, že Chrastava byla povýšena na město kolem roku 1390. Můžeme tedy právem předpokládat, že již v té době stávala na náměstí dřevěná radnice. Několikrát vyhořela ( dvakrát během třicetileté války) a v plame -nech navždy zmizely staré listiny, které by nám mohly sdělit leccos zajímavého o událostech, o nichž máme jen nepřesné znalosti.

Listina z roku 1512 uvádí, že tehdejší majitel grabštejn ského panství Mikuláš II. z Donína udělil hospodě, která se nacházela v přízemí radniční budovy, výčepní právo.

Po požáru v roce 1621 byla sice budova obnovena, avšak byla postavená opět jen ze dřeva. Chorvatští vojáci ji v roce 1642 vypálili znovu. Proč? Domáhali se na starostovi a radních, aby jim vyplatili z městské pokladny značnou částku peněz. Protože peníze nedostali, pomstili se tímto žhářským činem.

Kamenná budova se šindelovou střechou byla vybudována dva roky před ukončením třicetileté války. V přízemí bylo podloubí, které bylo v té době možno vidět na všech čtyřech stranách náměstí. V roce 1683 byla na střechu radnice umístěna dřevěná věžička, v roce 17O8 byla opatřena hodinami, přivezenými až z daleké Budapešti.

V lednu 1737 vichřice věž silně poškodila, takže byla nutná oprava. Když byly v roce 1826 vyhloubeny a rozšířeny sklepní prostory, bylo nalezeno 80 stříbrných mincí.

V roce 1849 bylo podloubí v přízemí radnice zazděno.

V červenci 1855 vypukl v 10 hodin večer na náměstí velký požár, při němž vyhořela celá západní strana náměstí. Jiskry přeskočily i na šindelovou střechu radnice a hrozilo nebezpečí, že bude celá budova ohněm zničena. Kominík Anton Pilz v poslední chvíli rozhodným a neohroženým jednáním požár uhasil. Městská rada tento hrdinský čin odměnila dvěma dukáty.

Střecha radnice byla pak z bezpečnostních důvodů pokryta břidlicí a dřevěná věž pobita plechem. Do věže byl umístěn zvon, který odbíjel hodiny.

V roce 1899 byl radniční budova opravena a průčelí bylo doplněno architektonickým dekorem. V roce 19O3 byla opravena věž, sundána kopule , v níž se našly uložené pamětní listiny a mince. Hodiny byly opatřeny skleně ným ciferníkem s elektrickým osvětlením. Plechová korouhev a báň vížky byla pozlacena.

Po vzniku Československé republiky byla v přízemí radnice zřízena služebna policie. Byla zde také šatlava, tedy vězení.

Roku 1934 došlo ke stavebním úpravám. Z bývalé restaurace vznikly kanceláře. V traktu směrem do Liberecké ulice bylo vybudováno pět úředních místností.

Během 2. světové války, v roce 1941, silná vichřice vážně poškodila vysokou věžičku, a tak městská rada rozhodla o jejím odstranění. Od té doby radnice věžičku nemá a tím přestala být dominantou celého náměstí (budova muzea a budova základní školy jsou vyšší než radnice).

Při rekonstrukci radnice se počítá s obnovením dřevěné věžičky, která tam bývala téměř tři sta let.

Zpracoval: PhDr. František VYDRA


NOVINKY Z MĚSTSKÉHO MUZEA

Po celý měsíc červen byla v muzeu instalována vý stava NAŠE NÁMĚSTÍ: VČERA DNES- ZÍTRA.Je možno si tu prohlédnout snímky i kresby chrastavského náměstí z různých dob, které dokumentují změny, jimiž náměstí prošlo. Jsou tu vystaveny také tři varianty návrhu libereckého architekta Plašila, jak by se mělo (či mohlo) naše náměstí změnit. K tomu mohou samozřejmě říci svůj názor místní občané. Pro ně tu jsou připraveny anketní lístky a krabice, do níž se vkládají. Výstava bude v muzeu pokračovat ještě po celý měsíc červenec.

V suterénních (sklepních) prostorách muzea se již dlouho snaží několik nadšenců instalovat expozici s názvem VÝLET DO HISTORIE CHRASTAVY. Je to soubor scén z různých etap vývoje města. Jsou tu zobrazeny nejznámější pověsti z okolí, bájné postavy, v jejichž existenci dávní obyvatelé tohoto kraje věřili, na velké ploše je tu zachycen pohled na chrastavské náměstí, jak asi vypadalo v roce 1565, spatříme tu postavy horníků, ženu na pranýři, jíž se vysmívají kolemjdoucí, popravu u šibenice pod Ovčí horou, scénu udělení městského znaku, návštěvu malíře Fuhricha u hraběte Clam-Gallase na Grabštejně a několik dalších výjevů z dějin Chrastavy. Celá expozice již byla začátkem dubna připravena k otevření, avšak spodní voda zatopila na několik týdnů sklepní prostory , a tak bylo nutno termín zpřístupnění odložit. Tato ojedinělá expozice je určena především školním dětem, a tak ji začátkem září navštíví konečně žáci obou základních škol.

Vstupné do našeho městského muzea je nepřiměřeně nízké, a tak budou ceny vstupenek od července zvýšeny. Děti budou platit 5,-Kč, dospělí 1O,-Kč a cizinci, kteří vyžadují komentář v cizím jazyce, 20,-Kč. Zvýšení doporučila jednak komise, která prováděla kontrolu hospodaření, jednak městské zastupitelstvo.

F. Vydra, vedoucí muzea


ZAJÍMAVÁ PUBLIKACE O VÍTKOVĚ

V květnu 1999 vydali bývalí němečtí obyvatelé Vítkova knihu o historii své rodné vesnice. Publikace má formát A4 a je v ní 228 stran textu a mnoha fotografických ilustrací.

Kniha vyšla v neuvěřitelně nízkém nákladu pouhých 60 (šedesáti) výtisků, proto je její cena značně vysoká: 120,- DM.

Podle uvedených údajů byl Vítkov založen několika bratry z okolí Žitavy asi v roce 1290. Obec patřila k panství Hamrštejn, později k libereckému panství a nakonec k panství grabštej nskému.

Obyvatelé byli ovlivněni luteránstvím, až do roku 1652 byla většina lidí nekatolického vyznání. Po odchodu exulantů vrchnost prostě nařídila zbývajícím poddaným, že musejí chtě nechtě přestoupit na katolickou víru.

Od roku 1615 byla více než čtyři kilometry dlouhá vesnice rozdělena na dvě samostatné obce Dolní a Horní Vítkov.

Každá obec měla svého rychtáře.

Roku 1706 se Vítkov stal lénem obávaného tyrana, inspektora gallasovských panství Carla Kristiána Platze z Ehrentalu. Ten si dal poblíž kostela postavit "panský dům" (č.71).

V roce 1722 zemřel. To bylo pro poddané na celém panství značným ulehčením. Říkalo se o něm:

Platz von Ehrental, der Menschheit Qual. den Gott belogen, die Welt betrogen und die Bauern ausgesogen.

V překladu to znamená: Platz z Ehrentalu je pro lidi utrpení, Boha obelhal, svět podvedl a sedláky vysával.

Všichni mu přáli, aby neměl po smrti klid, a věřili, že prý ho čert potrestal tím, že musel pilou řezat obrovské balvany v bukových lesích mezi Oldřichovem a Raspenavou.

Během tzv. sedmileté války pruští vojáci tři dny a tři noci plenili vesnici, při čemž byl také zničen a vykraden kostel.

Také v roce 1866 - za prusko-rakouské války bylo ve vsi napácháno mnoho škod. Bylo tu ustájeno přes tisíc koní a jim i vojákům muselo být zajištěno ubytování , jídlo, pití a krmivo.

V Horním Vítkově se škody odhadovaly na 6482 zlatých, v Dolním na 4324 zlatých.

Během první světové válko padlo téměř sto mužů, lidé ode vzdávali zlato a různé šperky, včetně snubních prstenů. Byly roztaveny také tři kostelní zvony a kovové části varhanních píšťal.

Po vzniku ČSR byla v obci posádka složená z českých legionářů, která dohlížela na pořádek, avšak ve Vítkově nedošlo k žádným protičeskoslovenským výtržnostem .

Během 1.republiky byl v obci vcelku čilý společenský život. Přestože šlo o zemědělskou obec, byl tu tělovýchovný spolek, pěvecký spolek, zahrádkářský a ovocnářský spolek, sbor dobro- volných hasičů, myslivecký spolek a několik dalších.

Za druhé světové války pracovali v mnoha zemědělských usedlostech polští zajatci. Po porážce fašistického wehrmachtu byla většina německých obyvatel vystěhována do Německa.

Publikace , o které hovoříme, se v originále jmenuje OBER-NIEDER-WITTIG: Heimatbuch und Chronik. Najdeme zde různé zajímavé údaje, např. o pašování různého zboží přes hranice(celnice byla v Uhelné a v Heřmanicích), o povodních a častých požárech, o výrobě lyžařského vosku, který se prodával v Jizer ských horách v Krkonoších aj. Ke 100. výročí založení školy procházel vesnicí alegorický průvod , který připomínal histo- rický vývoj obce. Mezi lidové zvyky patřilo stavění máje, veli konoční jezdci na koních,lití olova, cibulový kalendář, házení bačkorou atd.

Ve vesnici byly dva vodní mlýny a nad obcí se otáčela ramena dvou větrných mlýnů.

Nejvíce obyvatel měla obec podle dlouhodobých statistik v roce 1864, a to 1650. V posledním předválečném roce 1939 žilo v obou částech Vítkova 943 osob. Co se ještě můžeme dočíst v nové publikaci o Vítkově?

Již ve 14. století prý tu bývaly doly na těžbu cínu. Bývaly tu v provozu až do konce války kamenolomy a pískové lomy.

Starší občané Chrastavy se jistě dosud pamatují na tzv. liškárnu, což bývala samota nad Vysokou. Byla to farma na chov stříbrných lišek. Tento objekt ležel na katastru Vítkova.

V době poutí bylo v Dolním Vítkově zvykem střílení z kuší na "orly". V době slunovratu procházel celou vesnicí dlouhý průvod s pochodněmi v rukou. Také dožínky byly spojeny s různými zvyky.

Ve vítkovském kostele býval na hlavním oltáři obraz Filipa Leubnera "Navštívení Panny Marie". I když se kostel nachází ve velmi zchátralém stavu a vnitřní zařízení je zcela zničené, tento obraz byl všas zachráněn a nachází se od roku 199O uvnitř chrastavského kostela sv. Vavřince (na zadní stěně, bez rámu).

Za zmínku stojí, že ve Vítkově bývalo jedenáct hosdpod, např. Skalní sklípek, U města Záhřebu, Benátky, U města Liberce, U ranního slunce , V zeleném údolí, Na Výhledech aj.

- fv -