Barokní kašna na náměstí 1.máje změnila díky rekonstrukci, prováděné pražskou firmou VANKOL, svoji dlouholetou podobu. Obnova kašny provedená nákladem 600 tis.Kč ( s poloviční dotací OkÚ Liberec ) byla dlouho připravovanou stavbou. Kromě koncepční a projektové přípravy bylo nutno prostřednictvím soudního sporu docílit potvrzení vlastnických práv města k této kulturní památce. K tomuto účelu vyhledal Okresní archiv v Liberci ve svých depozitářích na žádost města dokumenty, vztahující se k historii kašny. Uveďme zde překlady některých citací z dobových materiálů:

1680 - Dne 15.listopadu byla za 33 fl 9 etr 3 vl (kterýžto obnos byl sebrán úsilím Gabriela Lichtnera) na náměstí zřízena nová kašna (studna).

1707 - Dne 1ž.října byla kameníkem Johannem Christophem Riemerem z Hrádku dokončena kamenná kašna na náměstí za 302 fr 30 3/4 etr : 120 fr (včetně stravy) za mzdu, 5 fr za ošetření nástrojů, 177 fr 30 3/4 etr za různý dovoz a za mzdu nádeníků. Větší část 200 fr byla zaplacena z obecní pokladny, zbývajících 102 fr 30 3/4 etr, které požadoval Johann Schenk za dovoz kamenů a jiné práce, tento daroval.

1821 - Výpisek. Za práce tmelením na kamenném vodojemu, nacházejícím se ve městě Chrastava na náměstí, provedené podepsaným mistrem kamenickým:

36 liber suříku, spotřebovaného na tmel á 42 vtr, činí	...........	25 fr. 12 vtr.
36 liber stříbřenky á 36 vtr	...........	21 fr. 36 vtr.
Pak za olej a jiné příslušenství včetně mzdy za práci	...........	80 fr.
Součet	...........	126 fr. 48 vtr.

1822 - Slavný pozemkovrchnostenský vrchní úřad! Zdejší páni představitelé města oznámili v r.1822, že vodovod a vodojem na náměstí jsou ve špatném a nedostatečném stavu, že tok vody byl po delší dobu omezen a že se veřejnost musela obejít bez potřebné vody. Při bližším šetření se magistrát přesvědčil o důležitosti a naléhavé nutnosti toho a toto oznámení bylo zejména v minulém zimním období potvrzeno, proto správa obce na tom trvala, že se musí tomu pro obec Chrastava tak důležitému vodovodu věnovat všemožná péče a že se musí vynaložit větší náklady, neboť jeho zlepšení a obnovení je velmi nutné. Naběhlé náklady v této věci činí dle ...... vč. vynaložení nákladů .... 885 F ww: A2 f 48 d ....... se předkládají slavnému pozemkovrchnostenskému vrchnímu úřadu a tento se žádá poslušně kvůli nutné realizaci o případný souhlas. Magistrát Chrastava, dne 30. ....... 1822.

Leopoldu Fouskovi za klanice	...........	Cm. W.W. 6,-
Za lesní mech Hekschovi	...........	5,12
Potrubářskému mistrovi za práci	...........	6,-
Za hřebíky	...........	6,-

Za obložení kašny	...........	2,53
1 1/2 dne za výkop a položení potrubí a r. 1.12 wwvdr	...........	13,36
13 nádenických dnů á 18	...........	3,54
13 -"- á 24	...........	5,12

Za výkop a položení potrubí 10 dnů á 1 f 12 WW	...........	4,48
1 den čištění potrubí	...........	29

Spisy - registratura městského úřadu ( 1850-1936 ), korespondenční lístek:

1930 - Od: Adolf Kowarschitz, Reichenberg, Hablau 10, adresát: Velectěný pan starosta Anton Scholz, Chrastava Reichenberg, 6.8.1930 Váš lístek jsem obdržel. Za tu figuru vodotrysku bych mohl zaplatit 300 Kč, pokud ji prodáte. V dokonalé úctě Adolf Kowarschitz

1930 - Patzner Emil, Růžodol I, 8.8.1930 - nabízí za figuru vodotrysku 150,-Kč, nejvýše dvojnásobek ceny starého železa - dle usnesení městské rady ze dne 24.října 1930 odloženo, protože figura byla prodána Adolfu Kowarschitzovi - 24.10.

Publikace Dr.Karla F.Kühna Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale im Bezirke Reichenberg, 1934 uvádí v rámci kapitoly o Chrastavě:

Zásobník vody na Tržním náměstí, zřízen 1707 ( 16.říjen ) na místě v roce 1680 postaveného, pravděpodobně dřevěného zásobníku hrádeckým kamenickým mistrem Joh. Christophem Riemerem za 302 fl. Kruhové stěny na zapuštěné patě s kartušemi a ornamenty. Na západní straně fragment nápisu: (... An von den Herrn / Joh.Jos.W......ag Bürgerm./ Joh.Franz Lichtner Stadtrichter / ........ ). Na východní straně zvětralý městský znak a nápis. Sestavil: Petr Medřický

V roce 1782 se narodil v domku č. 54 Valentin von SIEBENEICHER ( v překladu Sedmidubský). Rodiče byli velmi chudí , a přece se jejich syn velmi proslavil. Jak? Stal se z prostého vojína generálem. V 18 letech nastoupil k dělostřeleckému pluku. Za mimořádnou statečnost v boji byl povýšen na důstojníka a několikrát vyznamenán. V roce 1833 se stal hejtmanem. O tři roky později byl císařem povýšen do šlechtického stavu. Roku 185O byl jmenován generálmajorem a téhož roku navštívil své rodné město. Chrastavský střelecký spolek nastoupil tehdy na náměstí u příležitosti návštěvy slavného rodáka v plné parádě.

Víte, kde je v našem městě místo, kterému němečtí obyvatelé říkali SCHERBEPLATZ? Podíváme- le se do slovníku, zjistíme, že slovo "Scherbe" znamená v překladu "střep, střípek". Odbočíme-li z Pobřežní ulice přes železný můstek na druhý břeh, dostane me se na malé náměstíčko, z něhož vede Alšova a Mostní ulice. Tam prý se konávaly snad již v minulém století pravidelné trhy, kde se prodávaly hliněné hrnce. Nebyla to žádná velká krása, ale hnědou glazurou polévané hliněné hrnce různých veli kostí byly v domácnostech potřebné každý den. Jezdívali sem hrnčíři až z Horní Lužice. Když se večer slunce chýlilo k západu a hrnčíři se chystali na dlouhou zpáteční cestu, měli ve zvyku neprodané hliněné zboží na místě rozbít, aby je nemuseli vozit zpět domů. O střepy tam tedy nebývala nouze...

Bývalý Dobytčí trh (Viehmarkt) v místech dnešního parku u Führichova domu býval po skončení první světové války skládkou vybagrovaného materiálu z Jeřice. V roce 1921 byla celá plocha upravena jako park s několika lavičkami a s pískovištěm pro děti. Kdysi tam bývaly i houpačky a malý kolotoč.

V letech 1942-43 vypracoval ing. arch. Effenberger z Mníšku plán dlouhodobého rozvoje města. Ten však nebyl kvůli válečným událostem nikdy realizován a byl uložen do sejfu městského úřadu. Plánoval se např. hlavní dopravní tah městem, který vedl z Liberecké ulice přes Střelnici, autobusové nádraží přes most do Bělokostelecké ulice a dále ven z města.

Tzv. útrpné právo, podle něhož bylo povoleno mučení podezřelých osob, pokud se nechtěly přiznat ke spáchanému zločinu, bylo zrušeno teprve za císařovny Marie Terezie v roce 1776. Téhož roku bylo zavedeno nové správní dělení Čexch. Chrastava od té doby patřila k Boleslavskému kraji. Pouze sedm měst v Čechách pak mělo tzv. hrdelní právo, tj. výkon trestu smrti.

Železniční viadukt v nedalekém Kryštofově Údolí letos slaví 100. výročí své existence. Stavba má 14 oblouků, a je 198 metrů dlouhá. Most býval součástí ústecko-teplické dráhy.Dodnes patří k významným technickým památkám. Střední, nejvyšší pilíř měří třicet metrů.

Někdy se mylně domníváme, že už o minulosti města víme téměř všechno. A přece se najde vždycky něco nebo někdo, o němž jsme neměli dosud tušení. V roce 1925 se v Chrastavě narodil Jindřich HNÁT. Po Mnichovu emigroval do Velké Británie a v 18 letech vstoupil do britské armády. Fotografie, kterou uveřejňujeme, byla pořízena v roce 1943 ve městě Manchesteru. Dostal se s osvobozeneckými vojsky zpátky do vlasti. V období, kdy do Československé republiky přicházela pomoc z prostředků UNRRA, pomáhal při rozvozu těchto potravin a jiného zboží. Pracoval v továrně na výrobu čokolády v Chotyni. Zemřel velmi mladý, v pouhých 24 letech, na encefalitidu, proti níž tehdy nebyl účinný lék. - fv -

Mnohokrát jsme slyšeli, že naše město je výjimečné tím, že se tu narodilo či po mnoho let žilo deset akademicky vzdělaných malířů. Tím se může pochlubit málokteré město. Připomeňme si znovu jejich jména: J.Quaisser, J.Fuhrich, W.Kandler, G. Kratz mann, A. Jonas, H.Demuth, K.Johne, R. Placht, E. Pohl a dosud žijící W. Sitte. Chrastava se však také stala rodným městem nadaných hudebníků. V jednom z čísel našeho BULLETINU ( č.65, říjen 1999) jsme psali o trojici sester ( Maria, Grete a Elsa ) Hilgerových, které se proslavily v mnoha evropských zemích, ba do -konce i za oceánem v USA, Byly absolventkami konzervatoře ve Vídni. Hrály na housle, klavír a violoncello. K méně známým patří Emil KUHNEL, nar. 1881.Rodiče neměli peníze na synova umělecká studia, a tak se stal účetním. Jeho hudebního talentu si naštěstí povšiml kapelník libereckého vojenského orchestru a přijal jej jako patnáctiletého do své kapely. Jedna slavná zpěvačka se stala Emilovou mecenáškou a umožnila mu studium na pražské konzervatoři, jejímž ředitelem byl v té době slavný Antonín Dvořák. Kuhnel působil jako diri- gent v libereckém divadle, později studoval dále na umělecké škole v Berlíně a od r. 1920 žil ve Zhořelci. Řídil velký 400 člen ný pěvecký sbor a zasloužil se o zřízení zhořelecké konzervatoře. Dvacet let stál v jejím čele. Byl také skladatelem,(ouvertury, symfonické básně). V roce 1948 byla v Žitavě uvedena jedna z jeho oper.V chrastavském kostele měla premiéru jím zkomponovaná mše. Kuhnel byl úspěšným hudebním pedagogem a během svého působení vyučoval přes 1000 žáků. Bratr malíře Karla Johneho ( jeho oblíbenou výtvarnou technikou byly několikabarevné dřevoryty) Josef JOHNE se stal sice vojenským lékařem, ale měl mimořádné hudební nadání, v němž se zdokonaloval v Drážďanech, v Praze a v Lipsku. Byl také úspěšným zpěvákem (působil tři roky jako zpěvák ve vídeň- ském Hofburgu a dostal pochvalný list od císaře Františka Josefa I.) Po mnoho let působil v Chomutově, kde byla v té době filharmonie vysoké úrovně. Johne tam s úspěchem působil- vedle svého lékařského povolání- jako pianista. V roce 1865 se v Chrastavě narodil Robert HENTSCHEL. Absolvoval pražskou konzervatoř a stal se houslovým virtuosem. Později byl dirigentem námořní kapely rakouského loďstva a působil také jako varhaník v katedrále v Pule (největší válečný přístav Rakouska-Uherska) . Během 1. světové války se odstěhoval do Ameriky a zemřel v lednu 1923 v USA ve státě Michigan. -vy -

V červnovém čísle kulturního měsíčníku KALENDÁŘ LIBERECKA byl uveřejněn zajímavý článek Ivana Tallera o tragické smrti loutkáře Eduarda Kohlera. Protože se tato událost stala na Výhledech nad Vítkovem, bude jistě naše chrastavské čtenáře zajímat. Předkládáme zkrácenou verzi tohoto příběhu.

- Světoběžník Eda Kohler procestoval pěšky celé Německo, od Baltského moře až k česko-saské hranici. Tlačil před sebou dřevěnou káru s desítkami loutek a vydělával si na živobytí tím, že občas zastavil na návsi vesniček nebo na náměstí některého města a předváděl místním dětem loutkové divadlo. Bylo mu šedesát let, když se po dlouhém putování rozhodl usadit se v našem kraji. Majitel větrného mlýna na Lysém vrchu Adolf Zuckler byl Kohlerův bratranec a jediný příbuzný.Mlýn si postavil v roce 1830. Byl to mlýn holandského typu s otáčivou dřevěnou střechou. Kohlera však u sebe ubytovat nemohl. Doporučil mu, aby se nastěhoval do domku vedle větrného mlýna pod Výhledy, který předtím vyhořel. Brzy se rozneslo po celém kraji, že Kohler dovede hrát loutkové divadlo. A tak sem přicházely skupinky dětí z Vítkova i z Chrastavy, ale i ze saské strany. Eda jim zpíval, vyprávěl a hrál. Občas si Kohler zašel do hospody do Vítkova a vyprávěl u stolu o svém putování Pruskem.Vedlo se mu tam kdysi dobře, byl ještě mladý, a tak na své zážitky po letech rád vzpomínal. Když v roce 1866 vypukla válka Rakouska s Pruskem, hranice se uzavřely a z Prusů se stali nepřátelé, i když hovořili stejným jazykem. A protože si vítkovský udavač dobře pamatoval, že Eda Kohler Prusko tak vychvaloval, podezíral ho, že je v tajném spojení s pruským vojskem. Prý vyvěšoval na střechu svého domku prapor, aby tím dal Prusům tajné znamení. Když krvavá válka skončila, udal Wiesblum Kohlera rakouským důstojníkům. 20. září 1866 zazněly pod Výhledy výstřely popravčí čety. Stařec s bílým plnovousem s páskou přes oči klesl bezvládně k zemi...Takový byl smutný konec krále loutkářů Edy Kohlera.

Až do poloviny minulého století bylo v našem městě tak málo kamenných budov, že by je spočítal na prstech jedné ruky. Nejstarší je nepochybně kostel (pochází asi z roku 135O), v roce 1646 byla postavena kamenná budova radnice a jako třetí v pořadí je zřejmě právě muzejní budova. Nejstarší záznam o ní pochází z roku 1664, avšak je pravděpodobné, že je mnohem starší. Zachovaly se stavební plány, do nichž jsou odlišnou barvou zakresleny stavební úpravy v různých dobách.Najdeme tu prvky z období renesance, baroka, klasicismu, ba i secese. Nabízí se otázka, k čemu tato mohutná stavba se silnými zdmi původně sloužila. O tom se můžeme pouze dohadovat. Zdá se téměř jisté, že to byl jakýsi "panský dům" pro člena některého šlechtického rodu, snad Nosticů (v chodbě městského muzea můžeme vidět ná- hrobek Johanna Nostice). Písemné záznamy uvádějí, že budova bývala zájezdním hostincem se stájemi pro koně a s prostorami pro ubytování hostů. Dozvídáme se, že k velkým stavebním úpravám došlo v roce 1797. Majitelé této výrazné budovy v rohu našeho náměstí se dosti často střídali. V kronikách nacházíme následující jména: Georg Hieronimus , Michael Klessel, Christoph Peltz, Josef Mausel, A.E.Tippolt, J.G.Lichtner, Josef Fleischner, Anton Fousek, Anton Rossler. V roce 19OO byla budova přestavěna a upravena na hotel"Schwarzes Ross"(Černý kůň). Od roku 1928 až do roku 1945 byl majitelem hotelu Karl Schopfer. V letech 1945 65 bylo v přední části budovy zřízeno městské muzeum ( jeho správcem byl říd. učitel Bohumil HONSA). Po několik let byla část prostor v přízemí využívána jako školní jídelna. V roce 1967 byl vybudován podchod pro pěší vedoucí paralelně s Libereckou ulicí. Městské muzeum v dnešní podobě bylo dáno do provozu a zpřístupněno veřejnosti v červnu 1996 u příleži tosti 1.ročníku Chrastavských slavností. Celé první poschodí zaujímá městská knihovny, ve 2. poschodí byla vybudována obřadní síň pro pořádání svateb a vítání občánků, je tam také reprezentační zasedací síň pro potřeba městského úřadu. fv

Víme, že Chrastava byla povýšena na město kolem roku 1390. Můžeme tedy právem předpokládat, že již v té době stávala na náměstí dřevěná radnice. Několikrát vyhořela ( dvakrát během třicetileté války) a v plame -nech navždy zmizely staré listiny, které by nám mohly sdělit leccos zajímavého o událostech, o nichž máme jen nepřesné znalosti. Listina z roku 1512 uvádí, že tehdejší majitel grabštejn ského panství Mikuláš II. z Donína udělil hospodě, která se nacházela v přízemí radniční budovy, výčepní právo. Po požáru v roce 1621 byla sice budova obnovena, avšak byla postavená opět jen ze dřeva. Chorvatští vojáci ji v roce 1642 vypálili znovu. Proč? Domáhali se na starostovi a radních, aby jim vyplatili z městské pokladny značnou částku peněz. Protože peníze nedostali, pomstili se tímto žhářským činem. Kamenná budova se šindelovou střechou byla vybudována dva roky před ukončením třicetileté války. V přízemí bylo podloubí, které bylo v té době možno vidět na všech čtyřech stranách náměstí. V roce 1683 byla na střechu radnice umístěna dřevěná věžička, v roce 17O8 byla opatřena hodinami, přivezenými až z daleké Budapešti.

V lednu 1737 vichřice věž silně poškodila, takže byla nutná oprava. Když byly v roce 1826 vyhloubeny a rozšířeny sklepní prostory, bylo nalezeno 80 stříbrných mincí. V roce 1849 bylo podloubí v přízemí radnice zazděno. V červenci 1855 vypukl v 10 hodin večer na náměstí velký požár, při němž vyhořela celá západní strana náměstí. Jiskry přeskočily i na šindelovou střechu radnice a hrozilo nebezpečí, že bude celá budova ohněm zničena. Kominík Anton Pilz v poslední chvíli rozhodným a neohroženým jednáním požár uhasil. Městská rada tento hrdinský čin odměnila dvěma dukáty. Střecha radnice byla pak z bezpečnostních důvodů pokryta břidlicí a dřevěná věž pobita plechem. Do věže byl umístěn zvon, který odbíjel hodiny. V roce 1899 byl radniční budova opravena a průčelí bylo doplněno architektonickým dekorem. V roce 19O3 byla opravena věž, sundána kopule , v níž se našly uložené pamětní listiny a mince. Hodiny byly opatřeny skleně ným ciferníkem s elektrickým osvětlením. Plechová korouhev a báň vížky byla pozlacena. Po vzniku Československé republiky byla v přízemí radnice zřízena služebna policie. Byla zde také šatlava, tedy vězení. Roku 1934 došlo ke stavebním úpravám. Z bývalé restaurace vznikly kanceláře. V traktu směrem do Liberecké ulice bylo vybudováno pět úředních místností. Během 2. světové války, v roce 1941, silná vichřice vážně poškodila vysokou věžičku, a tak městská rada rozhodla o jejím odstranění. Od té doby radnice věžičku nemá a tím přestala být dominantou celého náměstí (budova muzea a budova základní školy jsou vyšší než radnice). Při rekonstrukci radnice se počítá s obnovením dřevěné věžičky, která tam bývala téměř tři sta let. Zpracoval: PhDr. František VYDRA

Po celý měsíc červen byla v muzeu instalována vý stava NAŠE NÁMĚSTÍ: VČERA, DNES A ZÍTRA. Je možno si tu prohlédnout snímky i kresby chrastavského náměstí z různých dob, které dokumentují změny, jimiž náměstí prošlo. Jsou tu vystaveny také tři varianty návrhu libereckého architekta Plašila, jak by se mělo (či mohlo) naše náměstí změnit. K tomu mohou samozřejmě říci svůj názor místní občané. Pro ně tu jsou připraveny anketní lístky a krabice, do níž se vkládají. Výstava bude v muzeu pokračovat ještě po celý měsíc červenec. V suterénních (sklepních) prostorách muzea se již dlouho snaží několik nadšenců instalovat expozici s názvem VÝLET DO HISTORIE CHRASTAVY. Je to soubor scén z různých etap vývoje města. Jsou tu zobrazeny nejznámější pověsti z okolí, bájné postavy, v jejichž existenci dávní obyvatelé tohoto kraje věřili, na velké ploše je tu zachycen pohled na chrastavské náměstí, jak asi vypadalo v roce 1565, spatříme tu postavy horníků, ženu na pranýři, jíž se vysmívají kolemjdoucí, popravu u šibenice pod Ovčí horou, scénu udělení městského znaku, návštěvu malíře Fuhricha u hraběte Clam-Gallase na Grabštejně a několik dalších výjevů z dějin Chrastavy. Celá expozice již byla začátkem dubna připravena k otevření, avšak spodní voda zatopila na několik týdnů sklepní prostory , a tak bylo nutno termín zpřístupnění odložit. Tato ojedinělá expozice je určena především školním dětem, a tak ji začátkem září navštíví konečně žáci obou základních škol. Vstupné do našeho městského muzea je nepřiměřeně nízké, a tak budou ceny vstupenek od července zvýšeny. Děti budou platit 5,-Kč, dospělí 1O,-Kč a cizinci, kteří vyžadují komentář v cizím jazyce, 20,-Kč. Zvýšení doporučila jednak komise, která prováděla kontrolu hospodaření, jednak městské zastupitelstvo.

V květnu 1999 vydali bývalí němečtí obyvatelé Vítkova knihu o historii své rodné vesnice. Publikace má formát A4 a je v ní 228 stran textu a mnoha fotografických ilustrací. Kniha vyšla v neuvěřitelně nízkém nákladu pouhých 60 (šedesáti) výtisků, proto je její cena značně vysoká: 120,- DM. Podle uvedených údajů byl Vítkov založen několika bratry z okolí Žitavy asi v roce 1290. Obec patřila k panství Hamrštejn, později k libereckému panství a nakonec k panství grabštej nskému. Obyvatelé byli ovlivněni luteránstvím, až do roku 1652 byla většina lidí nekatolického vyznání. Po odchodu exulantů vrchnost prostě nařídila zbývajícím poddaným, že musejí chtě nechtě přestoupit na katolickou víru. Od roku 1615 byla více než čtyři kilometry dlouhá vesnice rozdělena na dvě samostatné obce Dolní a Horní Vítkov. Každá obec měla svého rychtáře. Roku 1706 se Vítkov stal lénem obávaného tyrana, inspektora gallasovských panství Carla Kristiána Platze z Ehrentalu. Ten si dal poblíž kostela postavit "panský dům" (č.71). V roce 1722 zemřel. To bylo pro poddané na celém panství značným ulehčením. Říkalo se o něm: Platz von Ehrental, der Menschheit Qual. den Gott belogen, die Welt betrogen und die Bauern ausgesogen. V překladu to znamená: Platz z Ehrentalu je pro lidi utrpení, Boha obelhal, svět podvedl a sedláky vysával.

Všichni mu přáli, aby neměl po smrti klid, a věřili, že prý ho čert potrestal tím, že musel pilou řezat obrovské balvany v bukových lesích mezi Oldřichovem a Raspenavou. Během tzv. sedmileté války pruští vojáci tři dny a tři noci plenili vesnici, při čemž byl také zničen a vykraden kostel. Také v roce 1866 - za prusko-rakouské války bylo ve vsi napácháno mnoho škod. Bylo tu ustájeno přes tisíc koní a jim i vojákům muselo být zajištěno ubytování , jídlo, pití a krmivo. V Horním Vítkově se škody odhadovaly na 6482 zlatých, v Dolním na 4324 zlatých. Během první světové válko padlo téměř sto mužů, lidé ode vzdávali zlato a různé šperky, včetně snubních prstenů. Byly roztaveny také tři kostelní zvony a kovové části varhanních píšťal. Po vzniku ČSR byla v obci posádka složená z českých legionářů, která dohlížela na pořádek, avšak ve Vítkově nedošlo k žádným protičeskoslovenským výtržnostem . Během 1.republiky byl v obci vcelku čilý společenský život. Přestože šlo o zemědělskou obec, byl tu tělovýchovný spolek, pěvecký spolek, zahrádkářský a ovocnářský spolek, sbor dobro- volných hasičů, myslivecký spolek a několik dalších. Za druhé světové války pracovali v mnoha zemědělských usedlostech polští zajatci. Po porážce fašistického wehrmachtu byla většina německých obyvatel vystěhována do Německa.

Publikace , o které hovoříme, se v originále jmenuje OBER-NIEDER-WITTIG: Heimatbuch und Chronik. Najdeme zde různé zajímavé údaje, např. o pašování různého zboží přes hranice(celnice byla v Uhelné a v Heřmanicích), o povodních a častých požárech, o výrobě lyžařského vosku, který se prodával v Jizerských horách v Krkonoších aj. Ke 100. výročí založení školy procházel vesnicí alegorický průvod , který připomínal histo- rický vývoj obce. Mezi lidové zvyky patřilo stavění máje, veli konoční jezdci na koních,lití olova, cibulový kalendář, házení bačkorou atd. Ve vesnici byly dva vodní mlýny a nad obcí se otáčela ramena dvou větrných mlýnů. Nejvíce obyvatel měla obec podle dlouhodobých statistik v roce 1864, a to 1650. V posledním předválečném roce 1939 žilo v obou částech Vítkova 943 osob. Co se ještě můžeme dočíst v nové publikaci o Vítkově? Již ve 14. století prý tu bývaly doly na těžbu cínu. Bývaly tu v provozu až do konce války kamenolomy a pískové lomy. Starší občané Chrastavy se jistě dosud pamatují na tzv. liškárnu, což bývala samota nad Vysokou. Byla to farma na chov stříbrných lišek. Tento objekt ležel na katastru Vítkova. V době poutí bylo v Dolním Vítkově zvykem střílení z kuší na "orly". V době slunovratu procházel celou vesnicí dlouhý průvod s pochodněmi v rukou. Také dožínky byly spojeny s různými zvyky. Ve vítkovském kostele býval na hlavním oltáři obraz Filipa Leubnera "Navštívení Panny Marie". I když se kostel nachází ve velmi zchátralém stavu a vnitřní zařízení je zcela zničené, tento obraz byl všas zachráněn a nachází se od roku 199O uvnitř chrastavského kostela sv. Vavřince (na zadní stěně, bez rámu). Za zmínku stojí, že ve Vítkově bývalo jedenáct hosdpod, např. Skalní sklípek, U města Záhřebu, Benátky, U města Liberce, U ranního slunce, V zeleném údolí, Na Výhledech aj. - fv -