BULLETIN SPHMCH č. 94 - 5/2002

Několik letopočtů z historie KRYŠTOFOVA ÚDOLÍ

Obec byla pravděpodobně osídlena až po husitském tažení na severu Čech, nejdříve od roku 1427. Některé prameny uvádějí, že prvními osídlenci byli uhlíři, kteří tu v lesích pálili milíře.

Původ této obce je zřejmě německý. V roce 1528 dostala obec horní svobodu (právo na dobývání rud a s tím spojená privilegia). Roku 1581 se poprvé píše o Novině (Neuland) jako o samostatné obci. V roce 1684 se začalo se stavbou místního dřevěného kostela. Toho roku bylo neobvyklé sucho a na polích se neurodilo obilí. Roku 1686 byl kostel sv. Kryštofa dostavěn a vysvěcen. V roce 1713 žilo v Kryštofově Údolí 414 a v Novině 200 obyvatel. Roku 1754 byla postavena zvonice. V roce 1761 byl kostel opraven. Tato dřevěná stavba se stala unikátem v celých severních Čechách. Roku 1766 projel obcí Josef II. (ještě ne jako císař). V roce 1769 byla postavena fara. Roku 1771 bylo po celé rakouské říši zavedeno číslování domů. V roce 1772 byla vesnice postižena epidemií moru. Zemřelo 190 lidí. Roku 1778 byla obec přepadena pruskými jednotkami a vydrancována. V roce 1845 byly brambory na polích napadeny nákazou, takže byly zcela nepoživatelné. Roku 1847 byla zahájena stavba silnice na Liberec a opačným směrem do Křížan. V roce 1855 se početná skupina místních občanů vystěhovala daleko za oceán až do Ameriky (USA). Roku 1862 byla postavena místní škola. Stavba byla započata 19. května a ukončena 26. listopadu téhož roku. Hrabě Clam-Gallas přispěl na stavbu částkou 700 guldenů. V roce 1867 byla zřízena dvojtřídní škola. Roku 1888 byla otevřena škola v Novině. V roce 1889 byla v Kryštofově Údolí trojtřídní škola s 250 dětmi (vyučovalo se na dvě směny).Roku 1900 bylo v obci 267 domů. Začala stavba železniční trati, která byla dokončena za dva roky. Na stavbě pracovalo 1350 lidí, mezi nimi mnoho Italů. V roce 1903 byla ve vesnici zřízena pošta. Roku 1913 byla v obci zavedena elektřina, která byla dodávána do sítě z elektrárny v Andělské Hoře. V roce 1914 vypukla 1. světová válka a více než 100 mužů odešlo na frontu. Roku 1925 byla ke Kryštofovu Údolí připojena osada Rokytnice (Eckersbach). V roce 1933 měla obec 1420 obyvatel (!). Dnes žije ve vesnici pouze 150 stálých obyvatel. Většina lidí jsou "chalupáři" odjinud. - ant -

POHLED NA MAPU STAROU 232 LET

Pokud někdo ze čtenářů viděl kopii nějaké velmi staré mapy, jistě jej udivilo, že sever tam je umístěn dole, tedy přesně naopak, než je to dnes zvykem.
Výřez z mapy, který v tomto čísle BULLETINu otiskujeme, pochází z roku 1770. Zde najdeme sever nahoře. Za Marie Terezie došlo k novému územnímu rozdělení a Chrastava (Kratzau) se ocitla v kraji Boleslavském.
Latinský název na mapě hlásá: REGNI BOHEMIAE CIRCULUS BOLESLAVENSIS, tedy Boleslavský kraj království Českého.
Názvy měst a obcí jsou zde uvedeny německy. To nás samozřejmě nesmí překvapit. Poněkud překvapující je pravopis uvedených místních jmen.
Chrastava: Krazau - správně Kratzau
Hrádek nad Nisou: Krottau - " - " - Grottau
Bílý Kostel: Weiskirch - " - " - Weisskirchen
Vítkov: Wittich - " - " - Wittig
Vysoká: Hundorf - " - " - Hohendorf
Růžek: Hohek - " - " - Hoheneck
Vedle označení zámku Grabštejn (Grafenstein) je zkratka Gr.v.Gallas (tedy hrabě Gallas), pod názvem Krazau vidíme nepochopitelnou zkratku Gr.v. Hartig. Historické prameny se o žádném hraběti Hartigovi nezmiňují.
Nad slovem Wezwalde (správně Wetzwalde = Václavice) čteme podivný název Krlich. Jde zcela určitě o zkomolené pojmenování osady Uhelná, něm. Kohlige.
Mapa je velmi nepřesná, v oné době, kdy se stejně nemohlo moc cestovat, zřejmě dostačovala. Dnes máme na mapy podstatně přísnější měřítko.

- fv -

VÝLET DO DÁVNÉ MINULOSTI

Nejednou jsme v našem BULLETINu psali o tom, že naše město Chrastava má slovanský původ. Nevíme přesně, kdy tu vznikla milčanská osada v podobě okrouhlíku, protože se nám žádné záznamy z té doby pochopitelně nedochovaly. A tak pouze odhadujeme, že to mohlo být již v 8., 9. nebo teprve v 10. století. Tato dávná minulost je obestřena tajemstvím.
Na přiložené mapce vidíme, která místa v našem okolí mají nepochybně slovanský původ i pojmenování.
Víme, že ti naši dávní předkové hovořili slovanskou řečí a že uctívali pohanská božstva. Sošky pohanských model byly zcela určitě dřevěné, a tak se při archeologickém průzkumu z nich nic nenašlo. (Na důkladnější průzkum našeho nejbližšího okolí se teprve čeká.)
Na Alšově perokresbě vidíme staroslovanské božstvo zlých sil. Název CRNOBOG (poblíž Budyšína v Horní Lužici se nachází zalesněný kopec Černoboh a asi pět kilometrů od něho další kopec s názvem Běloboh) napovídá, že tomuto božstvu Slované obětovali, aby si získali jeho přízeň a aby jim neškodilo. Strach vzbuzující hlava s čertovskými rohy a mohutný had omotaný kolem pasu naznačují, že "bůh černých sil" naháněl jistě velkou hrůzu.
Nejvyšším božstvem všech slovanských kmenů od Čech až k baltickému pobřeží byl Svantovít. Jeho chrám s pokladem nesmírné ceny stával na nejsevernějším cípu ostrova Rujana (něm. Rügen). Každým rokem sem přinášeli zástupci všech kmenů bohaté dary. Tato pohanská svatyně byla zničena Dány a Sasy v roce 1168.
Na obrázku vidíme dřevěnou sochu Svantovíta, nalezenou u polského města Zbrucz. Toto božstvo mělo čtyři hlavy, a to proto, aby bylo "vševidoucí". Dívalo se totiž současně do všech čtyř světových stran. Tak zvaný polykefalismus (řec. poly- znamená "mnoho", kefalon = hlava) byl pro slovanská božstva typický. Jeden z bohů se jmenoval Triglav (měl skutečně tři hlavy). Dodnes je tímto jménem pojmenována nejvyšší hora Slovinské republiky v bývalé Jugoslávii. Jiné z božstev mělo hlav dokonce sedm.
Co vlastně víme téměř s jistotou o těch, kteří tu bydleli před tisícem let? Při tzv. stěhování národů přišel kmen Milčanů do těchto míst odkudsi z východního Polska nebo západní Ukrajiny.
Byli to zruční hrnčíři, dovedli si utkat látku na svůj jednoduchý oděv, věděli, jak pěstovat některé druhy obilí, chovali dobytek, pěstovali včely, byli mezi nimi i kováři. Museli vymýtit kus pralesa, aby tu mohli postavit svá srubová obydlí, pokrytá doškovou (slaměnou) střechou. Nikdo z nich neuměl ani číst, ani psát.

F. VYDRA

BETONOVÉ POMNÍKY NEDÁVNÉ HISTORIE / pohraniční opevnění

Pomalu, ale jistě začíná doba dovolených a prázdnin. Někteří už jsou rozhodnuti, kam pojedou, a pro ty, kteří stále ještě váhají, mám jeden zajímavý tip.
Jedná se o železobetonové objekty, které měly chránit Československou republiku před nepřátelským vstupem německých fašistických vojsk ve 30. letech 20. století.
Jde o československá pohraniční opevnění, vybudovaná v letech 1935 - 38. Dostala pojmenování "bunkry" nebo "řopíky" (toto podivné slovo vzniklo jako zkratka tří slov: ředitelství opevňovacích prací). Odborně se však nazývají jinak - TĚŽKÉ a LEHKÉ OPEVNĚNÍ, čili TO a LO.
LO se od těžkého liší nejen rozdílnými parametry (např. silou stěn), ale také výzbrojí.
LO bylo vyzbrojeno dvěma kulomety a jedním samopalem. Osádku bunkru tvořil určitý počet mužů dle typu objektu. Každý z nich měl tři granáty a dostal přidělenou pušku zn. Mauser vz. 24.
TO mělo bohatší arzenál, např. minomet, protitankové kanóny, kulometná dvojčata atd. Posádka měla tolik členů, kolik jich bylo nutno k obsluze uvedených zbraní.
Úsek pohraničního opevnění v nejbližším okolí našeho města Chrastavy byl na podrobných mapách generálního štábu čs. armády označen jako K 1.
V tomto úseku mělo být (a skutečně bylo) vystavěno celkem 69 objektů typu LO. Tento projekt byl 8. července 1937 zadán stavební firmě Ing. Dajbycha z Kutné Hory. Velitelem stavebního dozoru (VSD) byl jmenován škpt. pěch. Václav Mach. Výstavbu překážek v úseku J 2 - K, tedy od Oldřichova v Hájích až po Jitravu (délka úseku 23, 7 km), dostala 2. července 1938 za úkol stavební firma Frant. Krušiny z Bílé Třemešné. Funkci velitele stavebního dozoru vykonával škpt. pěch. Boh. Hec.
K výstavbě těžkých obranných objektů (TO) v našem okolí bohužel již nedošlo. Podle připravených stavebních plánů jich mělo být vybudováno celkem osm, a to s označením Li-H-S 1 až S 8.
Je známo, že mnoho rozsáhlých obranných objektů se nachází např. blízko Náchoda (Hanička u Dobrošova) nebo v Orlických horách (N - S 82 Březinka, dělostřelecká tvrz Bouda apod.)
Pokud tento příspěvek upoutal vaši pozornost, doporučuji vám vypravit se o dovolené do různých míst, kde můžete na vlastní oči zhlédnout tyto němé svědky z doby před 2. světovou válkou. Některé pevnosti jsou upraveny jako muzea s průvodcem, takže tam získáte mnoho zajímavých informací, vztahujících se k oné tragické době kolem Mnichova.

Jiří COUFAL, 9.C ZŠ Chrastava

ZDAŘILÁ BESEDA S HISTORIKEM

Nestává se příliš často, že by do Chrastavy přijel lektor z liberecké vysoké školy. Městský rozhlas i vyvěšené plakáty oznamovaly zájemcům včas, že se ve čtvrtek 18. dubna bude v městském muzeu konat beseda na téma REDERNOVÉ A JEJICH PŘÍBĚHY.
Snad si mnozí mysleli, že je to téma v dnešní době neaktuální, neboť dnes mají lidé jiné starosti. A tak zasedli mnozí toho večera raději k televizi jako obvykle.
Kdo na besedu přišel, určitě nelitoval. Mgr. Milan SVOBODA z Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci toto téma ovládá skutečně brilantně do neuvěřitelných podrobností. Kdysi o tomto šlechtickém rodě psal dizertační práci. Prostudoval archivy v Žitavě i ve Zhořelci. Prostory muzea zaznívala renesanční hudba a slovo lektora bylo doplněno mnoha dobovými ilustracemi zvětšenými na promítacím plátně.
Rod Redernů působil na severu Čech relativně nepříliš dlouho. Lektor přiblížil posluchačům v podstatě tři hlavní postavy: Melchiora Rederna, vítěze nad Turky u Velkého Varadína, jeho manželku Kateřinu, která vedla dlouholeté spory s měšťany ve Frýdlantě a o které se traduje, že dala na truc postavit dům "Na panské zvůli", který viditelně porušoval dřívější pravidelnou frontu zástavby na náměstí, a jejich syna Kryštofa, který jako sympatizant s českými protestantskými stavy (šlechtou) byl nucen odejít do exilu, kde zemřel.
Přednáška přiblížila návštěvníkům dobu na přelomu 16. a 17. století, i boje s Turky, kteří byli tehdy vážnou hrozbou i pro střední Evropu.
Hovořilo se i o "zámečku" v Nové Vsi (bývalý objekt statku, který před lety vyhořel), neboť byl vdovským sídlem Kateřiny z Redernů. Není vyloučeno, že právě Nová Ves (buď kostel nebo kaple bývalého "zámečku") je místem, kde byla možná Kateřina pohřbena. Ve slavné hrobce Redernů v kostele Nalezení sv. Kříže ve Frýdlantě totiž určitě její tělo neleží.
Mgr. Svoboda má ten dar, že svým projevem zaujme i ty, pro něž není historie koníčkem číslo jedna. Až vám bude zase někdo říkat, že se v Chrastavě nic neděje a nepořádá, tak mu nevěřte.
Je ovšem třeba občas vytáhnout paty z domu.

- fv -