BULLETIN SPHMCH
číslo 97 - září 2002

SLAVNÝ RODÁK NAVŠTÍVÍ V ZÁŘÍ CHRASTAVU

28. února 1921 se v domě, kde bývalo kdysi zahradnictví, mezi Vyhlídkou a Pobřežní ulicí narodil Willi SITTE. Jeho matkapřišla do Chrastavy odkudsi z českého vnitrozemí a pracovala tu jako služka v bohaté německé rodině. Otec byl Němec, ale oba manžele spojovalo v době ohrožení tzv. první republiky vyhraněné antifašistické smýšlení. Nebojácně se vyjadřovali o štvavých projevech Konráda Henleina, zúčastňovali se i se synem protifašistických demonstrací v Liberci, kde dávali jasně najevo svůj nesouhlas s Hitlerovou "třetí říší". Willi byl od dětství nadaným kreslířem. Vážil si nesmírně tvorby chrastavského malíře Josefa Führicha, i když se ve své pozdější umělecké činnosti tématicky od svého vzoru lišil. Jeho obrazy nebyly nikdy zaměřeny nábožensky, ale malíř na mnoha svých plátnech a litografiích vyjadřoval svou politickou angažovanost. Najdeme mezi nimi vzpomínku na vyhlazení Lidic, na bitvu u Stalingradu i na vietnamskou válku. Bez ohledu na své smýšlení musel i on chtě nechtě po připojení republiky k tzv. Velkoněmecké říši obléknout uniformu wehrmachtu. Byl poslán na východní frontu do Ruska, na vlastní oči viděl hrůzy války. Později byl převelen na italskou frontu a v roce 1944 přeběhl k italským partyzánům. K takovému činu byla nezbytná velká odvaha. Ještě před koncem války vytvořil v Itálii protihitlerovský cyklus "Tanec Třetí říše". Na těchto kresbách zobrazil německé vojáky jako kostlivce, čímž předpovídal blížící se totální porážku.Když válečné běsnění skončilo, studoval v severoitalském Miláně na umělecké škole. Naučil se dobře italsky a Itálii pak později mnohokrát navštívil. V roce 1947 se dobrovolně přestěhoval do Německa do města Halle nad Sálou, kde žije dodnes. V období NDR se politicky výrazně angažoval a po čtrnáct let zastával vysokou funkci předsedy celostátního Svazu výtvarných umělců. Svá díla nevystavoval pouze v zemích tzv. socialistického tábora, ale i v Římě a v Paříži. SDvou slávu si nevydobyl svou politickou příslušností k SED, ale skutečnými uměleckými kvalitami.

V roce 1996 jsem Willi Sitteho osobně v Halle navštívil. Žasl jsem , jak dobře dosud hovoří česky. Považuje češtinu za svou mateřskou řeč. Nenaučil se ji ve škole, ale od své matky. I když jeho matka již dávno nežije a v Halle jistě nemá možnost si česky s někým pohovořit, svou mateřštinu nezapomněl. Daroval tehdy svému rodnému městu deset originálů svých barevných litografií, které jsou od té doby vystaveny ve Führichově domě. Willi Sitte opustil své rodné město v roce 1940 či 1941. Od té doby v Chrastavě nikdy nebyl. Jeden ze svých obrazů daroval v 5O. či 6O. letech galérii v Praze. Z neznámých důvodů se obraz tehdy ztratil. To umělce právem rozzlobilo a na naši republiku zanevřel.

Letos rada města Chrastavy oficiálně pozvala Willi Sitteho k návštěvě rodného města. Na pozvání odpověděl umělec kladně , a tak jej ve dnech 17. a 18. září u nás v Chrastavě přivítáme. Přijede autem spolu se svou manželkou Ingrid.

F.VYDRA

KELTOVÉ V NAŠEM OKOLÍ ? - PROČ NE !!!

Již jednou jsme v BULLETINU psali o tom, že dávnými předchůdci Slovanů na území Čechy byli Keltové. Právě z jejich jazyka pochází pojmenování naší země známé v cizině: Böhmen nebo Bohemia. Také mnoho místních jmen má svůj původ v dobách, kdy byly Čechy osídleny keltským kmenem Bójů. Patří mezi ně např. Týn, Týnec či Týniště, Úpa, Říp, Krkonoše, Oškobrh, ale i Náměšť, Neumětely, Kbely a další. Znalci této problematiky tvrdí, že také místní název CHOTEČ, CHOTUC, ale i nedaleká CHOTYNĚ připomínají doby před začátkem našeho letopočtu.
Jde prý o zkomolenou podobu jména KOTYS (KOTYZ), což byla velmi uctívaná keltská bohyně, zobrazovaná vždy na koni.
(Její druhé jméno bylo EPONA.)
Až dosud byla Chotyně považována za jednu z milčanských osad pocházejících z 8. - 10. století, stejně jako Hrádek (Grod) nebo Chrastava (U chrosču). To platí i nadále, pouze s tím rozdílem, že zde zřejmě dávno před příchodem Milčanů stávala mnohem starší keltská osada.
Pokud je toto tvrzení odborníků historicky doložené (Svoboda, Profant), existuje naděje, že by se i v našem nejbližším okolí mohly při vykopávkách najít i předměty z dílen mimořádně zručných Keltů nebo např. zlaté keltské mince zvané duhovky nebo statéry.Bohužel. žádný důkladný archeologický průzkum tohoto druhu zde dosud proveden nebyl. Kdo ví, co se již téměř dvě tisíciletí skrývá nepříliš hluboko pod povrchem okolní krajiny. Je jisté, že název řeky Jizera je keltského původu. Proč by tedy sídla dávných Keltů nemohla být i v naší bezprostřední blízkosti ???

fv -

JEŠTĚ JEDNOU VZPOMÍNKA NA SPREEWERKE

V terezínském památníku se prodává mj. také publikace, která popisuje koncentrační tábory na našem území za 2. světové války. Nechybí tam ani zmínka o Chrastavě, a to pod názvem Aussenlager Kratzau I a Aussenlager Kratzau II. Co to znamená? Víme, že dřevěné baráky ( ubikace pro vězeňkyně)stávaly na Hůrce a že francouzské Židovky byly ubytovány v objektu bývalé textilní továrny Jäger na okraji Bílého Kostela.Oba tyto tábory byly pobočkami nechvalně známého tábora Gross- Rosen, který se nacházel u dnešního polského města Walbrzych. Jedna z vězeňkyň z dřevěných baráků na Hůrce zanechala toto svědectví:"Potkalo nás to největší štěstí, neboť nás přivezli do Chrastavy. V každém dřevěném baráku bylo pět místností, v každé místnosti 3O vězeňkyň. Každá spala na své palandě. Měly jsme slamník, polštář , přikrývku, misku na jídlo a lžíci - zkrátka: cítily jsme se jako v ráji." Nezapomeňme, že tyto nešťastné ženy přijely do našeho města z Osvětimi- Březinky, kde byly podmínky nesrovnatelně krutější.

I tady se ovšem našly mezi dozorkyněmi lidské bestie, které ženy nemilosrdně mlátily, nutily je nosit těžké bedny, i když byly zesláblé podvýživou, odebraly jim hřebeny a zakázaly mytí. Svou surovostí byla známa např. esesačka Dinnerová. Děti narozené v táboře byly usmrcovány jedem. Po likvidaci Osvětimi před příchodem Rudé armády prý byl třikrát ve zdejších táborech smutně proslulý dr. Mengele, který tu koncem října 1944 a 20. ledna a 20. března 1945 prováděl selekci. Jedna z vězeňkyň, Sonja Better- Sonková, popsala , jak vypadaly okamžiky osvobození tábora 8. května 1945:

" Když jsme se vrátily z práce, viděly jsme, jak naše dozorkyně rozmisťují kolem tábora hranice dříví. Nechápaly jsme, co to má znamenat. Teprve příští den ráno jsme to pochopily. Do ubytovny přišel neznámý člověk, civilista, který hovořil česky. Sdělil nám, že jsme osvobozené a že naše dozorkyně uprchly během noci ze strachu, aby se nedostaly do rukou sovětských vojáků, takže už nestihly přichystané hranice dříví zapálit. Tlumočila jsem , co nám český civilista říkal. Ve tři hodiny odpoledne k nám přišli Rusové a začali nám rozdělovat konzervy. Nemohly jsme uvěřit , že jsme opravdu svobodné, objímaly jsme se a plakaly jsme radostí."

FV -

CIZINCI V CHRASTAVSKÉM MUZEU

Chrastava jistě nepatří k vyhledávaným turistickým cílům, k nimž směřují návštěvníci z daleké ciziny, jako je např. Praha, Karlštejn, Český Krumlov nebo Krkonoše. Čtenáře však určitě překvapí, že i do našeho města přijíždějí v letní sezóně turisté z mnoha zemí. Poměrně velký počet turistů ze sousedního Německa není žádnou zvláštností. Nejde zdaleka pouze o obyvatele Žitavy či jiných, od našich hranic nepříliš vzdálených míst. Městské infocentrum, které je umístěno v prostorách muzea, navštívili např. mladí manželé z Kasselu, rekreanti z Wismaru a z Berlína, kteří přijeli na dovolenou na Žitavsko a odtud podnikají výlety i na českou stranu hranic. Německá část našich Lužických hor, nazývaná Zittauer Gebirge, je celoročně vyhledávaným a velmi oblíbeným místem pro rodinnou dovolenou. Láká především zdejší kopcovitý terén, který se tak liší od nekonečných rovin, které se táhnou na sever až k Baltickému moři.
Začátkem července navštívilo městské muzeum šest Američanů z Kalifornie. Byli ohlášeni předem a cílem jejich návštěvy bylo pátrání po předcích německého původu. Sestavování rodokmenů je na Západě již po léta velkou módou.
Byli to potomci rodiny Herknerových. Měli po ruce údaje o svých předcích z let 1780 - 1848. Ti se odstěhovali - jako mnoho jiných - přes oceán do Ameriky. Ani jeden z potomků však již němčinu neovládá, takže jsme spolu hovořili pouze anglicky.
Letos se v našem infocentru zastavilo poměrně mnoho Holanďanů, kteří si oblíbili Českou republiku pro ro
zmanitostjejí krajiny. Jejich vlast je - jak známo - nížinatá a část vysušené pevniny leží dokonce pod úrovní moře. Někteří byli ubytováni v nedaleké Nové Vsi. Jeden holandský turista si vážně poranil kotník a nepomohlo mu ošetření v místní lékárně. Musel být odvezen do liberecké nemocnice. Jedna holandská rodina se na dva týdny ubytovala na Kristýně v Hrádku nad Nisou. Obrátili se na mne s žádostí, abych jim navrhl několik výletních tras po severních Čechách a doporučil jim místa, která stojí za to navštívit. A tak jsem na jejich přání sestavil šest celodenních tras od Nového Boru a Máchova jezera až po Český ráj a Krkonoše. Pro případ deštivého počasí jsem jim doporučil návštěvu libereckého Babylonu a botanické zahrady.Další Holanďané měli zájem o ubytování. V takovém případějim obvykle doporučíme "Zámeček" nebo některý z penziónů v nedalekém Kryštofově Údolí. Většina z nich hovoří dobře anglicky, jiní se snaží mluvit německy, ale není příliš obtížné poznat, že to není jejich mateřština, tak bohatá na nepříjemně znějící hrdelní "ch".
Byli tu i Dánové, pro něž byla naše republika novinkou: byli u nás poprvé. Ptali se na vhodnou restauraci, a tak jsem jim doporučil denní bar "Laura" a "Lidový dům".

Již pošesté navštívil v srpnu Chrastavu Nor Per Mathisen, o němž jsme již několikrát v BULLETINU psali. Přivezl s sebou již druhou publikaci, v níž se píše o firmě Spreewerke, která byla za války zbrojařskou továrnou. Tentokrát přijel do Chrastavy se svou novou manželkou ruského původu - Irinou a ubytoval se jako obvykle na "Zámečku", kde byl až dosud vždy spokojen. Během týdenního pobytu navštívili Terezín, Frýdlant, Sychrov, Český ráj a Karlovy Vary. Odletěli v neděli po prohlídce Prahy zpět do Oslo. Den nato začaly povodně. Během letních měsíců přišlo do našeho infocentra také několik návštěvníků z Polska. Jeden z nich, Marek Hruby ze Zhořelce, je bezpochyby potomkem českobratrských exulantů, jichž se v okolí Žitavy a Zhořelce usadily tisíce. Manželský pár z města Sosnowiec byl očividně potěšen, když od nás dostal informační leták o Chrastavě ve své mateřštině. I pro ně jsme zajistili ubytování a doporučili několik tipů na výlet.

- xyz -