BULLETIN SPOLEČNOSTI PŘÁTEL HISTORIE MĚSTA CHRASTAVY

Číslo 70 - březen 2000

PREZIDENT NA KONI

Ke 150. výročí narození TGM

Určitě jste někdy viděli obraz ušlechtilého hnědého koně, na němž sedí vysoký muž s bílou bradkou, v brýlích a v osobité čepici. Muž, jehož jméno se vžilo jako monogram, každému srozumitelný: TGM.

Narodil se 7. března roku 1850 v Hodoníně. Protože toho dne bylo v kalendáři jméno Tomáš, pokřtili jej tak, jak bývalo na venkově zvykem. Otec byl Slovák, povoláním panský kočí, vlastně ještě nevolník (robota byla zrušena teprve dva roky před Tomášovým narozením). Maminka byla Moravanka z Hané.

Ačkoliv byl Tomáš ve škole bystrý, se studiem rodiče vůbec nepočítali. Měl se vyučit poctivému kovářskému řemeslu. Teprve na naléhání faráře a učitele studoval mladý Masaryk na německém gymnáziu v Brně a pak ve Vídni. (Napadlo vás někdy přeložit si jméno Masaryk? Jde vlastně o zkomolené slovenské slovo "mäsiarik", tedy "řezníček".)

Nikdo z nás nepochybuje o tom, že byl Masaryk českým vlastencem číslo jedna. A přece mluvil častěji německy než česky. Stal se totiž později ve Vídni profesorem na univerzitě, a tam přednášel jedině německy. Teprve když byla v 80. letech rozdělena pražská univerzita na dvě části a mohlo se tam přednášet také česky, přestěhoval se Masaryk do Prahy. Jeho manželka byla - jak známo - Američanka a on její příjmení Garrigue připojoval ke svému jménu. Seznámili se v Lipsku.

Jako vědec měl Masaryk mnoho nepřátel. Ve známém, desítky let trvajícím sporu o pravost tzv. Rukopisů dokazoval na základě vědeckých důkazů, že jde o falzifikáty, tedy podvrhy. Mnozí "vlastenci" mu vytýkali, že tímto postojem škodí českému národu. Také při tzv. hilsneriádě si znepřátelil velkou část české veřejnosti, která byla protižidovsky naladěná. Dokázal totiž, že při vraždě Anežky Hrůzové z Polné nešlo o rituální vraždu, jak veřejnost věřila.

Bylo mu 64 let, když vypukla první světová válka. Ve věku, kdy většina lidí přemýšlí na odchod do důchodu, Masaryk teprve zahajoval nejslavnější etapu svého života. Odchází ilegálně do ciziny, navazuje styky s tehdejšími světovými politiky, kteří o existenci českého národa nevěděli téměř nic, zakládá v Rusku legie (v době Říjnové revoluce je zrovna v Petrohradě). Taková jednání předpokládají zcela samozřejmě znalost několika jazyků a ty Masaryk skutečně ovládal.

V 68 letech byl zvolen do nejvyšší funkce - stal se prezidentem nově vzniklé Československé republiky. Nepřebíral tento úřad po svém nástupci, ale začínal vytvářet něco zcela nového. Podařilo se zařadit nově vzniklý průmyslový stát mezi nejúspěšnějších deset států světa. Tehdy pojem "zlaté české ruce" nebyl pouhou frází.

Kdo se chce dozvědět více o názorech našeho prvního prezidenta, měl by si přečíst slavnou knihu Karla Čapka "Hovory s TGM".

Tomáš Garrigue Masaryk zemřel 14. září 1937 ve věku 87 let. Jeho prostý hrob v Lánech dokazuje, že se i skutečný velikán obejde bez pompézního mauzolea z mramoru. Zůstal skromný i v době, kdy byl nejvyšším představitelem státu. Říká se, že jeho životním krédem bylo "Nebát se a nekrást!" Den jeho pohřbu byl dnem skutečného žalu a smutku po celé zemi.

Dr. František Vydra

HERALDIKA - pokračování

Vážení přátelé,

v prosincovém čísle Bulletinu jste se seznámili s rodovou heraldikou a polepšováním erbů. Dnes se budeme zabývat vývojem šlechtických titulů.

U prvotní šlechty přemyslovských knížat nejsou shledány velké rozdíly v titulech. Asi ve 12. století se šlechta začíná u nás dělit na stav panský a vladycký (později rytířský). V této době se začínají stavět kamenné hrady a tvrze a šlechta přijímá jejich jména - přídomek "z, ze, na" se stává označením šlechtictví a původu či majetku.

Mluvíme o tzv. predikátu (z lat. "přídavek ke jménu") tedy šlechtickém přídomku, který označoval původ daného šlechtice. Šlechtici se píší podle hradu, který založili, např. pánové ze Sternbergu, Löwenburgu (z Lemberka), z Rosenburgu (Rožmberkové. Uplatňovala se také česká jména např. Věžníkové z Věžník (podle osady), rytíři z Bubna, pánové z Choustníka, ze Strakonic apod.

Postupem doby (hlavně v renesanci) došlo k výraznému vzrůstu počtu osob, které byly povýšeny do šlechtického stavu, aniž by vlastnily nějaké konkrétní sídlo. A tak vznikají predikáty vymyšlené (např. Melantrich z Aventina). Řada predikátů neoznačovala konkrétní lokalitu ve smyslu lidského obydlí (např. Bartoň z Dobenína - podle vrchu u Náchoda, kde měli textilku). Řada nově nobilitovaných rodů však predikáty vůbec nedostala a jejich šlechtictví bylo označeno slůvkem von. V původním smyslu sice "z", ale zde šlo o ryze formální vyjádření šlechtictví, např. von Purkinie, von Rieger apod.

Aby se někdo stal členem některého ze šlechtických stavů, bylo k tomu zapotřebí jeho povýšení od panovníka a jeho přijetí od příslušníků stavu. Zde se hledělo především na starobylost, neposkvrněnost a zachovalost cti. Změnu ve šlechtické titulatuře u nás učinil král Ferdinand II. vydáním Obnoveného zřízení zemského (1627), kdy zrušil tato práva a vyhradil je osobě krále a císaře. Protože s příchodem cizí šlechty do země nebylo snadné rozlišovat již nabyté říšské hodnosti, byly udíleny vedle říšských i tituly české. Některé rodiny tak měly např. hraběcí titul jen český, jiné naopak jen říšský, některé rodiny měly oba. Konec udílení českých titulů učinila Marie Terezie. Jejich místo zastupoval tzv. inkolát (státní příslušnost, občanství). Ten si vymohla šlechta r. 1310 na Janu Lucemburském. Nelze ho však ztotožňovat s moderním státním občanstvím. Inkolát povoloval cizincům zakoupit v zemi nemovité statky. Teprve na základě řádně zapsaného pozemkového majetku do zemských desek se mohl ucházet o nějaký úřad. Nejprve byl inkolát udělován příslušníky zemského sněmu společně s králem, Ferdinand I. si vyhradil právo udělovat inkolát sám. Funkce inkolátu zanikla v roce 1848 vydáním ústavy.

Nejnižším šlechtickým titulem byl šlechtic "z", ke konci monarchie se užíval i pro nově povýšené průmyslníky). Vyšším titulem byl "rytíř". Výše jmenovaní patřili k tzv. nižší šlechtě. K vyšší šlechtě patřil "baron", "hrabě" a "kníže". Některé knížecí rody měly ještě navíc český titul "vévoda", který se vztahoval na hlavu rodu (např. kníže z Lobkovicz, vévoda Roudnický).

Výjimečně se u nás objevoval i titul "starohrabě" (kníže a starohrabě Salm). Při sňatku následovala žena vždy manželův stav, provdala-li se dcera knížete za barona, stala se baronkou.

Šlechtické tituly byly zrušeny 10.12.1918.

Podle dostupných pramenů zpracovala: Jaroslava Špaková

HISTORIE CHRASTAVSKÉ RADNICE

Každý čtenář zřejmě kdesi viděl starou pohlednici chrastavského náměstí, na které byla budova radnice prodloužena o nápadně vysokou dřevěnou vížku. Ta věžička tam bývala více než tři sta let.

Chrastava byla povýšena na město někdy kolem roku 1390. Dá se tedy předpokládat, že již v oné době mívala radnici, samozřejmě dřevěnou.

V roce 1433 vypálilo naše město vojsko Šestiměstí, které sem přitáhlo od Frýdlantu. Byla to tehdy pomsta za výboje místního husitského hejtmana Mikuláše z Kajšperka, který se svou ozbrojenou družinou přepadal kupecké vozy kdesi mezi Budyšínem a Zhořelcem. V plamenech tehdy shořely všechny staré listiny z dřívějších dob. V zápise z roku 1512 se dozvídáme, že v přízemí radnice byla hospoda a Mikuláš II. z Donína jí udělil výčepní právo.

V roce 1621 došlo k požáru, při kterém lehlo popelem také několik sousedních domů. O rok později byla již budova radnice opět obnovena. V roce 1642 ji prý vypálili chorvátští a švédští vojáci.

V roce 1646 byla postavena kamenná radniční budova. V roce 1683 byla na střeše radnice vztyčena vysoká dřevěná věžička. V roce 1708 byly na této vížce umístěny hodiny, přivezené až z maďarské Budapešti. Zachovaly se i záznamy o tom, že stavba věže stála 148 florinů (zlatých) a hodiny 32 florinů.

V lednu 1737 vichřice strhla horní část věže, která byla ovšem krátce nato opět opravena.

Roku 1826 při hloubení a rozšiřování sklepních prostor bylo nalezeno 80 stříbrných mincí.

Když byl v roce 1838 vytahován na věž nový pozlacený ciferník k hodinám, provaz se náhle přetrhl, ciferník spadl z výše na zem a poškodil se.

Původně bývalo na všech čtyřech stranách náměstí podloubí. V roce 1849 bylo podloubí u radnice zazděno.

V červenci 1855 vypukl v deset hodin večer na náměstí požár. Jiskry přeskočily na šindelovou střechu radnice a hrozilo nebezpečí, že celá budova shoří. Kominík Anton Pilz však oheň naštěstí včas uhasil, za což mu městská rada vyplatila dva dukáty odměny.

Při opravě radnice v roce 1886 byly staré hodiny nahrazeny novými. Vyrobil je místní řemeslník Josef Engel.

V roce 1934 byly ze dvou místností bývalé radniční restaurace zřízeny kanceláře.

V únoru 1941 byla po silné vichřici vížka na radnici poškozena a městská rada rozhodla, že bude z budovy odstraněna.

V roce 1997 byla vypsána architektonická soutěž na rekonstrukci radnice. Ze soutěže vyšel jako vítězný návrh projekt libereckého architekta Jiřího Hakulína. Podle tohoto projektu by měla být věžička jako dominanta celého náměstí opět obnovena. Kdy bude rekonstrukce provedena, to závisí na získání dostatečných finančních prostředků.

Dr. František Vydra

DALŠÍ PUBLIKACE MĚSTSKÉHO MUZEA PRO DĚTI

Městské muzeum za relativně krátkou dobu své činnosti vydalo pro dětské návštěvníky několik sborníků pověstí z našeho okolí.

Novinkou, která vyšla v únoru, je sbírka deseti nejstarších českých pověstí, které by měl každý žák základní školy znát. Patří k nim nesporně pověst o příchodu praotce Čecha na Říp, o Krokovi a jeho třech dcerách, o dívčí válce, o Horymírovi atd.

Knížečka s názvem NEJSTARŠÍ ČESKÉ POVĚSTI stojí 5,-Kč a bude se dětem líbit. Jsou v ní jednoduché obrázky a je psána jazykem, jakým se dnes hovoří. Jiráskovy "Staré pověsti české" obsahují sice mnohem větší množství pověstí, ale mnoha slovům v této knize dnešní děti neporozumí, protože jsou již zastaralá.

Doporučujeme novou publikaci všem dětem nižších ročníků ZŠ. - fv -

Z ČINNOSTI SPHMCH

Na únorové schůzce SPHMCH byli přijati tři noví členové. Je to Ing. Vítězslav Hoffmann, Dana Koldová a Miloslava Stavinohová.

Dále byl zpracován celoroční plán dětských autobusových zájezdů (vč. letních prázdnin).

O Velikonocích se plánuje opět (po roční pauze) autobusový zájezd do Horní Lužice, při němž si účastníci prohlédnou historickou část Budyšína (Bautzen) a uvidí několik průvodů velikonočních jezdců na koních na lužickosrbském venkově. Cena zájezdu bude 180,-Kč.

Součástí letošní činnosti bude i několik zájezdů pro členy Společnosti a přednáška libereckého archeologa Mgr. P.Brestovanského.

Bude pokračovat spolupráce s Okresním archivem v Liberci, kde byl po několikaleté pečlivé práci dokončen soupis a rejstřík všech písemností, které se týkají Chrastavy. (Je jistě zajímavé, že Chrastava v počtu písemných historických dokumentů zaujímá druhé místo v okrese, hned za Libercem.). VY

BULLETIN Společnosti přátel historie města Chrastavy č.70 / březen 2000

Vydává: SPHMCH Chrastava Povoleno: OÚ Liberec Vydáno:III./2000

Toto číslo připravil: PhDr. F. Vydra, Mgr. J. Špaková Sazba: Design studio RECo Chrastava

Spojení: Městské muzeum Chrastava, Liberecká ulice - PhDr. F.Vydra, tel.: 048 / 514 31 61