BULLETIN

Společnosti přátel historie města Chrastavy

č. 72 - 5/2000

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

NÁPOVĚDA PRO NÁVŠTĚVNÍKY HISTORICKÝCH PAMÁTEK

1. duben je každoročně dnem, kdy se po několikaměsíční přestávce otevírají brány českých hradů a zámků. A máme jich v naší malé republice skutečně neuvěřitelné množství. Hradů, zámků a tvrzí, včetně zřícenin, je v České republice přes dva tisíce.

Dívá-li se laik a odborník na stejnou historickou památku, je v tom velký rozdíl. Laik se většinou spokojí s konstatováním, že se mu hrad, kostel či zámek líbí, odborník bez větších potíží pozná stavební sloh a tedy i dobu vzniku oné památky, leccos mu napoví drobný detail historické architektury, který jiný návštěvník zcela přehlédne.

Že byly historické památky na našem území - od dob Velko moravské říše - stavěny podle zásad určitých architektonických (stavebních) slohů, to ví každý, kdo prošel alespoň základní školou. Připomeňme si názvy těch nejdůležitějších z nich ve správném pořadí: románský, gotický, renesanční a barokní. Barokem samozřejmě vývoj nekončí, avšak prvky těchto základních slohů se objevují v 19. i 20. století u staveb, které nazýváme, pseodogotický, pseudorenesanční atd.

Povšimněme si některých zajímavých detailů:

1) SGRAFITO: omítka ze dvou vrstev-spodní tmavá, horní bílá - umožňuje proškrabování "falešných kvádrů"(tzv. psaníčka) či dokonce ornamentů a postav. Stavba se sgrafitovou výzdobou pochází s největší pravděpodobností z období renesance (16.stol.).

2) ROSETA je kruhové, bohatě zdobené gotické okno ( 14. století).

3) ROKAJ je hřebínkový ornament, vznikl ze tvaru mušle a stal se oblíbeným v letech 1745-8O, v době tzv.rokoka.

4) ARKÝŘ je výběžek vyčnívající ze stěny stavby. Vyskytoval se již v gotice, ale setkáváme se s ním také v době renesance u honosných měšťanských domů.

5) HRAD byla především obranná pevnost, ZÁMEK býval přepychové šlechtické sídlo s parkem, krásným nábytkem a výzdobou interiérů. Neměl obranný charakter.

6) Uvidíme-li na historické stavbě písmeno W s královskou korunou, můžeme si být jisti, že je to pozdně gotická stavba z doby panování krále Vladislava Jagellonského (kolem roku 1500).

7) LEDŇÁČEK v tzv. věníku označuje stavbu postavenou za doby Václava IV. (1378 - 1419). Jde tedy o období vrcholné gotiky.

8) K moderním stavebním slohům z počátku tohoto století patří SECESE. Vyznačuje se mimo jiné mnoha rostlinnými ornamenty na fasádě budov, na okenních římsách a dveřních portálech.

9) Měnily se nejen stavební slohy, ale také MÓDA šlechticů a měšťanů. Napodobovaly se italské, příp. španělské vzory, a tak na obrazech, jichž je v komnatách zámků bezpočet, můžeme určit např. módu renesanční.

10) ROMANTICKÁ GOTIKA se objevuje v polovině 19. století v Anglii (tzv. windsorský sloh) a v tomto duchu jsou u nás postaveny zámky Hluboká a Lednice.

ŽITAVA - CO O NÍ NEVÍME - 2. pokračování

Císař Rudolf II. prominul městu Žitavě po dobu devíti let placení různých poplatků a cel. 22 000 stromů bylo dáno bezplatně postiženým, aby si mohli co nejdříve domy obnovit. Do příchodu zimy se podařilo tesařům postavit tři čtvrtiny z celkového počtu zničených budov.V období třicetileté války se žitava a její okolí staly novým domovem pro velké množství českých pobělohorských exulantů, kteří kvůli svému nekatolickému náboženství museli opustit vlast. Na Žitavsko a Zhořelecko tehdy přišlo z Čech a moravy přes 130 tisíc lidí. Tento příliv pracovitých řemeslníků se brzy projevil v ekonomickém rozkvětu této oblasti.

V roce 1729 byl v Žitavě vybudován nový vodovod. Potrubí bylo dřevěné a zásobovalo několik kašen. Dodnes stojí na náměstí Martova kašna, ve čtvrti Neustadt, kde stojí obrovitá mnohaposchoďová budova, zvaná Marstall (bývalá solnice), byla Herkulova kašna. Na severním konci náměstí v Neustadtu stojí Labutí kašna.

V roce 1757 obléhal město rakouský maršál Daun se svým vojskem a ostřeloval město z kanónů. Bylo mnoho mrtvých a desítky domů se proměnily v trosky.

První velká vlna exulantů přišla na Žitavsko v roce 1623, největší množství jich pak přišlo kolem roku 1648. Čeští bratři tu měli svou modlitebnu, kde se až do roku 1846 kázalo česky. Byla zde také tiskárna českých modlitebních knih, tzv. "špalíčků". Dva z potomků českých exulantů se proslavili také jako historici. Byl to Christian Adolf Peschek (Pešek), kronikář a zakladatel muzea, a Carl Gottlob Morawek (Morávek), jehož busta stojí dones v parku nedaleko od známých květinových hodin.

Ve městě se střídaly různé armády (saská, rakouská, švédská). V roce 1645 uzavřelo město se Švédy příměří a byl obnoven export sukna do ciziny.

Typem úspěšného bohatého obchodníka se stal senátor Andreas Noack (Novák?), jehož výstavný dům stál na náměstí. Hodně cestoval, měl zájem o umění.

Jedním ze žitavských starostů byl Christian von Hartig (1605-1677), který studoval na univerzitě ve Frankfurtu, ve Štrasburku a v Ženevě. Cestoval také po Francii, Holandsku a Dánsku. V italském městě Padova získal doktorát filosofie a medicíny.

V lednu 1800 vyšlo první číslo žitavských novin Zitauische Wochentliche Nachrichten.

V roce 1813 hostilo město 10 000 francouzských pěšáků a 7 000 jízdních vojáků. Napoleona uvítala Žitava s velkou slávou. Na ozdobené vstupní bráně byl umístěn velký nápis "Salve, Caesar". Z věže Johanniskirche zněly slavnostní fanfáry a bubny. Francouzský císař vjel do města v kočáře taženém šestispřežím běloušů. Doprovázeli jej vysocí představitelé armády a diplomacie. Přenocoval ve starostově domě čp. 13 na náměstí, příští den se za vojenského doprovodu vydal do Jablonného. Tam však pobyl pouze několik hodin a vrátil se opět do Žitavy. Přesto je Jablonné v Podještědí jediným českým městem, které Napoleon osobně navštívil.

V roce 1848 tu došlo k nepokojům domácích tkalců, kteří se cítili vykořisťováni a marně se bránili proti průmyslové velkovýrobě. Vyspělý anglický textilní průmysl zaplavil tehdy Evropu lacinými látkami. Nastala velká nezaměstnanost, byla zřízena vývařovna polévek pro chudé.

V roce 1852 se početná skupina obyvatel vystěhovala za lepším životem za oceán, do Ameriky.

V okolí města bylo začátkem minulého století otevřeno několik povrchových dolů na lignit. Jeden z dolů byl v Hartavě, jiný v Obersdorfu a u Hirschfelde.

V roce 1848 byla dokončena železniční trať spojující Žitavu a Drážďany. V roce 1859 byl zahájen provoz na trati Liberec - Žitava.

Známá úzkokolejná trať, která je dodnes v provozu, ze Žitavy do Ojvína a Jonsdorfu byla vybudována v roce 1890. Měla pokračování do dnešní Bogatynie, Markoćic, Heřmanic a Frýdlantu.

Kromě textilu se v Žitavě od začátku 20. století rozvíjelo také strojírenství. Byla zde továrna na výrobu jízdních kol a později se tu vyráběly také motocykly a automobily. Byly tu i cihelny, chemické továrny, tři pivovary, výroba hudebních nástrojů a závod na výrobu hasičských stříkaček.

V roce 1925 měla Žitava 25 tisíc obyvatel a bylo 740 živností. Byl tu dokonce konzulát USA, obchodní komora a důležitá celnice. V místních kasárnách byla posádka o síle 1500 mužů. Celá oblast byla i turisticky přitažlivá díky nedalekým horám (Zittauer Gebirge). Ve městě bylo 18 hotelů, tři muzea, divadlo a osm knihoven. Blízkost k Čechám se projevovala i v celkovém životním stylu, který byl spíše rakouský než pruský. Po ulicích jezdily koňské drožky, později vystřídané motorovými taxíky. Od roku 1904 až do roku 1920 vedly po ulicích tramvajové koleje. Byly tu tři linky. Uvažovalo se o tom, že budou koleje prodlouženy až do Hrádku nad Nisou. Pro nerentabilitu však byly tramvaje prodány, avšak železné koleje byly vytrhány z kamenné dlažby teprve koncem 30. let.

Od roku 1907 se Žitava proslavila výrobou tříkolých (!)osobních aut zn. Phänomobil. Později se tu vyráběla také menší nákladní auta (2,5 t). Ve městě byla zřízena reálka a obchodní škola.

O tom, že textilní výroba byla na Žitavsku velmi rozvinutá, svědčí např. údaj z roku 1926. Toho roku zde bylo vyrobeno 28 miliónů běžných metrů látek.

Hlavní žitavské náměstí má plochu 6000 čtverečních metrů. Významnou pamětihodností je Martova kašna a budova radnice, která bývala považována za nejhezčí v celém Sasku. Už v roce 1815 svítilo na ulicích 100 olejových lamp, od roku 1858 bylo zavedeno plynové pouliční osvětlení a od roku 1904 osvětlení elektrické. Významným stavitelem, který v mnohém změnil tvářnost města, byl Carl-August Schramm.

K pamětihodnostem města patří také Dornpach-Haus z roku 1553, kde bydlíval starosta Dornpach a později také Christian Weise v letech 1678-1708.

Již v roce 1911 byl založen muzejní spolek se 175 členy. V roce 1914 se měla stavět budova muzea, avšak světová válka plány zhatila. Teprve v roce 1926 bylo východní křídlo františkánského kláštera upraveno na městské muzeum.

V roce 1801 bylo postaveno městské divadlo pro 600 diváků. V roce 1862 a pak v roce 1904 bylo přestavěno. V roce 1932 vypukl požár a divadelní budovu zničil. Dnes má žitava novou moderní budovu a divadlo nese jméno německého spisovatele Gerharda Hauptmanna.

Květinové hodiny, které obvykle chce vidět návštěvník Žitavy na vlastní oči, pocházejí z roku 1907.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ