BULLETIN
Společnosti přátel historie města Chrastavy
č. 77 - 11/2000

UDÁLOST STARÁ 48 LET

Na začátku 5O. let byla chrastavská veřejnost rozjitřena zprávou, že byl dvaadvacetiletý Rudolf FUKSA, syn správce zdejší tiskárny, popraven. Taková událost se v tomto městě dosud nestala. Pročetli jsme mnoho zajímavých dokumentů dopisy, telegramy, soudní rozsudek atd. a vracíme se k oné smutné události ne proto, abychom ji hodnotili, ale abychom ji mladším občanům, kteří onu dobu nepamatují, připomněli.
Tento mladý muž (viz fotografii) nastoupil na dvouletou základní vojenskou službu. Zprvu sloužil ve Zbirohu, později byl převelen k pohraničnímu útvaru v západních Čechách. V oné době se k pohraničníkům dostávali pouze politicky prověření vojáci /otec jmenovaného byl člen KSČ, a tak zřejmě vedení armády předpokládalo, že syn nezklame/. Jejich úkolem bylo chránit hranici s Německem a je známo mnoho případů, že pohraničníci zastřelili přeběhlíky, kteří se s velkým rizikem pokoušeli přejít na Západ. Kolik jich bylo za tento "hrdinský čin" povýšeno a odměněno mimořádnou dovolenkou a jinými výhodami! Existuje několik domněnek. Těžko po tolika letech zjistit, která z nich je pravdivá. Vojín Rudolf Fuksa se chystal přejít státní hranici spolu se svým kamarádem. V zachovaných dokumentech se vyskytuje zmínka o jakémsi Dolejšovi ( zřejmě i on byl příslušník téhož útvaru), který je udal. Udal je dříve, než mohli svůj čin uskutečnit, nebo teprve po jejich odchodu na to upozornil nadřízené? Přešli tedy do Bavorska, nebo byli zatčeni již před opuštěním našeho území? R. Fuksa měl kdesi v Americe příbuzné, snad uvažoval o přestěhování za oceán. To je však pouze nepodložená úvaha. Nebo se jim podařilo hranice přejít, dostali se do styku s americkými orgány v Německu, dostali nějaký úkol, vrátili se zpět a byli dopadeni na našem území jako špioni? Faktem zůstává, že jeho čin byl tenkrát hodnocen vojenským soudem velmi přísně: dezerce, vlastizrada, špionáž. Tato tři slova se nacházejí v rozsudku.
Četli jsme i jeho dopis z pankrácké věznice, v němž prosí rodiče, aby požádali tehdejšího prezidenta K.Gottwalda, aby mu udělil milost. Každého mladého života je škoda. Umíme si jistě představit zoufalství obou rodičů, vždyť to byl jejich jediný syn, do něhož jistě vkládali velké naděje. Milost nedostal a v srpnu roku 1952 byl vykonán rozsudek smrti. Vojenský soud měl vždycky přísnější měřítka než soud civilní. A R.Fuksa svůj čin vykonal v době vojenské základní služby. S odstupem mnoha let vidíme jistě tuto smutnou událost jinak. Kdo však pamatuje tehdejší dobu vypjaté psychózy, kdy za vším státní orgány viděly špionáž a "studená válka" byla v plném proudu, toho ten přísný rozsudek nad chrastavským občanem nepřekvapuje.
- fv -

HRAD HAMRŠTEJN
(Vzpomínka na výročí bitvy 16.11.1428)

Ve 14. století se rozvinula v okolí našeho města čilá kolonizační činnost. Rok založení Hamrštejna není přesně znám, první písemní zmínka o něm pochází z roku 1357 a to již hrad stál. Patřil v té době Bedřichu z Bibrštejna. Úkolem hradu bylo chránit vznikající osady a zabezpečovat silnici, vedoucí údolím Nisy směrem k Žitavě. Jméno hradu naznačuje, že kolonizace zdejšího kraje probíhala ve spojení s těžbou rud. Pozdější zprávy hovoří o dolování u Machnína a Andělské Hory, přičemž se zmiňují o výskytu železa, olověných, stříbrných a zinkových rud. Hradní posádka na Hamrštejně nebyla příliš početná, tvořilo ji pouze několik desítek mužů. Vojákům velel purkrabí hradu. Tato funkce byla po dlouhou dobu v držení rodiny Dachsů, z nichž zejména Mikuláš Dachs vystupuje opětovně v souvislosti s husitskými výpravami do Lužice. Bibrštejnové i jejich podřízený purkrabí Dachs stranili císaři Zikmundovi. V roce 1424 uzavřel Mikuláš Dachs s husity smlouvu. Když nebezpečí pominulo, obrana hradu se ještě zlepšila. To se osvědčilo zejména v roce 1428, kdy došlo u Machnína k prudké srážce mezi husity a vojskem katolického Šestiměstí. Husité po velkých ztrátách ( padli i dva jejich hejtmané ) vytlačili nepřítele zpět až k Žitavě. Pak i s kolonou špižních vozů odjeli do českého vnitrozemí, na Mnichovohradišťsko. V roce 1433 obsadil hrad husitský hejtman Jan Čapek ze Sána nechal tam svoji posádku. Rod Dachsů se horlivě zúčastňoval půtek mezi znesvářenými Bibrštejny a Doníny. Hrad později několikrát změnil majitele, ale nadále zůstával součástí frýdlantského panství. V 16. století však postupně ztrácel na významu. V roce 1558 koupil frýdlantské panství Bedřich z Redernů. V té době je Hamrštejn zmiňován již jako pustý. Vlastní hrad obepínaly hradby, čímž vznikla opevněná plocha elipsovitého tvaru. Na obou koncích stojí dodnes zbytky dvou věží, jejichž základy jsou umístěny přímo na skále. Ve větší věži bylo pravděpodobně i obydlí purkrabího.

V minulém století byla pod hradem postavena textilní továrna. Tím se značně změnila okolní krajina. K ještě většímu zásahu došlo, když byl vybudován železniční viadukt a skalní ostroh byl od ostatní krajiny oddělen zářezem železniční trati. Tak se hrad stal přístupným pouze pěším turistům.

Podle historických pramenů zpracovala
Mgr. Jaroslava ŠPAKOVÁ.

NOVÉ ALBUM STARÝCH POHLEDNIC

V posledních několika letech vydalo liberecké nakladatelství 555 několik knih se zdařilými reprodukcemi starých pohlednic. Nejnovější z nich je publikace se stovkami černobílých i kolorovaných pohlednic z oblasti Lužických hor a Ještědského hřebene. S trochou nostalgie si prohlížíme snímky dávno neexistujících turistických chat, které stávaly u značených stezek a poskytovaly výletníkům laciné občerstvení. K těm zmizelým patří i chata na vrcholu Výhledů nad Vítkovem.
V publikaci s téměř třemi sty pohlednic najdeme i sedm záběrů ze staré Chrastavy, nechybí tu ani Andělská Hora, Bílý Kostel atd. V části věnované Ještědskému hřebenu je zachyceno i Podještědí (Český Dub, Světlá, Hodkovice, Obří sud na Javorníku atd.) Velká část knihy je věnována Lužickým horám, a to na české i na německé straně ( Zittauer Gebirge). Na mnoha záběrech tu je hora Luž, která s impozantní horskou chatou na vrcholu bývala skutečně zdaleka viditelnou dominantou. Jsou zde záběry letní i zimní. Většina pohlednic, zařazených do tohoto působivého alba, pochází z přelomu století, na mnoha z nich je zachycen i ručně psaný text sdělení jako svědek dávných časů. Text publikace je dvojjazyčný, česko-německý.

V současné době se chystá k vydání mimořádně zajímavá publikace s pracovním názvem "2O. století na severu Čech". Rok za rokem tu budou zdokumentovány slovem i obrazem význačné události na Liberecku od roku 1901 až do letošního roku 2OOO.

YDR

NOVÝ HRÁDECKÝ KALENDÁŘ NA ROK 2OO1

Někteří občané si občas prohlížejí měsíčník HRÁDECKO a líbí se jim barevná hlavička a kreslené ilustrace Petra F. Poldy, který měl loni výstavu v minigalérii Městského muzea v Chrastavě. Informovali jsme se na MěÚ v Hrádku, jak vysoké jsou finanční náklady spojené s vydáváním tohoto měsíčníku. Tiskne se 1OOO kusů, celkové výdaje převyšují 3O OOO Kč měsíčně, zatímco za prodej se vrátí do městského rozpočtu necelých 5OOO,-Kč.

Nedávno byl dokončen tisk nástěnného hrádeckého kalendáře na příští rok, jímž začíná třetí tisíciletí. Publikace formátu A 3 se nazývá KRAJINA V PROMĚNÁCH ČASU. Na obálce a na dvanácti měsíčních listech najdeme nádherné kresby tužkou P.F.Poldy, na nichž jsou zobrazeny stavby i krajina nejbližšího okolí Hrádku nad Nisou. Autorem textu je Marek Řeháček. Text je trojjazyčný, protože tato publikace je určena pro zájemce nejen z české, ale i z německé a polské části Euroregionu NISA. Liberecký Geoprint vytiskl 1OOO exemplářů tohoto kalendáře.
- va -

ČTENÁŘI REAGOVALI NA NAŠI VÝZVU

V minulém čísle BULLETINU jsme uveřejnili kopii lístku v hodnotě 10 Kč na zakoupení cihly na stavbu nového kulturního domu v Chrastavě. Žádali jsme čtenáře, aby nám pomohli určit dobu, kdy byly tyto lístky vytištěny, a aby si vzpomněli, zda vůbec byly tyto potvrzenky v oběhu. Z několika míst jsme se dozvěděli, že podle ceny (1O Kč) musely být vytištěny před rokem 1953, přesněji řečeno před měnovou reformou v červnu 1953. Po této události, kdy byl nově stanovený kurs naší koruny změněn v poměru 1 : 5, by 10 Kč bylo relativně dost peněz, které by sotva kdo na tuto akci věnoval. Víme, že se tyto lístky s číslem ( snad měly být slosovatelné) nabízely jako "přívažek" při placení v obchodech. Kolik se jich tehdy prodalo, to už asi nikdy nezjistíme. Faktem zůstává, že v 5O. letech kulturní dům v Chrastavě postaven nebyl. Podle názoru některých pamětníků byl výtěžek z prodeje nakonec použit na nákup knih pro městskou knihovnu, protože na tak náročnou stavbu by získané peníze jistě nestačily.