BULLETIN
Společnosti přátel historie města Chrastavy
č. 82 / duben 2001

... HISTORICKÉ ZAJÍMAVOSTI Z KRYŠTOFOVA ÚDOLÍ

Kromě dřevěného kostela z let 1684 - 86 najdeme v obci několik dalších zajímavých památek.

Nedaleko od dřevěné zvonice, která je součástí kostela stojí socha sv. Václava s tímto nápisem: S.WENCESLAY SAMBT DEINER H. GROSS MUTTER LUDEMILLA BITT FŰR UNS (překlad: Svatý Václave spolu se svou svatou babičkou Ludmilou, pros za nás…). Tato socha pochází z roku 1763.

Téhož roku byla postavena a vysvěcena nad obcí kaple sv. Kryštofa, na jejímž soklu najdeme již sotva čitelný nápis:

Projíždíme-li vesnicí serpentinami vzhůru směrem na Křížany, v nejvyšším bodě sedla Ještědského hřebene stojí na pravé straně u silnice socha zvaná PIETA. Zobrazuje Pannu Marii, která lká nad svým mrtvým synem, Ježíšem Kristem, po jeho snětí z kříže. Letopočet vytesaný do kamene římskými číslicemi MDCCLXVI dešifrujeme jako 1766.

Velmi podobná barokní socha Piety stojí napravo od silnice dole uprostřed obce Kryštofovo Údolí.

F. Vydra

... ZAJÍMAVÁ PUBLIKACE O BÍLÉM KOSTELE

Víme, že bývalí němečtí obyvatelé severních Čech vydávají v Bavorsku vzpomínkové publikace o vesnicích a městech, odkud pocházejí.

Chrastavští vydali dvě obsáhlé publikace. V roce 1966 to byla kniha o dějinách města od nejstarších dob až do jejich odchodu v letech 1945-46. Téměř 5OO stran textu podává podrobné informace o historii Chrastavy. V roce 1974 vyšla druhá publikace, v níž převládaly fotografie. Zachycuje i budovy, které už dávno neexistují, a tak nám umožňuje poznat naše město v takové podobě, v jaké je neznáme.

V BULLETINU jsme před časem psali o tom, že také bývalí němečtí obyvatelé Vítkova dali vytisknout publikaci o své obci. Vydáno bylo pouhých 160 exemplářů, a tak cena jednoho výtisku je značně vysoká : 120 marek.

Nedávno se do Bílého Kostela dostala kniha Manfreda Strausse s názvem GEDENKBUCH DER GEMEINDE WEISSKIRCHEN AN DER NEISSE. Byla vydána v roce 1998.

Co se v ní dozvídáme? Například to, že svým katastrem o rozloze 20,60 km2 býval Bílý Kostel největší v celém libereckém okrese. Je to typická obec vzniklá v období německé kolonizace ve 13. století.

Zatímco Bílý Kostel nazývaný původně Heinrichsdorf či Henrici Villa nebo Alba Ecclesia a teprve později Weysskirch či Weisskirchen byl obcí typicky zemědělskou, jeho osada Panenská Hůrka vznikla později jako hornické sídliště.

V roce 1945 měla obec 1600 obyvatel a 318 domů. V minulém století byly v obci vybudovány čtyři textilní továrny a papírna. Osada Pekařka byla založena teprve v roce 1711, myslivnu a lovecký zámeček na Rozkoši, která se také nacházela na katastru obce, dal postavit hrabě Kristián Filip Clam-Gallas v roce 1795.

Hovoří se zde také o dvou selských povstáních na grabštejnském panství (v roce 1566 a 1680). Vůdcem toho druhého byl Petr Thiel z Bílého Kostela, který pouze včasným útěkem unikl smrti.

Řádila tu švédská, chorvatská a polská vojska, v roce 1866 Prusové.

V roce 1881 na počest 100. výročí zrušení nevolnictví tu byl postaven pomník Josefu II., kterého nazývali "lidovým králem".

Vesnici se nevyhnula ani epidemie moru ( 1640), chřipky, záškrtu a spály.

Nynější školní budova byla slavnostně otevřena v roce 1894, po vzniku ČSR byla v obci otevřena i jednotřídní česká menšinová škola (1928).

Betonový most přes Nisu s vysokými oblouky, který se stal jedním ze symbolů obce, byl postaven v roce 1926.

Hornický cechovní dům pocházel z roku 1590 (tento letopočet byl vyznačen na plechové korouhvi, která bývala na střeše budovy), později se z něho stal hostinec "U Pyramidy", který vyhořel koncem roku 1932.

V knize se popisují okolnosti výstavby silnic, stavba železniční trati z roku 1859, vznik Národní gardy v roce 1848, historie hasičského sboru, ničivé požáry a povodně (1858, 1897).

V roce 1916 tedy uprostřed 1. světové války byl název obce úředně změněn na Weisskirchen an der Neisse (tedy Bílý Kostel nad Nisou), protože v různých částech rozsáhlé rakousko-uherské monarchie bylo obcí s názvem Bílý Kostel několik.

V roce 1931 se na místním hřišti konala velká celookresní tělovýchovná slavnost.

Od roku 1912 byla obec napojena na elektrickou síť (proud přicházel z elektrárny v Hirschfelde), od roku 1932 je v obci vodovod.

V knize se podrobně popisují okolnosti kolem Mnichova a situace za 2. světové války, kdy na frontě zahynuly desítky bělokosteleckých mužů.

Líčí se příjezd Rudé armády, řádění českých "revolučních gard" a odsun německých obyvatel.

Za zmínku stojí fakt, že v období mezi 1. a 2. světovou válkou (tedy v období tzv.1. republiky) bylo v Bílém Kostele 18 různých organizací a spolků.

V závěrečných kapitolách knihy hovoří autor o historii místního kostela sv. Mikuláše, popisuje místní restaurace, kterých bývalo v obci patnáct (a na Panenské Hůrce dalších pět), líčí se tu lidové zvyky v průběhu roku, způsob bydlení, typická jídla, svatební zvyky a pohřební rituály.

Téměř tři sta stran textu a poměrně velké množství fotografií dávají o minulosti Bílého Kostela dosud nejpodrobnější informace, jaké kdy byly k dispozici.

- FV -

... ŽELEZNIČNÍ VIADUKT V KRYŠTOFOVĚ ÚDOLÍ

Loni uplynulo 100 let od doby, kdy byla dokončena a dána do provozu trať Liberec - Teplice. Její celková délka dosahuje 144 kilometrů. Povolení ke stavbě bylo získáno již v roce 1896. Celá trať byla rozdělena na několik úseků. Úsek z Teplic do Lovosic měří 35 km a byl dán do provozu 16. prosince 1897. Další úsek vedl z Lovosic přes tok řeky Labe do Litoměřic a měří pouze 9,5 km, velkou překážkou však byla výstavba mostu.Byl dokončen 18.října 1898. Následoval úsek z Litoměřic do České Lípy o délce 41,5 km a ten byl dán do provozu 28. prosince 1898. Pak se jednalo o úsek z České Lípy do Jablonného v Podještědí. Nabízely se dvě možnosti: buď vést trať přes Zákupy přímo do Jablonného nebo využít již dříve postavené trati z České Lípy do Mimoně. První varianta by sice bývala byla o šest kilometrů kratší, ale město Mimoň by zůstalo zcela mimo. A tak bylo rozhodnuto, že již hotová trať bude částečně přestavěna a prodloužena o část z Mimoně do Jablonného.

Velkou terénní překážkou byl pro stavitele železniční trati Ještědský hřeben. 825 metrů dlouhý tunel z Křížan do Noviny se razil od 5. března 1898 do 4. května 1900. (Při ražení tunelů na území rakousko-uherské monarchie se velmi osvědčily party italských "barabů".)

Obdivuhodnou technickou stavbou byl železniční viadukt v Novině, který je 198 metrů dlouhý, nevede rovně, ale do oblouku, má čtrnáct podpěrných sloupů a jeho výška dosahuje 30 metrů.

Poblíž myslivny musel být postaven ještě druhý, menší viadukt. Jeho délka je 127 metrů, má deset opěrných sloupů a výška dosahuje 17 metrů.

8. července byl zahájen zkušební provoz, 16. září 1900 byla trať slavnostně otevřena.

Kronika z Kryštofova Údolí zachycuje onen slavnostní den, kdy se po dvou a půl letech usilovné práce ozval v údolí mezi zalesněnými kopci poprvé hvizd lokomotivy, těmito slovy :

" Starosta obce Johann Luh, členové spolků v uniformách, tři třídy školních dětí a další účastníci za zvuků hudby pochodovali k nádraží. Přesně v jednu hodinu po poledni se ozvaly výstřely, které oznamovaly, že se vlak již blíží ke stanici. Vlak zastavil a z vagónu vystoupili hosté, mezi nimi i hlavní stavitel trati Rosche.

Starosta přednesl projev, ve kterém zdůraznil, že byla vybudována důležitá dopravní tepna, která zapadlou obec spojí se světem. Na lokomotivu byla umístěna kytice květin a velký věnec. Stavitel Rosche pak poděkoval za vřelé přijetí a davy jásaly. Hudba zahrála rakouskou státní hymnu a vlak se dal opět do pohybu směrem k Liberci.

Lidé se vrátili zpět do vesnice a v hostinci "U zlaté hvězdy" v Rokytnici se konala zábava.

Jako první občan z Kryštofova Údolí si příští den koupil jízdenku do Liberce Josef Hiebel. Vlak však tehdy dojel pouze do liberecké čtvrti Růžodol, protože došlo k neshodám mezi

vedením dráhy a magistrátem. Trvalo dost dlouho, než vlak z Teplic končil svou nelehkou pouť až na dnešním libereckém nádraží."

- fv -

... TANEC MRTVÝCH

Dřevěný kostel se zvonicí v Kryštofově Údolí je považován za vzácnou stavební památku. U vchodu na hřbitov je kaple, ve které se nacházel cyklus osmi obrazů, označovaný jako "tanec mrtvých". Každý z obrazů připomíná živým, že jejich život jednou skončí a že proti tomu není žádné odvolání.

Obraz č.1: Je tu namalován voják v uniformě z doby Bedřicha II., s puškou na rameni jde do stanového tábora, jehož obrysy jsou vidět v pozadí. Ze země vystupuje kostlivec ovinutý bílým prostěradlem, chytne vojáka za ruku a říká:

"Nespěchej do tábora, pojď se mnou do hrobu, do ticha."

(V němčině se ovšem verše rýmují: Eile nicht dem Lager zu, geh mit mir ins Grab zu Ruh !).

Na druhém obraze vidíme zdi kostela, na hřbitově spouštějí do hrobu mrtvého, který je ovinut prostěradlem a přivázán k silnému prknu. Skrz oblouk brány hřbitova je vidět řeka, po níž pluje člun jako symbol bezstarostného života. Na okraji hrobu stojí smrt s rýčem v roli hrobníka. Jde o protiklad volného života venku a jeho konce zde na hřbitově.

Obraz č. 3 znázorňuje kostlivce, jak skáče přes hlavu pěkně oblečeného muže, pravděpodobně lékaře. Ukazuje na přesýpací hodiny a říká:

"Tvůj čas již uplynul, tvoje chození po světě skončilo. Teď musíš odtud pryč, do márnice."

Čtvrtý obraz představuje důstojníka na koni práskajícího jezdeckým bičíkem, který se náhle otáčí hlavou dozadu, jako by byl někým volán. A tam je vidět smrt, která na vojáka ukazuje šípem a říká: "Rozkaz, který jsi dostal, již neplatí, teď musíš jít se mnou."

Na pátém obraze nahlédneme do dílny pracovitého obuvníka, kde sedí u čtyřhranného verpánku mistr a vyrábí botu. Je zcela pohroužen do své činnosti, ale vtom vstupuje dovnitř smrt, stojí za jeho zády a říká:

"Odlož tu botu a poslouchej! Běh tvého života se přiblížil ke svému konci."

Obraz č. 6 : Vůz tažený koňmi jede přes lesní paseku a veze klády. paseka je lemována vysokými buky.Oba koně se napínají do postraňků a vozka v zelené kamizole, který sedí na jednom z koní, je pohání k většímu výkonu. Zezadu tlačí těžký vůz pomocník. Vůz jede přes kořeny a prodírá se hustým porostem. Smrt drží v ruce šíp a namíří ho proti pomocníkovi. Říká: "Nespoléhej se na svou sílu. Smrt k tobě přišla, aniž bys to zpozoroval."

Na sedmém obraze vidíme námět z okolní krajiny. Dřevorubec si položil pilu na pařez a sekerou přesekává kořeny stromu. Srnky a jeleni se v lese klidně pasou. Dřevorubce nečekaně uchopila za ruku smrt a říká: "Už nebudeš dál porážet dříví. Smrti nemůžeš důvěřovat."

Na posledním obraze celého cyklu vidíme po pansku oblečeného člověka , smrt se jej dotýká a připomíná mu: "Umřít to je starý zvyk a na tebe teď také došlo."

Memento mori ! připomínalo po staletí lidem latinské přísloví. V překladu tato dvě slova znamenají : Nezapomeň, že zemřeš!

"Tanec mrtvých" ve hřbitovní kapli v Kryštofově Údolí připomínal lidem tutéž myšlenku.

Podle časopisu HEIMATPOST zpracoval Dr. Frant. VYDRA

PŘIJDTE SE I VY PODÍVAT NA VÝSTAVU DO MINIGALÉRIE V MĚSTSKÉM MUZEU

Až do konce dubna bude pokračovat výstava KOUZLO STARÝCH POHLEDNIC. Pokud jste si dosud nenašli na ni čas, můžete to ještě napravit.

Najdeme zde více než 150 pohlednic nejen z Chrastavy, ale také z okolních obcí. Zajímavé jsou staré záběry z Ještědu, z Hrádku či z Vítkova, z Frýdlantu a z Hejnic a odjinud. Nechybí zde ani kolekce pohlednic, zachycující naše město po roce 1945.

V zasklených vitrínách jsou jako doplněk této výstavy umístěny různé předměty, nalezené na půdě chrastavské radnice těsně před tím, než začala stavební firma IMSTAV s jejími úpravami.

A co se chystá na měsíc květen?

Chtěli bychom v nevelkých výstavních prostorách představit veřejnosti zajímavý druh ručních prací oblíbený mezi dívkami a ženami, které rády vytvářejí vkusné doplňky do svého bytu. Jmenuje se P A T C H W O R K. Toto anglické slovo znamená v překladu "práce se záplatami". Jde o to využít barevných zbytků látek jako dekorativního prvku při šití různých pokrývek, prostírání a dalších výtvorů z textilu. Je při tom nutno mít fantazii a vkus.

Na výstavě budou nejen hotové výrobky, ale i mnoho nápaditých motivů, zájemci tu budou moci obdržet střihy. Na šicích strojích předvedou místní ženy prakticky práci s patchworkem.

Své práce budou v muzeu vystavovat ženy z Chrastavy a z Liberce.

.. Zajímavosti z chrastavského školství

l 28. března roku 1592 se narodil světoznámý český pedagog, často nazývaný "učitel národů", JAN AMOS KOMENSKÝ. Při vzpomínce na toto datum si připomeňme několik údajů z historie chrastavského školství.

l V období tzv. první republiky (1918 - 38) byly ve městě dvě velké školní budovy. Na náměstí byla škola dívčí, za kostelem chlapecká. Obě tyto školy byly určeny pouze německým dětem.

Pro žáky z českých rodin byla v roce 1919 zřízena menšinová škola. 110 žáků se tísnilo ve dvou třídách nevyhovující budovy bývalého chudobince na pokraji Vítkovské ulice. Teprve v roce 1923 byla (po dlouhodobém úsilí p. řídícího učitele B. Honsy) dána do provozu nová školní budova v dnešní Revoluční ulici (MŠ).

Při této škole byla zřízena také tzv. opatrovna (dnes už nepoužívaný název pro mateřskou školu).

Kdo z českých dětí chtěl navštěvovat tzv. měšťanskou školu, musel dojíždět do Hrádku nad Nisou. Nejbližší české gymnázium bylo v Liberci.

Těsně před podepsáním Mnichovské dohody (září 1938) česká menšinová škola ukončila svou činnost.

l Skončila 2. světová válka. Německé obyvatelstvo ( s výjimkou tzv. antifašistů) bylo postupně vystěhováno a do města přijížděly rodiny z českého vnitrozemí i ze Slovenska. Třídy dvou velkých škol se plnily pomalu. Ve své školní práci pokračoval p. říd. uč. Honsa, který se vrátil z věznice v Německu, prvním ředitelem měšťanské školy se stal p. Josef Šícha.

Osmiletá škola byla po určitou dobu doplněna tzv. jednoletým učebním kurzem (JUK). Byla zavedena tzv. pokračovací škola.

V roce 1949 byla v celé republice zavedena tzv. jednotná škola.

Tehdy běžná zkratka OSŠ znamenala osmiletá střední škola. (Pozor! Slovo "střední" tu mělo jiný význam než dnes. Žáci OSŠ končili školní docházku ve 14 či 15 letech.) Na závěr této školy skládali žáci poměrně náročné zkoušky.

V budově bývalé restaurace "Na Vyhlídce" (nedaleko od dnešního motorestu "Zámeček") byla po několik let třída večerního studia pro pracovníky Totexu, kde si mohli touto formou studia rozšířit kvalifikaci na úrovni střední průmyslové školy strojní.

Zvláštností chrastavského školství byla výuka dětí cizích národností. Řecké a makedonské děti tak brzy zvládly češtinu, že byly zařazeny do tříd společně s českými žáky. Po nich zde žily po čtyři roky děti ze vzdáleného Vietnamu. Vynikaly nesmírnou pílí. V roce 1996 se tito bývalí žáci sešli v Hanoji.

Na videozáznamu z tohoto setkání je možno slyšet, že i po desítkách let hovoří dobře česky.)

V letech 1958 - 66 měla Chrastava střední školu na úrovni gymnázia. Tehdejší název byl ovšem zcela jiný: JSŠ nebo SVVŠ.

První zkratka se čte jedenáctiletá střední škola, druhá střední všeobecně vzdělávací škola. Studovali tu žáci nejen z Chrastavy, ale i z Hrádku a z Mníšku. Někteří byli dokonce z Liberce. Ředitelem byl dr. Josef Kostlán, po něm p. Karel Hembera. Část profesorů dojížděla na výuku z Liberce.

Při strojírenském závodě Totex (později Elitex) bylo zřízeno střední odborné učiliště. Zde získalo kvalifikaci na několik profesí několik tisíc chlapců a děvčat.

Školským zařízením je také VÚDM (Výchovný ústav dětí a mládeže). Přímo v budově, kde je ubytováno asi 60 chlapců, se také provádí výuka na úrovni základní školy.

Do soustavy školství patří také předškolní zařízení. Ve městě byly jesle a šest mateřských škol. Jesle zanikly, počet mateřských škol se snížil. Obráží to bohužel nepříznivý demografický vývoj nejen ve městě, ale v celém státě (rodí se mnohem méně dětí).

Samostatným zařízením byla po mnoho let tzv. zvláštní škola pro mentálně retardované žáky.

l Právě probíhající školní rok 2000 - 2001 přinesl dvě změny: 1) třídy zvláštní školy byly začleněny do základní školy,

2) obě dřívější základní školy (ZŠ nám. 1. máje a ZŠ Školní ul.) byly sloučeny pod jedno ředitelství . Současnou ředitelkou je Mgr. Alena PÁCHYMOVÁ, která má tři zástupce. - vy -

... 80. NAROZENINY MALÍŘE WILLI SITTEHO

Poslední den v únoru 2001 oslavil v německém městě Halle nad Sálou své osmdesáté narozeniny chrastavský rodák, malíř Willi SITTE. Nepíšeme o něm v BULLETINU poprvé. Jeho letošní životní jubileum však určitě stojí za následující komentář.

Jeho rodný dům dodnes stojí mezi Vyhlídkou a Pobřežní ulicí v bývalé Dolní Chrastavě. Otec měl zahradnictví, matka byla původem Češka a dostala se do Chrastavy jako služebná v bohaté německé rodině. Od ní se Willi naučil hovořit velmi dobře česky a dodnes češtinu nezapomněl.

Nadaný chlapec chodil do školy za kostelem a obdivoval již v dětství kresby a malby Josefa Führicha.

Rodina byla silně antifašistická. V roce 1938 se i Willi zúčastnil v Liberci několika protihenleinovských demonstrací. Chodu událostí se však již nedalo zabránit…

Když začala válka, musel narukovat na frontu i Willi. Byl na ruské frontě, viděl zblízka válečné hrůzy a jeho odpor k fašismu rostl. Později byl převelen na italskou frontu a tam se rozhodl, že přeběhne k italským partyzánům. V očích ostatních vojáků wehrmachtu byl zrádce.

Již na italské půdě vytvořil svůj cyklus kreseb "Tanec Třetí říše", kde zobrazuje fašistické vojáky jako kostlivce. Byl si jist, že 2. světová válka skončí porážkou nelidského Hitlerova režimu.

V Miláně studoval malířství a naučil se dobře italsky. Domů do Chrastavy se již nevrátil a dobrovolně odešel do Německa ( jako na antifašistu se na něho odsun nevztahoval ) a usadil se ve městě Halle, kde bydlí dodnes.

Politicky se velmi angažoval a byl snad jediný ze všech deseti chrastavských malířů, který se nevěnoval náboženským tématům. Jeho rozměrné obrazy mají jiné názvy : Na Stalingrad nelze zapomenout, Lidice, Vietnamská válka atd. Nemaloval krajiny, zato lidské postavy a portréty se na jeho obrazech objevují často.

V době NDR zastával Willi Sitte po dobu 14 let funkci předsedy celostátního Svazu výtvarných umělců. Svou uměleckou slávu však nezakládal na politice. I v době "železné opony" vystavoval svá díla v Římě, v Paříži a jinde na Západě.

Městský úřad i Společnost přátel historie města Chrastavy poslaly p. Willi Sittemu k jeho osmdesátinám upřímnou gratulaci.

V 1. poschodí Führichova domu je vystaveno deset originálů tohoto malíře, které v roce 1996 věnoval svému rodnému městu. (Nejsou to olejomalby, ale barevné litografie.)

Dr. F. VYDRA

... VÝSTAVY V MINIGALERII G MĚSTSKÉHO MUZEA

- Od 15. března do konce měsíce dubna se objeví v minigalerii po dlouhé době opět staré pohlednice. Tentokrát se tematicky budou věnovat nejen Chrastavě, ale i okolí (Vítkov, Bílý Kostel, Kryštofovo Údolí, Grabštejn, Václavice a Hrádek nad Nisou).

Výstava bude doplněna částí předmětů, které byly objeveny při průzkumu radniční budovy členy Společnosti přátel historie města Chrastavy před její rekonstrukcí.

A co se chystá dále?

Pracovníci frýdlantského městského muzea, které má k dispozici dost velkou výstavní síň, nám doporučilo výstavu o československé armádě z dob 1. republiky (zbraně, uniformy, fotografie), která se ve Frýdlantě setkala se značným ohlasem. Vzhledem k tomu, že v blízkém okolí Chrastavy jsou pásma železobetonových bunkrů, by možná tato výstava vzbudila i u nás velký zájem, jako tomu bylo jinde. V Bakově nad Jizerou je sídlo tzv. KLUBU VOJENSKÉ HISTORIE (rota "Nazdar"), který je ochoten své exponáty zdarma na určitou dobu zapůjčit. Jsme s KVH v kontaktu, a vyjde-li všechno dobře, plánujeme tuto výstavu na první pololetí tohoto roku.

Není vyloučeno, že si budou moci návštěvníci minigalérie prohlédnout i jinou výstavu. Velký úspěch prý měla ve Frýdlantě výstava tzv. edukativní keramiky. Jde o keramické napodobeniny historických budov v Praze, např. Hradčan, Karlova mostu atd. Zajímavostí je, že budou mít zájemci (především děti) možnost si sami vyzkoušet barvení některých keramických polotovarů (za nízký poplatek), které se pak stanou jejich majetkem.

Už od začátku roku uvažujeme o tom, jakou atraktivní výstavu připravit na dobu 6. ročníku Chrastavských slavností. Po úspěšné výstavě výrobků čínských uměleckých řemesel a o Islandu jsme se tentokrát rozhodli pro JAPONSKO. Jsme již v jednání s japonským velvyslanectvím, které nám nabídlo pomoc, ale také s Hradcem Králové a s Českou Lípou, kde již podobná výstava proběhla. Toto je název našeho města v japonštině a čte se FURASUTAWA.

... O CHRASTAVĚ V NORSKU

Již několikrát jsme psali o návštěvách norského badatele pana Pera Mathisena, který se intenzívně zajímal o válečnou výrobu v chrastavské pobočce postupimského podniku SPREEWERKE (dnešní Elitex).

26. ledna zde byl pravděpodobně naposled a přivezl s sebou jako dar pro městské muzeum jeden výtisk své publikace, která má 380 stran a je bohatě ilustrovaná. Najdeme tu snímky bunkrů v našem okolí, na titulní stránce poznáváme objekt Elitexu. Jsou zde záběry a nákresy objektů v lese nad továrnou. Nechybí tu ani vyprávění pamětníků, kteří v době války v závodě pracovali.

Publikace pana Mathisena je psána norsky, pouze u fotografií je také anglický překlad vysvětlivek. - fv -

... PODĚKOVÁNÍ SPHMCH

Již několik let známe ze starých fotografií a nákresů, jak vypadala plechová korouhev (s mnoha letopočty), která bývala kdysi umístěna na věžičce hornického cechovního domu v Andělské Hoře.

Jaké bylo naše překvapení, když nám v únoru daroval p. R. Bouda originál této korouhve. Našel ji na půdě svého domu.

Chceme mu touto cestou za tento dar pro muzeum poděkovat.

SPHMCH