Bulletin 2/2002

ZÁJEM O VĚTRNÉ MLÝNY

V době špičkové moderní techniky se paradoxně najde mnoho lidí, kteří si za svou zálibu, pro niž jsou ochotni obětovat spoustu času i peněz, vybrali auta či motocykly - veterány. Leckomu se to zdá poněkud nepochopitelné. Přibývá těch, kteří na začátku 21. století zkoumají místa, kde kdysi stávaly (nebo výjimečně dosud stojí) větrné mlýny.

Kolik zájemců se v našem městském muzeu - ať telefonicky či při osobní návštěvě - informovalo za posledních několik let, zda se v okolí Chrastavy zachovaly nějaké větrné mlýny a v jakém stavu se nacházejí!

V polovině ledna t.r. přijel dokonce zájemce až ze Zlína (nepřijel pouze z tohoto důvodu, měl zde na severu Čech nějaké obchodní jednání). Asi za týden mi dokonce poslal seznam obcí v libereckém okrese , kde býval či dosud je větrný mlýn či jeho zbytky. Moje nepříliš podrobné informace byly pro něho zřejmě jen malé kamínky v mozaice, na které pracoval celá léta. Byl to člověk mladý, zcela určitě vysokoškolák.

Možná, že se dnešním lidem zdá, že stavět větrné mlýny bylo téměř zbytečné, když přece existovaly převážně vodní mlýny.

Uveďme si jako příklad Vítkov, kde bývaly ještě po roce 1945 dva vodní mlýny a kromě toho v minulém století ještě dva mlýny větrné.

Vodní mlýn předpokládá dostatečně silný vodní tok. Jenže v průběhu roku býval potok či říčka třeba i několik měsíců pod vrstvou ledu, což byla jistě vážná nevýhoda. Naproti tomu větrné mlýny bývaly postaveny na místě, kde vanou větry po celý rok, navíc se mlýn mohl otáčet do směru, kde byl proud větru nejsilnější. Zprávy dokládají, že provoz v takových mlýnech býval většinou celoroční.

A nyní několik údajů ze zmíněného seznamu větrných mlýnů na Liberecku. (Zpracoval v roce 1973 p. Ota POKORNÝ)

Do seznamu je zařazeno celkem 14 (čtrnáct!) větrných mlýnů.

Na území dnešního Liberce býval větrný mlýn ve Františkově a v Ruprechticích. Oba dva byly vyřazeny z provozu již před rokem 19OO a staveb bylo později využito jako bytových jednotek.

Několik větrných mlýnů bylo na Frýdlantsku. Jeden z nich (zděný) stával poblíž obce Bulovka, dva další nedaleko Dětřichova. Všechny postupně zanikly již ve 2. polovině 19. století. Poblíž obce Kunratice prý bývaly kdysi v minulosti dokonce čtyři dřevěné větrné mlýny (podle svědectví starousedlíků z počátku 20. století).

V Hodkovicích nad Mohelkou stával větrný mlýn u cesty na kopec Javorník, byl zbourán začátkem 20. století.

V seznamu je dokonce i zmínka o větrném mlýnu v Dolní Chrastavě (až do roku 1925 byla Dolní Chrastava samostatnou obcí). Ročně prý se zde zpracovalo 100 měřic obilí na 50 centů mouky. Byl prý tu zaměstnán pouze jeden pracovník. Přesné umístění tohoto větrného mlýna se nepodařilo upřesnit.

Na druhé straně Ještědského hřebene stával větrný mlýn v Křížanech, avšak z jeho stavby se nezachovalo vůbec nic.

Také na katastru obce Machnín stával kulatý zděný větrný mlýn a zpráva udává, že ještě v roce 1911 bylo jeho vnitřní zařízení v dobrém stavu. Kdy se v něm přestalo pracovat, není známo. (Místo, kde stával, je vyznačeno na nové mapě mikroregionu Hrádecko - Chrastavsko, a to poblíž lokality Zlatý kopec.)

V uvedeném seznamu samozřejmě nechybí ani větrný mlýn v Uhelné u Václavic. Zpočátku se tu mlelo obilí na mouku, později se získávala krupice, v poslední fázi se tu pouze vyráběl šrot jako krmivo pro dobytek. Již v 90. letech 19. století byla z mlýna odstraněna otáčivá křídla a budova prý byla používána jako seník. (Dnes je zděná budova bývalého mlýna soukromým majetkem a slouží k rekreačním účelům. Je pěkně opravená a doplněná stylovou přístavbou.)

Nad Vítkovem, napravo od kopce Výhledy směrem k zaniklé osadě Vysoký, postavil sedlák Ant. Hillebrand roku 1828 zděný větrný mlýn. Stával 1170 metrů od kostela severovýchodním směrem. V 6O. letech 19. století se v něm semlelo ročně 1800 měřic obilí a vyrobilo se z něho 110 centů mouky. V roce 1867 postavil majitel vedle mlýna stavení, kde se svou rodinou bydlel. Podle starých údajů zde mlynář v 80. letech pekl z mouky chléb, který po okolí prodával. V roce 1910 dům vyhořel, ale hned v příštím roce byl obnoven. Silný vítr několikrát poškodil křídla. Později prý byl mlýn opatřen větrným motorem, který poháněl mlátičku, pásovou pilu a stroj na výrobu másla.

Nemůžeme vynechat zmínku o zděném větrném mlýnu na Lysém vrchu nad bývalou osadou Vysoký, z něhož se dosud zachovala vysoká kulatá kamenná zeď. V letech 1828 - 30 jej postavil rychtář Z?ckler. Ročně se tu semlelo 120 centů mouky.

Vedle mlýna byl postaven později hostinec. Za války v roce 1866 mlýn poškodili Prusové, kteří táhli do bitvy k Hradci Králové. Roku 1868 byl poškozen silnou bouří. Později, když byl mlýn již mimo provoz, zde Z?ckler zřídil rozhlednu, protože byl odtud daleký rozhled jak na českou, tak i na saskou (dnešní polskou) stranu. Lysý vrch se nachází v nadmořské výšce 600 metrů.

F.VYDRA

NÁVŠTĚVA Z BAVORSKA

V lednovém čísle CHL jsme žádali čtenáře o zapůjčení betlémů u příležitosti zájezdu odborníků - betlémářů z Bavorska. Děkujeme těm, kteří na naši výzvu reagovali.

V neděli 13. ledna ráno v 8.15 přivezl německý autobus 50 členů výpravy z Bavorska, jejímž cílem bylo navštívit různá místa, kde byla dříve živá tradice výroby figurek k betlémům. A tak navštívili Šluknovsko, jeli dokonce i do saského městečka Schirgiswalde, kde se každoročně pořádá výstava lidových jesliček, byli samozřejmě i v Kryštofově Údolí.

Na otázku čtenářů, proč navštívili také naše město, odpovídám: Chrastava je rodištěm Josefa Führicha a tento malíř byl kdysi po celém Rakousko - Uhersku, ale také v sousedním Německu znám svými kresbami několika set figurek k vánočním betlémům. Zjistil jsem, že Führich zaujímá čestné místo i v českých publikacích o betlémech.

Návštěva bavorských hostů, které spojuje členství ve spolku, jenž se betlemářskou tématikou zabývá, začala v parku za kostelem u pomníku Josefa Führicha. Odtud jsme šli do kostela sv.Vavřince, kde si vyslechli leccos ze životopisu tohoto umělce a prohlédli si originál jeho oltářního obrazu "Maria v zeleném".

Z kostela se celá skupina vydala pěšky k Führichovu rodnému domu. Vnitřní prostory této historické památky nejsou natolik velké, aby se tam vešla padesátičlenná skupina návštěvníků, a tak se postupně při krátké prohlídce vystřídali a díky jejich ukázněnosti nám to, jako pořadatelům, nezpůsobilo žádné potíže. Se zájmem si prohlédli stůl, kde Führich jako chlapec spolu s otcem maloval a vystřihoval betlémové figurky, někteří si v prvním poschodí prohlédli i Führichovy grafické listy k nejstarším českým dějinám.

Poslední zastávkou bylo městské muzeum. Podařilo se nám k tomuto účelu vystavit 27 (!) betlémů, které nám občané zapůjčili. Byly mezi nimi betlémy papírové, ale i keramické a dokonce i betlém kovový. Zvláštní dík patří p. Josefu Smolíkovi, z prodejny Hobby centrum, který nám ze své soukromé sbírky zapůjčil 14 betlémů. Nevycházel jsem z údivu, když jeden z členů skupiny, pan Lang, přišel do výstavní místnosti, kde jsme shromáždili jakási torza různých betlémů, tak jak jsme je našli v Chrastavě, ve Stráži pod Ralskem a jinde, pozorně si figurky prohlížel a potom s naprostou jistotou prohlásil:" Tyhle figurky vyrobil liberecký betlémář Ginzel, tohle jsou výtvory machnínského malíře Hildebranta, který byl vlastně posledním z tvůrců betlémů v okolí, tyhle ovečky a pastýři pocházejí z okolí Osečné atd." Podle barevné škály a podle určitých znaků bezpečně rozpoznal k našemu překvapení původ figurek.

Do Chrastavy přijede během roku mnoho turistických skupin, ať od nás z Čech či z Německa nebo z Rakouska. Málokdy se však vidí takový upřímný a hluboký zájem. Otázky jen pršely a nebylo vždycky snadné na ně odpovědět.

Cesta bavorských betlémářů trvala téměř týden a při svých cestách po naší republice navštívili mnoho míst, včetně Třebechovic.

- f v -

ZAJÍMAVOSTI O WENZELU FÜHRICHOVI

Byl otcem slavného malíře Josefa Führicha. Narodil se roku 1768. Vyučil se krejčím, jako tovaryš procestoval velkou část Rakouska. Zachoval se jeho dopis z roku 1783, který poslal svým rodičům do Chrastavy. Byl to všeuměl. I když mu chybělo odborné umělecké výtvarné vzdělání, vytvořil spoustu obrazů .

Byl mezi nimi i oltářní obraz do chrastavského kostela a obraz do tzv. Barvířské kaple, která stávala u polní cesty směrem na Bedřichovku. Dovedl vytvářet i mědirytiny. Se svým synem Josefem každoročně maloval stovky betlémových figurek, které prodával. Maloval také dřevěné skříně, pelesti postelí, dětské kolébky i rakve. Jako člen městské rady nejednou navrhoval slavnostní výzdobu města při různých náboženských slavnostech. Z dvanácti dětí se dožily dospělosti pouze dvě.

Byl to velmi zbožný člověk. Rozhodl se založit rodinnou kroniku, kterou zdobil drobnými obrázky přímo v textu. Začátek kroniky Führichů (příjmení se všelijak komolilo: Vierig, Viehrich, Fierig, Führich) sahá do roku 1640, kdy jeho dávní předkové přišli do Chrastavy z Kryštofova Údolí. Popisuje několik generací a poukazuje na to, že to byli často velmi dobří hudebníci (Wenzelův strýc byl dokonce po mnoho let v dvorní kapele saského kurfiřta v Drážďanech), lidé pracovití a zbožní. Teprve v závěru obsáhlé kroniky popisuje své rané dětství. Uvádí tu neuvěřitelnou, těžko vysvětlitelnou příhodu: Když bylo novorozeněti pouhých pět dnů, spalo samozřejmě v posteli vedle matky. K úžasu všech děťátko ráno našli zabalené v povijanu na dřevěné podlaze uprostřed místnosti. Jak se tam dostalo, nikdo nevěděl. Tato rodinná kronika dosud existuje ve Vídni a členové rodu Führichů v ní pokračují až do současnosti.

Wenzel Führich po požáru svého domu byl schopen ještě téhož roku na témž místě postavit dům nový, ten dnešní. Tím se vysvětluje zdánlivý rozpor mezi tím, že se jeho syn Josef narodil v roce 1800, ale do kamene na rohu budovy je vytesán letopočet 1802.

Když byl nadaný syn přijat na pražskou malířskou akademii, odstěhovali se spolu s ním do Prahy i oba rodiče, mladší sestra Marie a dokonce i babička. Proč? Aby měl student Josef v české metropoli to nejlepší rodinné zázemí. Počátkem 30. let 19. století zuřila v Čechách epidemie cholery. V roce 1831 se tato nemoc začala šířit Prahou. Wenzel cítil, že i on je zřejmě nemocí nakažen, a tak v očekávání blížící se smrti sepsal knihu ponaučení pro své děti, aby i po jeho smrti šly životem po správné cestě. Ručně psaná kniha má 180 stran (v roce 1999 ji vydal vlastním nákladem jeden z prapravnuků pan Hans Wackerle z města Forchheim (SRN). Obsah tvoří abecedně seřazená témata, o nichž by potomci měli číst, přemýšlet a uvažovat. Jsou mezi nimi např. Práce, Milosrdenství, Chudoba, Pokora, Trpělivost, Vděčnost, Čest, Píle, Mír, Síla, Umění, Láska k bližnímu, Závist, Bohatství, Moudrost, Soucit, Krása, Povinnost atd. Je to jakási čítanka životní moudrosti a na prvním místě tu stojí víra v Boha.

Wenzel Führich choleře nepodlehl. Když se syn vrátil ze studií a oženil se, rodina se vrátila zpět z Prahy do Chrastavy. Zemřel zde v roce 1836, matka a sestra se pak přestěhovaly do Vídně, kde se o ně postaral syn Josef.

Dr. František VYDRA