Říjen 2003
Bulletin č. 109

Památné stromy v našem okolí
Není strom jako strom. Všelijakých staletých dubů a lip je po Čechách poměrně mnoho. Některé jsou opředeny různými pověstmi a příběhy, jejichž historická věrohodnost je pochybná: prý tam Oldřich potkal Boženu, jinde odpočíval po boji Jan Žižka, tam a tam se loučil Komenský s vlastí před odchodem do exilu... Hezky se to poslouchá, ale nedá se všemu věřit.
1) Napravo od cesty na Vysokou - asi 150 metrů stranou - stávala ještě v 60. letech minulého století zdaleka viditelná lípa. Byl to nápadný, osamělý strom a němečtí obyvatelé Chrastavy ji bůhvíproč nazývali “Hutmacherlinde“, tedy "Kloboučníkova lípa". Zřejmě se o ní vyprávěla pověst, která její pojmenování vysvětlovala. My to již bohužel nevíme.
Snad při bouři nebo při silném větru byl kdysi tento mohutný strom poškozen, uschl a lidé jej skáceli. Zmizel...
2) Na starých pohlednicích můžeme vidět tak zvanou Machnínskou lípu. Stojí sice dodnes, ale to, co vidíme při cestě autobusem napravo od silnice, je pouhé torzo, nepatrný zbytek onoho mohutného stromu, který tam po staletí odolával náporům větrů, vánic a lijáků. I k tomuto ojedinělému stromu se bezpochyby váže nějaké zajímavé vyprávění, které se do našich dnů nedochovalo.
3) Lípa a dub - to bývají obvyklé druhy významných stromů. Ale buk? A přesto máme v našem blízkém okolí hned dva.
Kdo by neznal Eduardův buk při cestě z Panenské Hůrky do Kryštofova Údolí! Stával tam - tehdy již zcela suchý - až do roku 1956. Proč se tak jmenoval? Prý podle tehdejšího majitele panství hraběte Eduarda Clam-Gallase. Na tomto stromě prý po mnoho let visíval obrázek sv. Eduarda. Vyprávěl se příběh, že se poblíž tohoto stromu konal souboj hraběte Eduarda s jakýmsi důstojníkem rovněž šlechtického původu. Dokonce prý byly na kůře tohoto buku vidět stopy po olověných střelách. Jak souboj skončil, není známo.
4) Nedaleko od místa, kde stával Eduardův buk, roste nyní tzv. Buk republiky. Byl zasazen v roce 1968, v roce tzv. Pražského jara, kdy mnoho lidí doufalo v lepší politickou budoucnost. Mladý stromek byl po několik let chráněn plůtkem, který později zmizel, ale buk roste dál.
5) Přímo uprostřed našeho města - na travnaté ploše autobusového nádraží - se košatí dnes již dost velká lípa. Když ji 28. října roku 1968 za velké účasti veřejnosti zasadili, nazvali ji Lípa svobody. Víme tedy přesně, jak je stará: v tomto měsíci by měla slavit své 35. narozeniny.
- vy -

Kniha o Vítkově je hotova!
Bohužel si ji zatím nikde nemůžete koupit, ale její text byl již definitivně dokončen. Publikace bude mít asi 45 - 50 stran (včetně obrazové přílohy).
Dnes uvádíme několik úryvků z textu:
a) Traduje se, že někdy koncem 13. století či začátkem století následujícího sem přišla nepříliš početná skupina selských synů z vesnice Wittgendorf, která dodnes existuje. Leží pouhých několik kilometrů od Žitavy, poblíž městečka Hirschfelde. Tito první osídlenci postupovali zalesněným údolím proti proudu dnešního Vítkovského potoka a začali tu hospodařit. Začátky v této pustině nebyly jistě snadné. Říkalo se, že první generace, která mýtila lesy a zakládala první osady, našla v nehostinném kraji často svou smrt (Tod). Druhá generace v jejich snažení pokračovala, ale boj s nemilosrdnou přírodou nebyl lehký. I když přežila, trpěla nouzí (Not). Teprve třetí generace už natolik zkultivovala původní pustinu, že sklízela úspěšně plody své mnohaleté dřiny a měla dostatek chleba (Brot).
b) Když přišel v den svatby ženich do nevěstina domu, bylo obvykle zamčeno. Ženich se musel "vykoupit" lahví pálenky, teprve pak byl vpuštěn do domu. Musel však hledat nevěstu po všech místnostech, dokonce i ve skříních. Při svatebních přípravách nechyběl ani dohazovač, který měl vždy po ruce vtipnou připomínku a celé dění řídil. Cestou do kostela přehradily děti silnici šňůrou a nepustily svatebčany dál, dokud nedostaly nějaké výkupné. Pak popřály novomanželům mnoho štěstí a zdraví a cesta k oltáři byla volná.
Jestliže bylo v den svatby slunečné počasí, bylo to pro novomanžele dobré znamení pro jejich budoucí společný život. Říkalo se však také, že když cestou k oltáři nevěstin závoj zkropí déšť, přinese prý to mladému páru brzké bohatství. během cesty svatebního průvodu do kostela a zpět se venku na oslavu novomanželů střílelo.
c) Různé vesnické slavnosti, taneční zábavy, ale i schůze spolků se obvykle konaly v sálech místních hostinců. Nikde jinde ve vesnici nebyly tak prostorné místnosti, vhodné pro společenský život.
Kolik vlastně bývalo ve Vítkově před druhou světovou válkou hostinců? Prý jich bylo deset!
Na samém okraji vesnice - přicházíme-li od Chrastavy - stával nalevo od silnice hostinec zvaný "Felsenkeller", tedy "Skalní sklípek". Další oblíbený hostinec měl název "U města Benátek". Vznešeně působilo i pojmenování hostince, který se jmenoval "U města Vídně". Poněkud nezvykle byl pojmenován další hostinský podnik, a to "U města Záhřebu"( Zur Stadt Agram). Nechyběla ani hospoda "U města Liberce", poetický název měla hospody "V zeleném údolí" a "Jitřní slunce" (Morgensonne).
Dolní Vítkov byl daleko široko inzerován jako "Sommerfrische", teda letovisko, místo vhodné pro výlety za pěkného letního počasí. Horší to bylo s ubytováním. Hostinské pokoje ve vítkovských hospodách nebyly. Za pěkných letních dnů tu však bývalo plno, i když výletníci přicházeli většinou jen kvůli chutnému obědu. Po pěších rodinných výletech jim pořádně vyhládlo.
F. VYDRA

Naše fotosoutěž
Výherkyní minulé naší fotosoutěže se stala paní A. Hourová.

Víte, kde je Tatrich?
Všude najdeme zajímavá místní jména, která mají leckdy prapodivný původ. Kdo by neznal romantické údolíčko kolem Nisy zvané Paradýz (německý pravopis tohoto slova je Paradies), tedy Ráj.
Většina čtenářů jistě ví, kde se nachází Liškárna ( bývala tam opravdu chovná farma stříbrných lišek).
Nepochybně známe i osamělý lesík uprostřed polí mezi Chrastavou a Bílým Kostelem, zvaný Špičák. Uprostřed lesíka je nevysoká čedičová skála a právě zde se odehrál děj jedné z chrastavských pověstí, která se jmenuje "O třech zakletých pannách".
Vzpomínáte, jak se tři neposlušné dívky utancovaly k smrti při zvucích houslí, na které hrál čert? Jakási neviditelná síla jim bránila, aby se zastavily, i když už byly docela znavené. Prý to byl trest za to, že nešly v neděli do kostela...
Ale, kde je TATRICH ???
V místech, kde sjíždíme z"dálnice" od Liberce do Chrastavy, je nevelký lesík. Část byla vykácena kvůli stavbě silnice. A právě tam se říkalo Tatrich. Proč? Naším městem prošla v minulosti spousta armád. Byli tu husité, vojsko Šestiměstí, Prusové, Chorváti, Švédové, Francouzi, Rusové a další. V době tzv. sedmileté války - uprostřed 18. století - tu procházely skupiny vojáků a jednoho důstojníka tu skolila zákeřná nemoc, tehdy nevyléčitelná. Byl to nějaký Asiat, snad měl žlutou pleť a trochu šikmé oči - prostě se říkalo, že je původem Tatar. A právě zkomolením tohoto slova vzniklo to podivné pojmenování TATRICH. Snad tam kdesi hluboko v zemi leží dosud jeho kosti. Smrt jej zastihla velmi daleko od jeho vlasti.
F. Vydra

Nová rozhledna na Smrku
Nejvyšším vrcholem Jizerských hor je - jak známo - hora SMRK poblíž Nového Města. Zvedá se nedaleko od česko-polské státní hranice. Na některých mapách je její výška 1124, na jiných 1125 metrů nad mořem.
Na starých pohlednicích je zachycena dřevěná rozhledna a vedle ní turistická chata. Dřevo ztrouchnivělo a lézt na rozhlednu bylo stále nebezpečnější. Pak rozhledna přestala existovat vůbec…
V roce 1991 založila skupina nadšenců Společnost pro obnovu rozhledny na hoře Smrk. Začaly se dokonce vybírat dobrovolné finanční příspěvky a díky starostovi Ing. Jeřábkovi byl vypracován projekt.
Finanční náklady na stavbu byly dost vysoké, a tak se realizace tohoto záměru stále oddalovala.
V neděli 20. září 2003 ve 12 hodin byla zbrusu nová rozhledna dána slavnostně do provozu. Klub českých turistů při této příležitosti uspořádal hvězdicový pochod z několika směrů na vrchol Smrku.
Této akce se zúčastnily stovky lidí, mezi nimi byli i turisté z polské strany. Počasí přálo, a tak se účastníci, kteří si samozřejmě vyzkoušeli výstup na dvacet metrů vysokou rozhlednu, vraceli domů spokojeni. K mnoha rozhlednám na Liberecku tedy přibyla další. Jistě přiláká do tohoto cípu Frýdlantského výběžku v budoucnu velký počet výletníků.
F. Vydra