Prosinec 2003
Bulletin č. 111

Vhodná kniha pod vánoční stromeček
Někteří ze čtenářů ji určitě již znají. Má velký formát a jmenuje se STALO SE NA SEVERU ČECH. Byl to jistě výborný nápad, zachytit rok za rokem události uplynulého 20. století tady na Liberecku a v několika dalších severočeských okresech.
Zalistujme si v ní a připomeňme si alespoň některé z té velké spousty událostí. Text je doplněn stovkami fotografií, barevných i černobílých.
Kromě místních událostí se samozřejmě připomínají důležité celostátní, ba i světové události.
Rok 1900…Dvacáté století právě začalo.
Toho roku byl dán do provozu železniční viadukt se čtrnácti oblouky v nedalekém Kryštofově Údolí.
Byla dokončena a dána do provozu také úzkorozchodná trať z Frýdlantu do Heřmanic, později spojená s tratí do dnešní Bogatynie, do Žitavy a na Ojvín (Oybin).
V roce 1901 byla dobudována tzv. Liberecká výšina. Baron Theodor von Liebieg, známý průkopník automobilismu, vykonal několik neuvěřitelně dlouhých cest ve svém "kočáru bez oje" (tak pojmenovali tento nový vynález bezradní celníci). Byla postavena velká budova v Lidových sadech (později PKO). Také budova městských lázní v Liberci pochází z téhož roku. A ve Frýdlantě ve stejném roce otevřeli nemocnici, která je v provozu dodnes.
A čas plynul dál, přišla 1. světová válka. Tisíce vojáků odcházejí na frontu, na Liberecko naopak přijíždějí tisíce ruských zajatců.
Vzniká samostatná Československá republika. Statistické údaje z roku 1921 uvádějí, že v Chrastavě žilo toho roku 406 Čechů (včetně dětí), v roce 1930 dokonce 554. Přesto to byla pouhá jedna desetina z celkového počtu obyvatel.
V roce 1930 je zaznamenáno, že se v Liberci konala tzv. hladová demonstrace. Nezaměstnanost v tomto silně průmyslovém okrese byla katastrofální.
25. srpna 1930 přelétla nad zdejším krajem vzducholoď "Graf Zeppelin LZ-127". Byla to opravdová senzace, protože se tento obří stroj nedávno vrátil z úspěšné cesty kolem světa.
Po nástupu A. Hitlera šíří na Liberecku šovinistické myšlenky Konrád Henlein, svých štvavých projevů neušetřil ani Chrastavu.
Ve dnech 4.- 6. června 1936 se na hřišti v Chrastavě konal 30. turnerský slet (Gauturnfest). Konal se mohutný průvod městem a na hřišti byl umístěn obrovský poutač, nápadně podobný fašistickému hákovému kříži.
V srpnu téhož roku pronesl tehdejší prezident ČSR dr. E. Beneš německy projev ze schodiště před libereckou radnicí. Vyzýval německé obyvatele Sudet, aby nezrazovali zemi, jejíž jsou občany.
V té době již probíhala výstavba železobetonových bunkrů v našem okolí. Řada bunkrů na Bedřichovce a na Ovčí hoře - to byl na mapách generálního štábu úsek K2.
Na str.76 najdeme otištěnou fotografii řídícího učitele p. Bohumila Honsy, jak je zatýkán policií.
Na str. 78 vidíme snímek chrastavské radnice s vysokou dřevěnou věžičkou ještě v době, než byla poškozena větrem a odstraněna. Snímek pochází z roku 1940.
Událostí, které souvisejí přímo s Chrastavou, v knize mnoho není.
Zajímavé jsou osudy sochy TGM v Hodkovicích. Celkem čtyřikrát byl pomník na hodkovickém náměstí postaven a po několika letech opět odstraněn. Poprvé to bylo v roce 1938, podruhé po skončení války, a to v roce 1946, pak znovu v roce 1968 a naposledy roku 1990.
Jsou tu popsány a fotograficky zdokumentovány události v srpnu 1968.
A nyní pouze několik dalších údajů. V lednu 1973 vyhořela v Kryštofově Údolí tzv. "pašířská hospoda", které se proslavila tím, že se zde odehrává část děje Smetanovy opery "Hubička".
Na konci dubna 1972 byla ukončena těžba lignitu na hrádeckém dole "Kristýna". Důl byl zatopen a na začátku 80. let zde vznikla velká vodní plocha určená k rekreačním účelům.
21. září 1973 byl zpřístupněn nový hotel na vrcholu Ještědu.
V roce 1984 byl dán do provozu nový krytý bazén na Tržním náměstí v Liberci.
Publikace přináší samozřejmě také svědectví o tzv. "sametové revoluci" v listopadu 1989.
V roce 1991 byl založen přeshraniční územní útvar - Euroregion NISA/ NYSA/ NEISSE.
V roce 1991 je tu zaznamenán vznik chovatelské farmy achal-teke na Vysoké u Chrastavy.
Od roku 1992 vysílá krajská televizní stanice GENUS.
V roce 1993 byla v Kryštofově Údolí poprvé zpřístupněna výstava lidových betlémů. Od roku 1999 byla tato oblíbená výstava rozšířena o obří betlém akad. mal. Josefa Jíry.
V roce 1994 byl dán do provozu Dům pečovatelské služby v Chrastavě na Bílokostelecké ulici.
Roku 1997 byla otevřena první část zábavního komplexu BABYLON v Liberci.
Toto jsou jen drobečky z dortu. Objem informací je v této mimořádné knize velmi široký. Protože každý z nás časem zapomíná letopočty událostí z dřívějších dob, je v tomto směru publikace STALO SE NA SEVERU ČECH přímo nepostradatelná. Proto Vám ji vřele doporučujeme jako vánoční dárek pro někoho z Vašich blízkých nebo přímo pro Vás.
F.VYDRA

Úspěšná výstava v městském muzeu
Od 10. listopadu do 1. prosince byla v minigalérii muzea k vidění pozoruhodná výstava s názvem ŽIJÍ MEZI NÁMI. Hlavním pořadatelem bylo romské sdružení BIBACHTALE, jehož členy jsou p. Vladimír Dlouhý ml. a paní Táňa Palová, která působí od začátku tohoto školního roku jako romská asistentka na místní základní škole.
Hned při příchodu na tuto výstavu upoutala pozornost návštěvníků ženská postava v romském kroji a velká romská vlajka. Jak vypadá? Skládá se ze dvou vodorovných pruhů: dole zelený (země, tráva), nahoře modrý (nebe). Uprostřed je umístěno červené kolo, snad symbol jejich neklidného kočovného způsobu života.
Romové - to je kus Indie v srdci Evropy. Z té vzdálené Indie jejich dávní předkové skutečně přišli. A nebyla to přímá cesta - od hlavního proudu se oddělovaly různé skupiny, které se vydaly různými směry. Romové prošli Persií (Iránem), Egyptem, dostali se do Arménie, do Ruska, ale i do Turecka, odtud pak dále na Balkán a k nám do Čech. Dnes jsou i ve Skandinávii, ve Španělsku a Francii, ve Velké Británii, ba i v Americe.
Nejstarší zprávy o jejich pobytu u nás pocházejí z Dalimilovy kroniky.
Když kolem roku 124O ohrožovalo střední Evropu vojsko Tatarů, byli prý Romové jejich zvědové. Je to historický nesmysl, ale lidé v Čechách dlouho nevěděli nic o jejich pravém původu. Jiná verze tvrdila, že prý jsou to potomci egyptských faraonů. S tím souvisí i anglický název pro romské etnikum - Gypsies, což je zkomolené slovo Egyptians, tedy "Egypťané".
Bylo mezi nimi mnoho zručných řemeslníků, např. kovářů, kotlářů a kovotepců. Nejvíce však vynikli jako hudebníci, především houslisté (často bez znalosti not). Cikánská kapela hrála i na královských dvorech, např. ve Španělsku. Ženy dovedly hádat lidem z ruky budoucí osud.
O jejich jazyce se říkalo, že prý to jsou vymyšlená slova, která používají při krádežích, aby jim místní lidé nerozuměli. Skutečnost je zcela jiná. Romština patří mezi indické jazyky a je dodnes, po více než tisíci letech, podobná hindštině. Samozřejmě, že během svého dlouhého putování různými zeměmi převzali i mnoho slov z jiných jazyků.
Z jejich kultury jsou významné především písně (lidové melodie) a pohádky. Nedovedli psát, a tak se jejich kultura tradovala po staletí pouze ústně od generace ke generaci. V 17. století byl u nás dokonce vydán zákon, že kdokoliv může Roma beztrestně zabít.
Smutný osud postihl romské obyvatele za 2. světové války. Fašisté měli v úmyslu Romy fyzicky vyhladit stejně jako Židy.
V 5O. letech 20. století vydaly československé úřady nařízení, že Romové musejí zanechat svého dřívějšího kočovného způsobu života a usadit se na jednom místě jako ostatní občané. To se sice do značné míry podařilo, ale většina si jen těžko zvyká.
Podceňování vyššího vzdělání způsobuje, že jen malá část z nich má odbornou kvalifikaci. V nynější době, kdy stoupá nezaměstnanost, jsou tímto stavem postiženi mnohem víc než ostatní populace.
V současné době se vydává v naší republice několik druhů romských časopisů, např. Kereka, Romano vodi, Amaro gendalos, Romano kurko a Romano hangos.
Každý rok se pořádá folklorní festival "Khamoro"(= Sluníčko) a Romfest. Také u nás v Chrastavě existuje taneční soubor "Lačho jilo" (= Dobré srdce), který sklízí úspěchy.
Při vernisáži výstavy v pátek 14. listopadu zněly prostorami městského muzea zvuky cimbálové muziky a tóny romských písní. Vernisáže se zúčastnil i p. starosta Ing. M. Canov a ředitelka základní školy p. Mgr. Alena Páchymová.
Výstava vzbudila také zájem novinářů a psalo se o ní v tisku.
- fv -

Závěrečná schůzka Společnosti přátel historie
Jako každým rokem sejdou se i letos členové SPHMCH k pravidelné schůzce, kde se bude hodnotit uplynulý rok a bude se diskutovat o akcích, plánovaných pro příští rok 2004. Prosincová schůzka se bude tradičně konat ve Führichově domě, a to V ÚTERÝ 16. PROSINCE OD 18 HODIN.
Společnost přátel historie města Chrastavy existuje již více než 13 let (od února 1990). Svou ediční činností přispěla nemálo k větší informovanosti chrastavských obyvatel o historii našeho města. V roce 1995 byla vydána rozsáhlá publikace CHRASTAVA : KAPITOLY Z DĚJIN MĚSTA A OKOLÍ. Ačkoliv bylo tehdy vydáno 2000 exemplářů, neprodaných zůstalo pouze několik výtisků. Proto rada města Chrastavy rozhodla, že bude proveden dotisk, a to v liberecké tiskárně J.I.M. Nová kniha bude mít jinou, odlišnou obálku a předchozí text bude doplněn novou kapitolou, která zachycuje události ve městě za posledních osm let. Kniha bude v prodeji již od začátku prosince, takže se jistě v mnoha rodinách objeví mezi vánočními dárky.
Úspěšná byla i publikace
CHRASTAVSKÝ KALENDÁŘ 2000. Z iniciativy SPHMCH bylo vydáno také šest sborníků pověstí pro školní děti, životopis Josefa Führicha, brožura Deset chrastavských malířů (v němčině), publikace o Andělské Hoře a v průběhu prosince má vyjít zbrusu nová brožura VETAVIA - WITTIG - VÍTKOV.
Společnost
udržuje již dvanáct let dobré styky se spolkem "Kratzauer Gilde" v Bavorsku.
Bylo vydáno již 110 čtyřstránkových příloh
BULLETIN, které najdeme v každém čísle "Chrastavských listů". Kdybychom je svázali, vznikla by tak nová kniha se 440 stranami.
Tím však výčet bodů činnosti SPHMCH nekončí. Má na svém kontě také mnoho autobusových zájezdů, besed a soutěží, především pro děti.
- xyz -

Lidové betlémy - symbol Vánoc
Tradice betlémů - zvěčnění scény narození Krista - sahá v naší zemi do 16. století. V Itálii položil základy této křesťanské kulturní tradice sv. František z Assissi již o tři staletí dříve.
Postavy Svaté rodiny, pastýřů a Tří králů se v adventní době vystavovaly zpočátku pouze v kostelích a v panských sídlech. Osvícený císař Josef II. to svým výnosem zakázal, přesto však tato tradice nebyla nikdy zcela přerušena.
Nebývalý rozkvět betlémů byl zaznamenán v 19. století. Tehdy se dostaly betlémové figurky přímo do příbytků tehdejších obyvatel, a to nejen do bohatých rodin. Desítky dřevěných nebo papírových postaviček bylo po několik adventních týdnů umístěno v tzv. "svatém koutku", kde visívaly obrazy světců a pod nimi bylo klekátko ke každodenní modlitbě. Ježíšek, Josef a Marie našli v lidových betlémech svůj útulek ve chlévě nebo v jeskyni, což zdůrazňovalo jejich chudobu.
Celý děj měl být zasazen do jižní exotické přírody s palmami, které místní lidé na severu Čech nikdy nespatřili, a tak není divu, že se v mnoha betlémech postupně objevuje - zcela proti historické pravdě - zdejší jizerskohorská příroda.
Betlémy - často i důmyslně oživené pohybem figurek - nacházíme nejen v Liberci a okolí, ale i v dřevěných chalupách v podhůří Jizerských hor a Krkonoš. Při jejich výrobě se uplatnila zručnost venkovanů a jejich vrozený smysl pro krásu. Betlémská scenérie bývala doplněna mechem z balvanů, do krajiny byly často umístěny větrné mlýny a zříceniny hradů, tedy prvky, které venkované důvěrně znali ze svého okolí. Ve většině rodin se betlémy vystavovaly od Štědrého dne do Hromnic (2. února). V té době se rodiny navštěvovaly (chodilo se na "táčky") a to byla příležitost pochlubit se betlémem také sousedům. Vedle biblických výjevů (narození Krista, příchod tří mudrců z Východu) patřily k betlémům běžné scény "ze života": pastýři a chalupníci se skromnými dary, jejich stáda ovcí, neposlušné kozy, práce řemeslníků (v pohybu) atd.
Na Liberecku bývala převážná většina betlémových postaviček vyrobena z tuhého papíru, bylo však i mnoho figur vyřezávaných z měkkého dřeva. V některých rodinách patřily k betlému také hrací skříňky s oblíbenými melodiemi slepého skladatele Josefa Proksche.
V chalupách horalů bývaly leckde i nástěnné poličky s velkými choroši, odloupnutými z kmenů jizerskohorských buků, do nichž byly zapíchnuté betlémové postavičky.
V některých rodinách byly betlémy tak velké, že zabraly i polovinu celé místnosti. Během roku byly uloženy většinou na půdě, ale po dobu těch několika týdnů, kdy byl betlém vystaven, spali členové rodiny pod jakýmsi lešením (pod velkou deskou se stovkami figurek) a museli se dočasně uskrovnit.
Jaká bývala tehdy nadílka v těch stovkách chudých rodin? Vánočka, jablka a ořechy…
V některých kostelech se vystavovaly betlémy od 1. adventní neděle až do doby po Velikonocích. V průběhu tototo dlouhého období se výjevy obměňovaly: od zvěstování P. Marie k narození Ježíška, 6. ledna dorazili tři králové, v době půstu byl aktuální útěk Svaté rodiny do Egypta a celý "děj" končil ukřižováním Krista a jeho zmrtvýchvstáním o Velikonocích.
Přímo v Liberci se v 19. století proslavilo několik "betlémářů". Jedním z nich byl soukeník
Josef Müller, který jako voják strávil dlouhých dvanáct roků v Itálii. Přes den tkal na domácím stavu a o po nocích obyčejným kuchyňským nožem vyřezával z lipového dřeva stovky figurek. Jejich povrch uhlazoval úlomkem skleněného střepu.
Figurky k betlémům malovali někdy i slavní malíři oltářních obrazů. K nim můžeme počítat chrastavského rodáka Josefa Führicha, který se i v době své největší umělecké slávy věnoval betlémské tématice, ovšem ne zde na Liberecku, ale ve Vídni.
Z libereckých malířů sem patří
Philipp Leubner, který např. maloval oltářní obraz pro vítkovský kostel.(Tento obraz byl včas z kostela odstraněn a tak zachráněn před zničením. Můžeme jej vidět v chrastavském kostele sv. Vavřince, vzadu, vlevo od hlavního vchodu.)
Snad nejslavnějším libereckým malířem betlémů byl
Jakob Ginzel, vyučený truhlář. Aby se uživil, maloval také plechové terče pro střelecké spolky, vývěsní štíty nad obchody, hodinové ciferníky aj.
Původně maloval a vystřihoval figurky pouze pro své děti, později pro šlechtickou rodinu Clam-Gallasů. Jeho betlémy byly vystaveny také v Praze a dokonce i v rakouské metropoli - ve Vídni. Tam si je prohlédl i J. Führich a vyjádřil se o jejich umělecké kvalitě nanejvýš pochvalně.
Mezi libereckými betlémáři nacházíme i jména bratří
Schäferů a Josefa Siebera. Byla mezi nimi dokonce i žena, Anette Krausová, jejíž figurky byly také vysoko ceněny (zemřela roku 1865).
Ve Větrné uličce bývalo v předvánoční době asi patnáct obchodů s jesličkami a vším, co k betlémům patřilo.
Liberecko patřilo k oblastem, kde měla výroba betlémů silné pozice.
Mistři-betlémáři působili např. v Osečné, v Machníně, v Kryštofově Údolí i u nás v Chrastavě.
Frant. VYDRA

Naše soutěž - Znáš dobře své město - končí
Je škoda, že jen málo čtenářů věnovalo pozornost naší soutěži, která byla zaměřena zejména na postřeh a znalost chrastavských domů se secesními ozdobami.
Otázku z minulého čísla správně zodpověděla pouze Irena Pečeňová a čeká na ni v muzeu i drobná odměna.
Dnes máte určit, kde se nachází tento městský znak jako ozdoba fasády. Svoji správnou odpověď zasílejte na adresu muzea!
Na str. 76 najdeme otištěnou fotografii řídícího učitele p. Bohumila Honsy, jak je zatýkán policií.
Na str. 78 vidíme snímek chrastavské radnice s vysokou dřevěnou věžičkou ještě v době, než byla poškozena větrem a odstraněna. Snímek pochází z roku 1940.

- xyz-