Bulletin SPHMCH č. 115
duben 2004

Návštěva archivu - to je dobrodružství
Když jsem v roce 1987 navštívil kostel v Ruprechticích, nestačil jsem se divit. Nesloužil tehdy církevním účelům, nekonaly se tu mše ani jiné náboženské obřady. Prostory chrámové lodě byly provizorně upraveny jako depozitář okresního archivu. Hledal jsem tehdy zakládací listinu chrastavského hasičského sboru. Pracovnice archivu, která tam měla službu, mi řekla:”Chrastava začíná zde. Listiny zabírají v regálech osmnáct (!) metrů...” Nebyly tehdy nijak seřazené – ani časově, ani tématicky. Měl jsem vlastně štěstí. Hledanou listinu z roku 1867 jsem našel asi po třech hodinách v hnědé kartonové krabici s nápisem HASIČI.
Mohl jsem ji hledat třeba dva nebo tři dny...
Trvalo několik let, než byly všechny historické dokumenty, týkající se Chrastavy, řádně seřazeny, popsány a očíslovány. Inventární kniha, která je vlastně seznamem chrastavských archivních listin a dokumentů, má téměř 300 stran. Tuto mravenčí práci vykonal p. Jiří BOCK, kterému vděčíme za to, že jsou konečně písemnosti z historie našeho města přístupné badatelům.
Ruprechtický kostel již není depozitářem libereckého okresního archivu. Archivní materiály byly odtud přestěhovány do bývalé továrny v Machníně. Tam je možno pročítat i kopírovat listiny, které nás zajímají. Ale pozor! Existují dokumenty, které tu uloženy nejsou. Jde např. o vzácnou Smolnou knihu, o níž jsme psali v minulém čísle BULLETINU, o kroniky atd. Ty jsou uloženy v trezoru v budově libereckého archivu ve Františkově.
Zdálo by se, že se už nic nového o minulosti Chrastavy nemůžeme dozvědět. A přece.
1) Během své poslední návštěvy v machnínském depozitáři jsem měl možnost pročítat spoustu materiálů z roku 1939 o výstavbě dálnice, která měla vést z Liberce až do Chebu. Zachovaly se mapy, kde již je zakreslena dálnice z Liberce do Žitavy a dále do Zhořelce. Mezi dokumenty byla i tištěná pozvánka na slavnost, která se konala v dubnu 1939 v Hanychově. Měl tu být proveden symbolický výkop, zahájení stavby dálnice, která nebyla nikdy realizována. Na ručně kresleném plánku bylo s německou důkladností zakresleno, kde budou stát diváci, kde hosté, kde bude tribuna pro řečníky, kde budou na stožárech vlát vlajky.
2) Zaujala mě obálka s nadpisem turistický ruch, a to uprostřed války, tedy v letech 1942-43. Co mohlo být tehdy turistickou atrakcí? Očekávalo se, že v té době bude Chrastavy křižovatkou obou zmíněných dálnic, návštěvníkům se jako místní specialita nabízela i prohlídka opuštěných československých bunkrů v okolí města.
3) Víme, že za 1. i za 2. světové války byly roztaveny kostelní zvony pro válečné účely. Dozvěděl jsem se, že nadživotní bronzová busta Josefa Führicha v parku za kostelem měla také padnout za oběť válečným potřebám. Mělo se o tom rozhodnout do 30. 6. 1942. Listoval jsem korespondencí, v níž se s tímto rozhodnutím vyjadřoval nesouhlas. Nakonec liberecký památkový úřad požádal berlínské ministerstvo pro vědu, kulturu a lidové vzdělání, aby byla tato socha vyňata ze seznamu pomníků určených k likvidaci – a vyšlo to! Ale Führich měl tenkrát namále...
4) V současné době jsme svědky přestavby radnice. Ke svému údivu jsem mezi archivními materiály našel plány na úpravu radniční budovy z roku 1928 (viz dva otištěné náčrty).
Snad největším překvapením byl plán na zcela novou radnici, který vůbec nevycházel z historických podkladů. Jde o zcela novou, moderní budovu (viz otištěný nákres). Pochází zřejmě z roku 1943. To už bylo po prohrané stalingradské bitvě a německý wehrmacht na mnoha místech ustupoval. O to překvapivější je ta neotřesitelná víra v konečné vítězství.
Ta nová radnice by se bývala samozřejmě stavěla až po (vítězné) válce.
5) Přejmenování ulic a náměstí je stále živým problémem. Víte, že Nádražní ulice bývala kdysi pojmenována po Stalinovi? A nejen v Chrastavě.Těžko byste dnes hledali v některém českém městě Leninovu, Gottwaldovu či Liebknechtovu ulici. A nejinak tomu bylo i po obsazení českého pohraničí hitlerovským wehrmachtem. Bývalá Masarykova ulice (dnešní Revoluční) byla pohotově přejmenována na Konrad-Henlein-Strasse. Naše náměstí bylo samozřejmě po dobu šesti válečných let Adolf-Hitler-Platz. Frýdlantská ulice mívala název Franz-Thiel-Strasse. Horliví nacisté trvali na tom, aby byla přejmenována na 6. Oktober-Strasse. Proč právě tak ? 6. října 1938 navštívil na tři hodiny naše město sám veliký Vůdce, tedy skoro Bůh. Protože však někdejší starosta Thiel měl dobrou pověst a velké zásluhy o město, název ulice zůstal a horliví nacisté byli přehlasováni.
F.VYDRA

Chystá se další publikace
Po dvou vydáních poměrně obsáhlé knihy o historii Chrastavy, brožury o Bílém Kostele, o Andělské Hoře a o Vítkově se nyní připravuje další publikace, a to o NOVÉ VSI.
Jedním z typických jevů období po “sametové revoluci” je zvýšený zájem o regionální historii. Od konce 2. světové války uplyne příští rok již 6O let, a tak je jistě na čase, aby tři generace českých obyvatel, žijící v pohraničních oblastech, znali minulost své vesnice či svého města.
NOVÁ VES patří k těm obcím v našem okolí, které vznikly teprve v období tzv. německé kolonizace. Tyto vesnice se vyznačují svou neobvyklou délkou a jejich půdorys je vcelku jednoduchý: dvě dlouhé řady domů podél potoka nebo podél cesty. Patří k nim také např. Vítkov či Václavice.
Velké zásluhy o zřízení kostela, školy a pivovaru měla šlechtična Kateřina z Redernů. Součástí panského velkostatku byl tzv.zámeček, kde měla své vdovské sídlo.
Na Růžku míval svou dřevěnou tvrz zeman Kryštof von Hoberg, jehož náhrobní kámen (sochařsky vysoce hodnotný) s letopočtem 1586 je umístěn v chodbě městského muzea. Podle pověsti prý vedla z Růžku na chrastavskou tvrz a dále na hrad Hamrštejn podzemní chodba.
Nová Ves mívala dokonce hrdelní právo a na bývalé obecní pastvině stávala šibenice. Pro ty, kteří se dopustili menších přestupků, bývala tzv. šatlava (vězení).
V roce 1903 se mělo začít se stavbou elektrické železniční trati, která by vedla z chrastavského nádraží přes Novou Ves údolím Jeřice až k nádraží v Mníšku. Pro nedostatek finančních prostředků ke stavbě této trati nedošlo.Velmi exoticky působí názvy dvou malých osad, které jsou součástí Nové Vsi. Jmenují se Amerika a Brazílie. Proč tak neobvyklé pojmenování? V polovině 19. století odjelo mnoho německých obyvatel ze severu Čech do USA hledat lepší životní podmínky. (I z Chrastavy odjely v 6O. letech 19. stol. mnohé rodiny do státu Wisconsin a usadily se ve městě Grand Rapids.) Zřejmě nezbohatli tak, jak očekávali. Vrátili se zpět a dali si postavit nové rodinné domky z peněz, které přece jen za oceánem získali. V letech 1840 – 49 byla postrachem celého okolí dvacetičlenná loupežnická banda. Část lupu prý si zloději schovávali do podzemní chodby na Růžku. Ve farní kronice jsou zaznamenány zajímavé údaje o povětrnostních anomáliích. Byla léta, kdy mrzlo i v červnu, a naopak stromy rozkvétaly v únoru. Rudou záři na večerní obloze, která se opakovala po mnoho dnů, si místní obyvatelé vysvětlovali jako předzvěst morové epidemie. Byly roky tak suché, že nebylo čím krmit dobytek. V polovině 19. století byly brambory – tato každodenní potrava chudých – napadeny zhoubnou nemocí, zapáchaly a byly naprosto nepoživatelné. Lidé v té době skutečně hladověli. Úrodu na polích napadly kobylky a velkou část zničily. Bývaly mrazy, kdy studny zamrzly až do dna a ptáci padali za letu mrtví k zemi. Ve vesnici býval dost velký počet spolků a organizací. Působil zde početný mužský pěvecký sbor, který měl později také svůj vlastní orchestr, v roce 1868 byl založen Sbor dobrovolných hasičů. Aktivní byl také cyklistický a kuřácký spolek. Nechyběl tu samozřejmě ani tělovýchovný spolek. Jednám z hlavních zdrojů historických informací o Nové Vsi byla kniha “Geschichte von Neundorf”, vydávaná v sešitech v letech 1933 – 37.
PhDr. František Vydra, městské muzeum Chrastava

Letošní autobusový zájezd do Lužice
Přiznám se, že jsem měl dost velké obavy, zda se letos naplní těch 45 sedadel. Mnozí Chrastavané se již v minulých letech podobného zájezdu zúčastnili, a tak byla malí naděje, že pojednou znovu. Dny ubíhaly a zdálo se, že velikonoční zájezd bude muset být zrušen...A pak se stal malý zázrak: deník Liberecký den uveřejnil článek s barevnou fotografií na první stránce a krátce nato se rozdrnčel telefon.
Zájemci z Liberce či z Frýdlantu se dotazovali na podrobnosti zájezdu a sloupeček jmen se rychle prodlužoval. Jaký bude letošní program? Při procházce Budyšínem si na hradě Ortenburg prohlédneme stavbu zbrusu nového divadla. Navštívíme Srbský dům, kde budou jistě vystaveny nádherné kraslice. Nedaleko od Budyšína si prohlédneme tzv. Památník tisíciletí. Na křižovatce cest mezi poli a lukami stojí bronzový pomník slovanských věrozvěstů – sv. Cyrila a Metoděje. Autorem sousoší je polský umělec M. Bagiński. Je to nejseverněji položený pomník těchto dvou světců. Další krátkou zastávkou bude vesnice Słona Boršć (Salzenforst), kde se narodil evangelický kněz a zakladatel novodobé lužickosrbské literatury Handrij Zejler. Letos uplynulo 200 let od jeho narození a po celé Lužici se konají na jeho počest různé oslavy. Na návsi stojí pomník ve tvaru velkého lipového listu – symbolu slovanství. Dále pak navštívíme “nejsrbštější” obec Chrósćicy (Crostwitz), kde byla přes protesty veřejnosti uzavřena jedna ze dvou lužickosrbských škol typu A. Zde se setkáme s procesím velikonočních jezdců a pojedeme do Pančic, kde je známý klášter Marijina Hwězda (Marienstern) z poloviny 13. století. Budovy klášterního komplexu jsou vzorně udržované a současná abatyše je Lužická Srbka. Dále zastavíme ve vesničce Róžant (Rosenthal), kde je z dálky viditelný poutní kostel se zázračnou soškou Panny Marie. Nedaleko odtud je vesnice Ralbicy (Ralbitz). Vedle kostela je zvláštní hřbitov se stovkami bílých křížů. Budeme svědky, jak se od místního kostela vydává na cestu (12 km) asi 480 jezdců, kteří odjedou odtud do Kulowa (Wittichenau). Asi v 16 hod. pojedeme do vesnice Radwor, rodiště kněze Aloise Andrického, který byl za 2. světové války vězněn v Dachau, kde v únoru 1943 zemřel. Bude brzy prohlášen za prvního svatého lužickosrbského původu. Odtud pojedeme zpět přes Budyšín nejkratší cestou zpět k hraničnímu přechodu ve Varnsdorfu.
Frant. VYDRA

Naše soutěž
Na obrázku z březnového čísla byl rodový erb CLAM-GALLASU. Kristián Kryštof Clam-Gallas umožnil umělecká studia chrastavskému rodákovi –Josefu Führichovi.
Z odevzdaných odpovědí byla vylosována p. Jarmila HOTOVCOVÁ z Liberecké ulice. Blahopřejeme.
Dnešní soutěžní otázka:
Za 2. světové války se vyráběly v chrastavském závodě blízko vlakového nádraží (Totex, později Elitex) součástky k raketám, ruční granáty a další druhy zbraní. Byli tu zaměstnáni většinou cizinci z okupovaných evropských zemí.
Tento zbrojní závod se jmenoval:
a) Hitler-Fabrik, b) Nordböhmische Werke, c) Spreewerke.
Která z těchto odpovědí je správná?

Za velikonočními jezdci trochu jinak
Pro milovníky cyklistiky nabízíme pěkný výlet o Velikonoční neděli 11. dubna 2004.
Pojedeme po trase CHRASTAVA – Vysoká – Frýdlant – Višňová – Saň – Andělka (státní hranice) – OSTRITZ.
Z městečka Ostritz do kláštera Marienthal pojede v době od 13 do 14 hodin asi sto velikonočních jezdců na koních ( zpívají německy). Je to velmi zajímavá podívaná.
Po skončení pojedeme podél toku řeky Nisy do Žitavy a odtud přes Hrádek zpět do Chrastavy. Je nutno mít s sebou platný cestovní pas. Celková trasa měří asi 75 km. Odjezd je ráno v 8.30 hod. z chrastavského náměstí.
Vedoucím skupiny je p. Arnošt ŠULC.