Bulletin č. 128 6/2005

Z historie chrastavské radnice
V čísle 70 našeho BULLETINU (březen 2000) byl uveřejněn příspěvek o několikasetleté historii radnice, která bývala odedávna nejvýznamnější budovou v každém městě. Tam se při jednáních konšelů či radních rozhodovalo o dalším vývoji města. Ve druhé polovině května tohoto roku byla rekonstruovaná radniční budova - za přítomnosti prezidenta republiky Václava KLAUSE - slavnostně předána do užívání. Během přestavby, která trvala několik let, byly kanceláře umístěny v provizorních prostorách, což nebylo příjemné ani pro zaměstnance městského úřadu, ani pro občany, kteří si přišli na úřad vyřizovat své záležitosti. Dnes svítí budova radnice novotou a značně vylepšuje vzhled našeho náměstí 1. máje. Máme ještě v živé paměti okamžiky, když v listopadu 2002 byla na střechu budovy před zraky stovek přihlížejících vyzvednuta jeřábem vysoká věžička, která tam předtím šedesát let nebyla.
Co víme o minulosti chrastavské radnice? Bývala to samozřejmě původně dřevěná budova jako všechny ostatní ve městě. Jedinou výjimkou byl kostel sv. Vavřince, který byl kamennou stavbou již kolem roku 1350. Není divu, že dřevěná radnice několikrát vyhořela. Poprvé to bylo v roce 1433, kdy už poněkolikáté táhlo krajem husitské vojsko při svých "spanilých jízdách" do sousedního Německa. Naše město tehdy vypálili vojáci ze Zhořelce. Proč? Chrastavský lapka Mikuláš z Kajšperka, který ze zištných důvodů sympatizoval s husity, podnikal se svou ozbrojenou družinou loupežné přepady kupeckých vozů na silnici ze Zhořelce do Žitavy a Budyšína. Při velkém požáru vyhořela tehdy i radnice a plameny zničily spoustu důležitých listin. Brzy byla postavena nová radniční budova, opět pouze dřevěná. V přízemí radnice byla zřízena hospoda, které tehdejší majitel grabštejnského panství Mikuláš II z Donína udělil roku 1512 výčepní právo. Byly tu i sklepy a při jejich úpravě v roce 1826 bylo nalezeno množství stříbrných mincí. Na starém obraze z roku 1560, zachycujícím celkový pohled na město, vidíme dvě nápadné věže: kostelní a radniční. Tehdy byla celá radnice stále ještě dřevěná. V průběhu třicetileté války (1618 - 48) vyhořela radnice dokonce dvakrát. Poprvé v roce 1621, podruhé v roce 1642. Údajně ji vypálili Chorváti a Švédové. Na staré rytině z roku 1795 opět vidíme vyčnívat nad střechami okolních domů vysokou věž radnice. V té době už to byla kamenná budova. Radním totiž zřejmě došla trpělivost a zasadili se o to, aby nová radnice byla po druhém zhoubném požáru v roce 1642 postavena z kamene. To se stalo roku 1646. Byla ovšem kryta šindelovou střechou, a tak není divu, že chybělo velmi málo, aby se v roce 1855 nestala opět obětí požáru. Vítr tehdy přenesl na dřevěnou střechu radnice jiskru ze sousedního domu a vznikl požár. Byl včas uhašen díky odvaze kominíka A. Pilze.
Co se ještě dozvídáme ze starých záznamů? Důležitým letopočtem byl rok 1683. Tehdy prý byla na radniční budově vztyčena vysoká dřevěná vížka. Na starších kresbách sice věžičku také vidíme, ale poměrně nízkou. O několik let později (1704) byly z Budapešti přivezeny věžní hodiny a umístěny na radniční věž. Dřevěná věžička byla poškozena v lednu 1737 silnou vichřici, avšak byla brzy opravena. V roce 1838 byl nahoru na věž vytahován na laně nory pozlacený ciferník, provaz se však přetrhl, ciferník spadl z výšky na zem a poškodil se. Kolem dokola celého náměstí bývalo podloubí V roce 1849 bylo podloubí u radnice zazděno. Roku 1886 byly původní staré hodiny nahrazeny novými. Vyrobil je místní hodinář Josef Engel. V období tzv. 1. republiky byla v přízemí radnice umístěna četnická stanice a tzv. šatlava (vězení pro viníky nepříliš závažných přestupků). V roce 1934 byly z místností bývalé radniční restaurace zřízeny kanceláře. Uprostřed druhé světové války (1942) byla poškozená věžička na radnici odstraněna. Dřevo bylo ztrouchnivělé a hrozilo nebezpečí, že by silný vítr mohl věžičku shodit a způsobit škody, popřípadě poranit někoho z kolemjdoucích. Celých šedesát let byla chrastavská radnice bez oné typické dřevěné věžičky. Podle starých nákresů byla vyrobena kopie, avšak dnešní věžička prý je ve srovnání s tou původní asi o jeden a půl metru nižší. V prvním poschodí radnice byla až do poloviny 90. let obřadní síň. V přízemí byla velká zasedací místnost, využívaná nejen pro úřední jednáni, ale také pro různé oslavy, přednášky a schůze různých společenských organizací. Na přestavbu radnice byla v roce 2000 vypsána architektonická soutěž. Zvítězil projekt libereckého architekta Jiřího Hakulína. Současná zrekonstruovaná budova je modernizovaná, vybavená nejrůznější špičkovou technikou. Uvádí se, že rekonstrukce včetně vnitřního vybavení stála asi 60 miliónu korun.PhDr. František VYDRA

Zájezd do Berlína se vydařil
Když členové SPHMCH sestavovali plán akcí na rok 2005, byl mezi ně zařazen zájezd do tzv. Motýlího domu (Schmetterlinghaus) v Jonsdorfdu nedaleko Žitavy. Tento výlet se uskutečnil a blíže se o něm dočteme v předchozím čísle Bulletinu (127). Jako další bod činnosti byl naplánován autobusový zájezd do Berlína. Žádná "cestovka" jej nepořádá, a tak jsme si museli sami najít zkušeného průvodce (Ing. Vladimír RULC) a dobrého řidiče, který se nezalekne provozu ve čtyřmiliónové německé metropoli. A našli jsme jej. Byl to p. Vladimír Nemeš, soukromý autodopravce z Liberce. Již v polovině března jsme začali zjišťovat zájem mezi veřejností. Byl opravdu značný, a tak jsme se rozhodli uspořádat o týden později ještě druhý zájezd se stejným programem. Zájezd se konal v sobotu 14. května 2005. Odjezd byl stanoven na 5:00 hod z chrastavského náměstí. Státní hranici jsme překročili poblíž Hrádku nad Nisou. Jeli jsme několik kilometrů po polském území (Kopaczów, Sieniawka) a poblíž Budyšína jsme najeli na dálnici směrem na Drážďany. BERLÍN je vzdálen asi 300 km. Leží v rovině, a tak cestou nemusel autobus překonávat žádná stoupání. Cestou na sever jsme viděli vpravo od dálnice pozoruhodnou stavbu, která je pro návštěvníky z Německa i ze zahraničí velkou atrakcí. Jde o obrovský nafukovací hangár, jehož výška dosahuje 107 metrů a délka více než 300 metrů. Původně prý zde měla být továrna na výrobu moderních vzducholodí. Dnes se využívá jako tropický ráj. Jsou zde části skutečného tropického pralesa i s tamní faunou, najdeme tu úsek mořského pobřeží s palmami a písečnou pláži, kde je možno se opalovat. Jsou zde samozřejmě i stravovací zařízení a nejrůznější atrakce pro děti i dospělé. BERLÍN je obrovské, rozlehlé město se spoustou zeleně. Zajímavá byla projížďka, při níž průvodce zasvěceně komentoval místa, kudy jsme jeli. Zastavili jsme u zámku Charlottenburg, viděli jsme dost dlouhou část bývalé berlínské zdi, tzv. Europa-Centrum a rezidenci kancléře G. Schodera. Naši pozornost upoutala také stavba kulturního centra, pro niž se mezi Berlíňany vžil název "těhotná ústřice ". Autobus nás dovezl až k budově Reichstagu, tedy Říšského sněmu, na níž ruský voják Jegorov a Gruzínec Kantarija umístili 2. května 1945 rudý prapor jako symbol pokoření Berlína Sovětskou armádou. Moderní skleněná kopule Reichstagu je místem, odkud se otvírá nádherný panoramatický pohled na celý Berlín. Ale pozor! Než můžete vstoupit do výtahu, který návštěvníky vyveze na ochoz kopule, musíte se podrobit přísné bezpečnostní prohlídce. Vstup do této symbolické budovy je bezplatný. Nedaleko od Reichstagu je slavná Braniborská brána. Udivilo nás, že mezi těmi šesti sloupy je poměrně málo místa. A přece tu kdysi pochodovaly jednotky nacistického wehrmachtu při přehlídkách. Od této brány začíná nejznámější berlínská ulice zvaná Unter den Linden, tedy Pod lipami. Hodně se tu staví, a tak je tato třída téměř neprůjezdná. Nedaleko od této ulice je nově zřízené muzeum židovských obětí Bylo otevřeno teprve čtyři dny před naším příjezdem. Takové muzeum jste ještě určitě nikdy neviděli. Uprostřed velkoměsta je plocha velká jako několik fotbalových hřišť a na ní téměř tři tisíce kamenných kvádrů, nestejně vysokých, vyrovnaných v mnoha řadách. A v podzemí je mnoho místností s fotografiemi a jinými dokumenty, které podávají svědectví o holokaustu. O osudech konkrétních rodin. Je zde přítmí, lidé si mlčky prohlížejí exponáty. Než se však do těchto podzemních prostor dostanete, budete dvakrát důkladně prohledáni různými přístroji a musíte tam nechat v úschovně svá zavazadla. Celá podzemní expozice je neobyčejně působivá... Mnohokrát jsme po mostech přecházeli řeku Sprévu nebo její kanály a udivilo nás, jak čilý ruch (lodě) tam panuje. Překvapilo nás také množství rikš, většinou moderních tvarů, přece však i zde poháněných silou lidských nohou jako kdesi ve Vietnamu. Kostel s přezdívkou Dutý zub byl ponechán ve stavu, v jakém byl po bombardování. Ve dvou moderních stavbách, zvaných podle svého tvaru Pudřenka a Rtěnka, jsme viděli zajímavé exponáty, např. tzv. Stalingradskou madonu z roku 1942, kdy byly obklíčeny statisíce německých vojáků gen. Pauluse v kotli, odkud nebylo úniku. Navštívili jsme slavné muzeum Pergamon (vstupné 8 €) s mnoha antickými plastikami a slavnou bránou bohyně Ištar z (iráckého) Babylonu. Nedaleko odtud se tyčí známá televizní věž (Fernsehturm), vyšší než Eiffelovka. Měli jsme sraz u největšího kostela s obrovskou zelenou kopulí zvaného Berliner Dom. Poblíž je bývalá chlouba Berlína z dob NDR - Palác republiky. Dnes je tato budova zchátralá a určená zřejmě k demolici. Nedaleko odtud jsme zahlédli obrovskou kopuli katolického chrámu sv. Hedviky (většina berlínských kostelů je evangelických). A na závěr nás čekalo příjemné překvapení. Ve čtvrti Nikolaiviertel, poblíž (cihlové) červené berlínské radnice, jsme našli romantická zákoutí, která nám v lecčem připomínala naši Malou Stranu v Praze. Odjížděli jsme z Berlína večer v půl deváté. Podle přísných německých předpisů musel mít řidič osmihodinovou pauzu. Kdyby ji nedodržel, platil by na hranicích neúměrně vysokou pokutu. A tak jsme vlastně většinu pamětihodností navštívili pěšky. Měli jsme štěstí, protože většina z nich není od sebe příliš vzdálena. Výlet se opravdu vydařil, za jeden den jsme snad ani víc zvládnout nemohli. O týden později, 21. května 2005, se autobus vypravil do německé metropole podruhé, takže Berlín viděla téměř stovka občanů z Chrastavy a okolí. Počasí bylo během tohoto druhého zájezdu ještě příznivější, celý den svítilo slunce. Trasa prohlídky byla stejná jako při prvním zájezdu. Účastníci si výlet do Berlína pochvalovali. Patří k úspěšným letošním akcím SPHMCH

Dočkáme se? Určitě!
Začal měsíc červen a blíží se okamžik, kdy mají být dány do prodeje první exempláře dlouho očekávané knihy starých pohlednic měst a vesnic mikroregionu Hrádecko - Chrastavsko. Má v ní být asi 450 pohlednic z různých období, většinou z let 1900 - 1950. Bylo z čeho vybírat, a tak ti, kteří si tuto publikaci koupí, nebudou určitě litovat. Nastaly však určité problémy. Vydání této publikace bude zčásti uhrazeno z peněz mezinárodního fondu PHARE. To je sice potěšitelné, ale zato nepříjemně byrokraticky pomalé. A tak se termín vydání knihy opět trochu posunul, a to na měsíc červenec. Buďte proto trpěliví a vydržte. Bude to stát za to! Někdy si klademe otázku: Odkud pramení ta velká obliba podobných publikací? Vysvětlení není příliš obtížné. Říkáme si rádi, že jsme moderní lidé 21. století. Na jedné straně běžně využíváme moderních dopravních prostředků a jiných technických vymožeností naší doby, na druhé straně však má každý z nás v sobě jakousi nostalgickou touhu po starých zlatých časech. A tak si jistě budeme s velkým zájmem prohlížet na starých pohlednicích místa, která se velmi změnila, najdeme tu domy ajiné budovy, které už dávno nestojí nebo byly k nepoznání přestavěny. A leckde si všimneme i tehdejšího dobového oblečení obyvatel, které se od dnešní módy velmi odlišovalo. Až dojemně působí neumělou rukou psané vzkazy a pozdravy, které se tehdy běžně psaly po obou stranách pohlednice, tedy i přes fotografické či kreslené záběry. Z těch starých pohlednic na nás dýchá poněkud jednoduchý a trochu ospalý životní styl našich předků, ale my bychom si přece jen leckdy přáli zbavit se toho množství stresových situací a vrátit se do oněch dob, kdy se chodívalo pěšky či jezdilo na kole. Ne ze sportu, ale protože jiný způsob dopravy byl obyčejnému člověku nedostupný... Pan Mgr. Petr PRÁŠIL, který má značné zkušenosti s přípravou a tiskem knih tohoto druhu, a p. Viktor MAREK, vášnivý sběratel starých pohlednic a jiných starožitností, nás určitě nezklamou. V nedávné době vydali podobnou publikaci o městě Žatci. Ta naše by měla vyjít nákladem 3 200 výtisků. Cena nebyla dosud pevně stanovena, avšak neměla by přesahovat 300 korun. A tak Vás ještě jednou prosím: Buďte trpěliví a vydržte!!!

Vzácná lidová stavba ve Václavicích
V Chrastavě najdeme několik dřevěných (hrázděných) lidových staveb na několika místech, především na autobusovém nádraží a v Pobřežní ulici. Tyto ukázky lidové architektury jsou pro nás důkazem, že zdejší obyvatelé dovedli vybudovat domy, které vydržely již více než dvě staletí a jsou dodnes obyvatelné. Člen SPHMCH p. Edvard Osčatko a jeho přítel Ing. Zdeněk Smrkovský vyfotografovali při svém nedávném výletě hrázděnou stavbu ve Václavicích. Snímek svědčí o tom, že se starobylá budova opravuje, ale není dosud zcela renovovaná. Povšimněme si detailu nade dveřmi do tohoto domu. Do pískovce tu je vytesáno popisné číslo 160, pod ním je monogram tehdejšího majitele a zcela dole pak letopočet, kdy byla tato budova postavena: 1794. Stojí tedy na tom místě již celých 211 let. A ještě malá připomínka. Číslování domů byla v Rakousko-Uhersku zavedeno teprve za vlády císařovny Marie Terezie v roce 1771.

Publikace o Kryštofově Údolí
V posledních třech letech vyšlo několik brožur o historii okolních vesnic. Patří k nim publikace o Bílém Kostele nad Nisou, o Andělské Hoře, o Vítkově a o Nové Vsi. Jako další na řadě by jistě mělo být Kryštofovo Údolí. Taková publikace se opravdu chystá. Podle slov pana starosty Svačinky obec již asi před rokem uzavřela obec smlouvu s RNDr. Miroslavem Nevrlým, pracovníkem Severočeského muzea v Liberci. Je autorem několika oblíbených knih a uznávaným znalcem v oboru ornitologie. Také jeho vlastivědné znalosti jsou obdivuhodné. Porovnáme-li všechny okolní obce, musíme uznat, že Kryštofovo Údolí se od ostatních odlišuje v několika směrech. Obec byla zřejmě založena uhlíři, několik staletí se nacházela stranou dějinných událostí, což umožňovala její neobvyklá poloha uprostřed rozsáhlých lesů. Spojení s okolím bylo minimální, teprve v průběhu 19. století tu byly vybudovány cesty a zřízena železniční trať. Nikdy zde nebyl průmysl, a tak se místní obyvatelé zabývali nejrůznějšími druhy zaměstnání. Strmé stráně ztěžovaly zakládání políček. Pro svou malebnost si obec vysloužila několik přezdívek: Holundergrund, tedy Šeříkové údolí a Clamovo Švýcarsko. Zpracovat podrobně historii této mimořádné vesnice nebude snadné, a tak si na vydání publikace o Kryštofově Údolí musíme ještě nějaký čas počkat - snad rok či rok a půl... Všichni víme, že zvláštností této obce je dřevěný kostel sv. Kryštofa, výstava lidových betlémů a mohutný železniční viadukt. Dostatek ubytovacích možností v letním i zimním období přispívá k oblibě této chalupářské vesnice s dobře udržovanými dřevěnými stavbami, takže je vyhledávaným cílem pro turisty, ale i pro ty, kteří tu chtějí prožít v příjemném prostředí svou dovolenou.

Ještě jednou naše městská vlajka
V minulém čísle jste se mohli dočíst, že městské zastupitelstvo se dvakrát zabývalo návrhem nové městské vlajky. Při závěrečném hlasování se většina přítomných vyslovila pro návrh č. 6 (byl v čísle 127 zveřejněn). Podle posledních informací byl tento návrh skutečně v parlamentní komisi schválen a snad ještě v tomto roce se dočkáme toho, že bude při různých oslavách na domech na náměstí 1. máje nová městská vlajka vyvěšena. Svou vlajku má již i Bílý Kostel, Chotyně, Mníšek a Nová Ves.