Bulletin č. 133 - 12/2005

Nečekaná návštěva z Ameriky
V první polovině listopadu vešli do kanceláře městského infocentra v rohu našeho náměstí tři lidé, dvě ženy a jeden muž. Ten muž byl pracovník některé z pražských cestovních kanceláří, tedy Čech. Dostal za úkol dovézt do Chrastavy dvě Američanky, které přiletěly do našeho hlavního města a vyslovily přání, že chtějí navštívit nevelké město na severu Čech, kde kdysi žili jejich předkové. Kdo byly ony dvě ženy? Čím je naše město přitahovalo? V návštěvní knize zanechaly své podpisy. Starší z nich se podepsala Barbara Nancy SCHICHTEL, ta mladší se jmenovala Leslie W. BURKE. Obě hovořily pouze anglicky, ačkoliv jejich předkové byli německého původu a pocházeli skutečně z Chrastavy, která se ovšem tehdy nazývala Kratzau. Víme o tom něco bližšího? Jistěže. Kolem roku 1865 se vystěhovala z Chrastavy početná skupina místních obyvatel až daleko za oceán. Byla to doba, kdy se z Rakouska -Uherska vystěhovaly do Ameriky desetitisíce rodin, mezi nimi spousta Čechů. Všichni doufali, že v té "zemi neomezených možností" najdou lepší život. Všichni vystěhovalci z Chrastavy/Kratzau se usadili pohromadě ve městě GRAND RAPIDS ve státě Michigan. Paní B. N. Schichtelová sem letos přijela, aby viděla na vlastní oči a vyfotografovala místa spojená s jejími dávnými předky. Zajímala ji rodina Riemerů, výrobců flašinetů, hudebních automatů (orchestrionů) a varhan. První informace získala v našem městském muzeu a potom následovala procházka středem města. Ukázali jsme jí budovy, které se v době největší slávy firmy Bratři RIEMEROVÉ jmenovaly německy "Orgelburg". Jde o budovy v okolí bývalé městské kavárny. V té největší bývala dílna na výrobu orchestrionů. Informovali jsme ji, že dnešní majitelé firmy žijí v bavorském městě Ingolstadt. Samozřejmě jsme obě Američanky seznámily stručně se životem a dílem malíře Josefa Führicha, jehož rodný dům si se zájmem prohlédly. Ukázalo se, že druhý z jejích předků byl kdysi velmi slavný operní zpěvák Franz Josef SCHÜTKY. V muzeu si paní Schichtelová vyfotografovala jeho portrét a zajímala se o jeho další osudy. Kdo ví, z kolikáté generace těch chrastavských německých vystěhovalců paní Schichtelová je? Jejím domovem je samozřejmě USA a v Chrastavě byla určitě poprvé v životě (a snad i naposled). Je obdivuhodné, že se po tolika letech stále zajímá o své evropské předky. (Stává se dost často, že do Chrastavy přijíždějí lidé z různých částí Německa, aby zjišťovali v matrice různé údaje o svých předcích, které ani osobně neznali. V mnoha rodinách sestavují rodokmeny předků, a proto je zajímají údaje o křtech, svatbách i úmrtích, které za poplatek najdou v matrice nebo v oblastním archivu v Litoměřicích.)

Z kroniky Gregora Knescheho - pokračování
V minulém čísle BULLETINU jsme psali o průběhu tzv. revolučního roku 1848, o zřízení Národní gardy a o zhoubném požáru o Velikonocích roku 1849. Dnes zůstaneme ještě v 19. století a povšimneme si mnoha drobných událostí, ke kterým v Chrastavě došlo.
Začátek 19. století byl poznamenán významnou událostí - narozením malíře Josefa Führicha (7. února 1800). V roce 1802 řádila na Jeřici zhoubná povodeň a téhož roku vyhořel Führichův rodný dům. Byl však ve stejném roce obnoven v té podobě, jak jej známe dodnes.
- 14. října 1804 prý Chrastavou projel bez zastavení tehdejší rakouský císař František I s manželkou cestou na zámek Grabštejn.
- V roce 1809 byla vysvěcena kaple na Bedřichovce (dnes pouze ruina v žalostném stavu).
- V roce 1813 procházely naším městem francouzští a polští vojáci.
- A co významného se stalo v roce 1815? Tehdy prý se v našem okolí stavěly poprvé snopy obilí do panáků. Téhož roku krajem opět táhla cizí vojska, a to Poláci a Francouzi z dnešní polské Bogatynie (dříve Reichenau) přes Chrastavu do Liberce.
- Rok 1818 si zemědělci velmi pochvalovali. Byl prý to neobvykle úrodný rok.
- V roce 1826 se v radniční budově prohlubovalo podzemní sklepení (v přízemí byla radniční restaurace). Při výkopech bylo nalezeno 60 starých stříbrných mincí.
- Roku 1829 postihla Chrastavu epidemie cholery.
- Také v říjnu 1831 řádila mezi chrastavskými obyvateli cholera. Proto se konala 10., 17. a 24. října prosebná procesí, která měla tuto nemoc ukončit.
- V roce 1835 se na nebi po několik dní objevovala mimořádně jasná kometa.
- O dva roky později, v roce 1837, mohli chrastavští obyvatelé pozorovat nádhernou polární záři.
- 21. 8. 1838 zemřel oblíbený majitel grabštejnského a frýdlantského panství hrabě Kristián Kryštof Clam-Gallas, který umožnil Josefu Führichovi studia na uměleckých školách. Byl to dobrosrdečný, lidský šlechtic, který na svých panstvích zakládal školy a pomohl mnoha chudákům.
A co bylo dál?
- Jako všude jinde byla v roce 1848 zrušena robota a vydána konstituce (ústava). Lidé uvěřili v lepší budoucnost, ale naděje a nadšení brzy zanikly.
- V roce 1852 navštívil své rodné město Chrastavu generál-major Valentin von Siebeneicher (v překladu Sedmidubský). Z prostého vojáka to dotáhl až na generálskou hodnost.
- Tentýž rok byl pro zemědělce obzvláště nepříznivý. Byl mimořádně mokrý, brambory se vybíraly teprve v listopadu a v prosinci, obilí v mokré půdě vzrostlo a nedalo se použít. Následkem toho byla velká bída. V červnu byla nad Výhledy (nad Vítkovem) silná průtrž mračen, potok se rozvodnil a několik dřevěných domů bylo podemleto a odneseno proudem vody.
- O rok později, v červnu 1853, postihlo celý kraj ničivé krupobití. Většina okenních tabulek byla kroupami rozbita. Téhož roku se začala stavět silnice z Chrastavy přes Novou Ves do Mníšku.
- V červenci 1855 vypukl ve městě požár, při němž zcela vyhořela dolní strana náměstí. Oheň přeskočil také na radniční budovu. Díky odvaze a obětavosti kominíka Ant. Pilze se podařilo radnici před požárem uchránit. Střecha radnice, do té doby krytá šindelem (dřevěnými prkénky), dostala střechu z břidlice.

Nové publikace v knihovně SPMCH
Na schůzce Společnosti, která se konala 15. listopadu, bylo rozhodnuto o nákupu některých publikací, které budou Zařazeny do spolkové knihovny. V současné době již tyto publikace v knihovně jsou zde o tyto knihy: VELKÁ KNIHA O LIBERCI, HRÁDECKO: KRAJINA NA NISE, STALO SE NA SE VERU ČECH (1900-2000), FENOMÉN JEŠTĚD (o stavbě hotelu a telekomunikační věže), SUDETENDEUTSCHES ORTSNAMEN-BUCH (místní názvy). Členové SPHMCH mají možnost si kteroukoli z 60 knih, které jsou v knihovně, bezplatně vypůjčit. Výjimečně se možno publikace zapůjčit i zájemcům z řad nečlenů.

Partnerská města v Německu a v Polsku
Je jistě užitečné, najdou-li česká města své partnery v sousední zemi. Těchto vzájemných styků se dá využívat mnoha způsoby. Úřady si mohou vyměňovat zkušenosti, jak co nejlépe řídit samosprávu obcí a měst, žákům škol a studentům se nabízí možnost vzájemných výměnných pobytů, což je nutně spojeno s využitím jazykových znalostí. Ukázalo se, že dobře myšlené přátelské styky často ztroskotají na jazykové bariéře. Je tu možnost vzájemných utkání sportovních klubů, návštěvy kapel a pěveckých souborů, pořádání výstav a navazování osobních přátelství např. v podobě korespondence či soukromých prázdninových setkání. V oblasti zvané EUROREGION NISA mnoho měst a obcí takové styky navázalo. CHRASTAVA má svého německého partnera poměrně daleko, až v Bavorsku. Je jím - jak všichni víme - univerzitní město EICHSTÄTT. Město LIBEREC již po mnoho let udržuje partnerské vztahy s německým městem AUGSBURG. A další města a obce v našem okolí? JABLONEC NAD NISOU udržuje přátelské styky s městem BUDYŠÍN (Bautzen). Bylo by jistě zajímavé zjistit, kolik obyvatel Jablonce si uvědomí, že je Budyšín střediskem malého slovanského národa - Lužických Srbů. Město TURNOV si zvolila jako svůj protějšek v Německu město NIESKY Také toto město má slovanský původ (Niska, Nízká). Město TANVALD navázalo partnerské styky s městem WITTICHENAU, jehož slovanský název je KULOW. Vědí obyvatelé Tanvaldu, že část obyvatel jejich partnerského města je slovanského původu a hovoří nám srozumitelným jazykem? Obec VIŠŇOVÁ již několik let spolupracuje s německým městečkem OSTRITZ poblíž známého kláštera Marienthal. Slovanský název tohoto města zní WOSTROWC. NOVÉ MĚSTO POD SMRKEM si za partnera vybralo polské město MIRSK. MIMOŇ si našla svého partnera rovněž v Polsku. Je jím město ZLOTORYJA.

Z historie podstávkových domů
Dřevěné stavby v podhorských oblastech (Podkrkonoší, Podještědí) v nás vzbuzují dojem jakési zaniklé venkovské idyly. Mnozí z těch, kteří si tyto domky rádi fotografují, by v nich však určitě nechtěli bydlet, protože již dávno přivykli pohodlí v městských bytech (koupelna, ústřední topení atd). Přesto jsou stovky těch dřevěných a hrázděných lidových staveb ukázkou lidového důvtipu a vkusu a významnou památkou architektury, kterou vybudovali vesničtí řemeslníci - tesaři a zedníci. Nedávno vydal Liberecký kraj publikaci s názvem KRAJINA PODSTÁVKOVÝCH DOMŮ, a to dokonce trojjazyčně ve všech řečech Euroregionu NISA. Jedním z autorů je p. Miroslav UŠKRT z Uhelné u Václavic, povoláním tesař, pro něhož je studium různých typů lidových staveb koníčkem. Má dokonce malou firmu, která je schopná odborně opravit dřevěné stavby, aby se zachovaly i do budoucna. Pan Uškrt je členem naší chrastavské Společnosti přátel historie města Chrastavy a na schůzku SPHMCH 15. listopadu si připravil přednášku, která se všem členům velmi líbila. Mluvené slovo doplnil obrazy mnoha typů lidových staveb, promítal diapozitivy, odpovídal na otázky a připravil pro zájemce výstavku nejrůznějšího tesařského nářadí (různé typy sekyr, pily atd.). Během přednášky se posluchači dozvěděli, že se v této pohraniční oblasti, která byla nejdříve osídlena Slovany a později také německými obyvateli, vytvořil postupně typ stavby, která spojovala rysy slovanských i německých domů. Hovoří se dokonce o tom, že by dosud zachované dřevěné lidové stavby v celé dnešní česko-polsko-německé oblasti (na území Euroregionu Nisa) byly zařazeny jako součást kulturního dědictví pod ochranu UNESCA. Teprve ten, kdo si vyslechne poučné vyprávění odborníka, pochopí, že jde opravdu o zvláštnost a že bylo neodpustitelnou chybou, že v době tzv. modernizace bydlení, bylo množství těchto staveb buď necitlivým zásahem narušeno nebo často dokonce zbouráno.

Mýty a realita 1938 -1948
Pod tímto názvem se konalo 10. října v liberecké Krajské vědecké knihovně mezinárodní historické sympozium zastřešené Technickou univerzitou v Liberci. Vystupovali zde např. známí němečtí historikové Detlef Brandes a Hans Lemberg, polský vědec Piotr Majewski a také mladí čeští badatelé jako např. Tomáš Dvořák či Kateřina Kočová. Zaujala mne téměř hodinová (v češtině!) přednáška D. Brandese o událostech roku 1938 v Liberci. Tento německý dějepisec shromáždil mnoho podkladů z nově otevřených, zejména českých archívů a velmi podrobně popsal události léta a podzimu 1938. Zajímavé bylo, že se např. opíral o zápisy britského konzulátu v Liberci (o jehož existenci jsem dosud nevěděl), dále o dříve tajné dokumenty policejního ředitelství v Liberci i o záznamy živnostenských úřadů apod. Uvedl např., že Henleinova Sudetendeutsche Partei (SdP) stavěla před obchody českých živnostníků stráže ze svých členů i s fotoaparáty, aby tak odradila německé obyvatele Liberce od nákupu v těchto obchodech. Fotografie neposlušných byly zveřejněny na vývěskách SdP v daném obvodu bydliště postiženého, který tak čelil silnému nátlaku svých soukmenovců. Již v dubnu 1938 požádalo sedm obchodníků židovského původu o přeložení svých libereckých provozoven do českého vnitrozemí. Známým se stal případ Josefa Jantsche, který ani pod tlakem nevstoupil do SdP, načež henleinovci pořádali před jeho knihkupectvím demonstrace, házeli na jeho krám výkaly a bránili dodávkám knih do obchodu. 14. září 1938 se v Liberci rozšířila zpráva, že německá vojska již vstoupila do ČSR. Nato se v mnoha libereckých firmách přestalo pracovat a děti ze škol byly poslány domů. Za zmínku jistě stojí, že poté co v březnu 1937 vstoupila manželka továrníka Liebiega do Sudetoněmecké Henleinovy strany, vyžadovala se v této největší liberecké továrně"politická angažovanost" v SdP jako podklad pro pracovní kariéru, ba ten, kdo do této strany nevstoupil, byl často přeložen na horší práci nebo propuštěn. Nepřipomíná to čtenářům něco? Sympozium trvalo několik hodin a zúčastnilo se ho podle mého odhadu - asi 70 až 80 posluchačů, což pro úzké tématické odborné zaměření není rozhodně málo. Doufám, že i příště budou členové naší Společnosti přátel historie města Chrastavy pozváni, abychom mohli aktivně, ba dokonce vášnivě diskutovat s přednášejícími, jak jsem to zažil já na letošních říjnových přednáškách.
Mgr. Radek Šimonka, člen SPHMCH

Miloslav Nevrlý, Sigfried Weiss: Kryštofovo Údolí, putování časem a krajinou
Kniha je vázaná s přebalem, ve formátu 238 x 161 mm, 176 stran, doporučená prodejní cena 330,- Kč. Poutavé a mnohotvárné jsou dějiny obce, která již téměř půl tisíciletí leží v ještědských horách, v hlubokém údolí říčky Rokytky. V 16. století byla jedinou hornickou osadou lemberského panství, v níž se dobývalo stříbro. Od té doby prošla mnoha proměnami a stala se jedním z nejznámějších a nejmalebnějších sídel Ještědského hřbetu, jehož mohutná hradba se zvedá nad údolím Nisy a v mnohém se liší od sousedních Jizerských hor, chránících město Liberec z opačné, severní strany. Autor se věnoval studiu archivních listin, starých vlastivěd, kronik, svědectví rodáků i obyvatel stejně důkladně a pečlivě, jako kdysi při psaní Knihy o Jizerských horách. Kniha však není pouhou kronikou Kryštofova Údolí. V pohnutých a úctyhodných osudech jeho obyvatel, dávných kovkopů, zemědělců. pláteníků. dřevařů či kameníků se zrcadlí vývoj staletého osidlování většiny severního českého pohraničí. V šesti částech knihy se čtenář seznámí se životem a dědictvím našich předků, od starých "hraběcích dob", přes rozvoj obcí v 19. století, těžké doby válek až po dny nedávno minulé. Sedmá, poslední část knihy vyvažuje předchozí kapitoly z historie popisem přírodních zajímavostí západní části ještědských hor a lesnatých Kryštofových hřbetů. které ze všech stran údolí Rokytky objímají. Informace o knize: Obecní úřad Kryštofovo Údolí, Webové stránky Kryštofova Údolí, www.krystofovoudolicz