Bulletin 143 - 11/2006

Z  historie českobratrské jednoty v Ochranově
Již několikrát jsme se v minulých číslech Bulletinu věnovali pobělohorským exulantům, kteří se usadili v okolí města Žitavy a Zhořelce v sousedním Sasku. Mnozí z nich projížděli se svými vozy také přes Chrastavu údolím Nisy dále na Žitavsko. Víme, že po prohrané bitvě na Bílé hoře (8. 11. 1620) tzv. čeští bratři raději zvolili život v exilu, než aby se přihlásili – v rozporu se svým svědomím – ke katolické víře. Musíme však rozlišovat dvě skupiny exulantů. Ta první, větší, se usadila v Žitavě a okolních vsích, věnovala se řemeslům (převážně soukenictví a plátenictví) a navštěvovala českobratrská kázání v prostorné, dost neútulné kazatelně. Exulanti vydávali v Žitavě také české náboženské knihy v tiskárně Václava Kleycha. Tyto knihy byly velmi objemné co do počtu stran, ale malého formátu a říkalo se jim “špalíčky”. Za nocí se tyto knihy pašovaly přes hranice do Čech, kde byly v období tvrdé rekatolizace všechny nekatolické knihy hledány jezuity a páleny na hranicích. V městečku Ochranov (něm. Herrnhut), asi 16 kilometrů od Žitavy ve směru na Löbau, se v roce 1722 usadila jiná skupina exulantů, a to ze severní Moravy z okolí Fulneka. Fulnek byl posledním působištěm Jana Ámose Komenského před jeho odchodem do ciziny. Jeho kázání zanechalo v tomto kraji hluboké kořeny. Ze Suchdola nad Odrou odešlo tehdy 280 exulantů, z Kunína (Kunvaldu) 167 osob. Celkově z této oblasti odešlo do Ochranova vice než 550 nekatolíků. Ještě sto let po bělohorské bitvě se v okolí Fulneku a Suchdola konaly tajné mše po domech, ale katoličtí kněží byli vcelku tolerantní. Později správce panství Leopold Dietrich nemilosrdně trestal ty, u nichž byly nalezeny zakázané knihy. Byli postiženi peněžitou pokutou či nucenými pracemi s okovy na nohou. Knihy jim byly samozřejmě zabaveny a spáleny. Nejvíce exulantů z Fulnecka pocházelo z městečka Suchdol nad Odrou a také z nedalekého Kunína (dříve Kunvald). Ti směřovali na Žitavsko přes slezské území a museli urazit (většinou pěšky) 360 kilometrů, než dorazili do Ochranova. Cesta jim trvala celých dvacet dní. Za zakladatele českobratrské komunity v Ochranově je považován KRISTIÁN DAVID (1692 –1751). Majitel tamějšího panství hrabě Mikuláš von Zinzendorf umožnil exulantům ze severní Moravy, aby si založili komunitu, kde by žili podle svých náboženských zákonů. David přišel se skupinou asi třiceti osob, avšak později se stěhovaly do Ochranova – Herrnhutu stovky dalších. Mezi jmény exulantů z okolí Suchdola nacházíme několik osob s příjmením Nitschmann, Schneider, Fritsche, Schenk, Liebich, Kunz, Tannenberger , Uhlmann a další. Je nepochybné, že byli tito lidé německé národnosti. V té době nešlo totiž o národnostní, ale především o náboženský útisk. A protože ochranovští exulanti přišli většinou z Moravy, jsou dodnes ve světě známí ne jako Čeští bratři, ale jako Moravští bratři ( Mährische Brüder, Moravian Brethren). Tato církev má v současné době na světě asi 440 000 členů. Mezi exulanty docházelo často k názorovým střetům a hnutí hrozilo rozkolem. Hrabě Zinzendorf v srpnu roku 1727 na společné Večeři Páně vyhlásil znovuzaložení Jednoty bratrské. V čele byla rada pěti starších. Prvním biskupem obnovené Jednoty se stal David NITSCHMANN zvaný Tesař nebo Syndik. Z téhož rodu byl David N. zvaný Vyznavač, David N. zvaný Tkadlec a nejstarší z Nitschmannů byl Praotec (Alt-Vater). Byl vysvěcen v berlínské čtvrti Český Rixdorf vnukem Komenského D. A. Jablonským. Od roku 1727 začíná také rozsáhlá misionářská činnost ve vzdálených končinách světa. Skupina Moravských bratří se vydává mezi černošské otroky do Karibiku, později do Grónska a na Aljašku, do Amazonské oblasti a do různých částí Afriky. Nezdařená byla misie na Cejlon. Indické úřady nedovolily delší působení těchto misionářů. Při plavbě kolem mysu Dobré naděje na jihu Afriky vypukly na lodi nakažlivé choroby, a tak bylo do moře vhozeno 84 mrtvol. V Kapském Městě pak více než čtyřicet lidí muselo být dopraveno do nemocnice. Mezi exulanty byli také lidé, kteří sestavili učebnici jazyka grónských Eskymáků a indiánské řeči Irokézů. Bez znalosti domorodé řeči by misie neměla úspěch. Představitelé ochranovské Jednoty bratrské jezdili po celé Evropě, byli přijati panovníky mnoha zemí a usilovali o to, aby bylo šíření jejich myšlenek králem či parlamentem povoleno. Velkého úspěchu dosáhli Moravští bratři v USA. Ve městě Bethlehem mají dokonce svou univerzitu. Také hrabě Zinzendorf pobýval několik let v USA. Z bývalých přistěhovalců z Moravy se do USA přes oceán přestěhovalo 65 rodin ze Suchdola a z nich pracovalo 85 osob jako misionáři. Misie byly také ve Skandinávii, v Rusku, v Surinamu v Jižní Americe, na Labradoru a na Panenských ostrovech v Tichém oceánu. K nevídanému zájmu o práci misionářů, i když to byla činnost leckdy velmi nebezpečná, přispěla vášnivá, inspirující kázání Jana Adama Steinmetze ještě před odchodem z Moravy do Ochranova. Syn suchdolského rychtáře Johann Teltschik působil v americkém státě Georgia, v Anglii a v Irsku.
Při pročítání různých materiálů k tomuto tématu jsem si uvědomil, jak odlišné bylo pojetí lidského života dříve a nyní. Ta víra v Boha nebyla předstíraná a mnozí z těch obětavých lidí, kteří se rozhodli šířit křesťanskou víru mezi divochy, na své ušlechtilé snahy doplatili vlastním životem. UNITAS FRATRUM (Jednota bratrská) není mrtvá organizace. Na celém světě je dnes 18 tzv. provincií, kde se Moravští bratři sdružují. V naší České republice je jedna provincie rozdělená na sedmnáct sborů. Navštívíme-li při svém cestování do sousedního Německa městečko HERRNHUT (Ochranov), budeme procházet ulicí Komenského (Comenius-Strasse), udiví nás za městem bratrský hřbitov se 6000 hroby bez jakýchkoli ozdob. Kamenné desky s vyrytým jménem a daty narození a smrti, vyrovnané v přesných řadách, mají být symbolem rovnosti všech lidí po smrti. Zapůsobí na nás zcela určitě také etnografické muzeum (Volkskundemuseum), v němž jsou vystaveny stovky exponátů, které si po skončení misie v těch nejrůznějších koutech světa misionáři přivezli zpět do Ochranova.

Záhada Medvědí hory
Koncem září jsme mohli v televizi sledovat dvoudílný dokumentární film o bývalém ministru propagandy hitlerovské Třetí říše Josefu Goebbelsovi. Tento muž nebyl žádný hlupák a sloužil Hitlerovi až do konce. Zdálo se téměř neuvěřitelné, že stále hovořil ve svých projevech o konečném vítězství i v době, kdy Sovětská armáda zatlačila německý wehrmacht zpět až ke Zhořelci. Zatímco Češi ve své většině jasně chápali, že se blíží neodvratný konec a že budou fašisté konečně za své zločiny potrestáni, nejen pohlaváři Třetí říše, ale i tisíce obyčejných Němců věřilo, že jim v poslední chvíli pomůže vyhrát téměř prohranou válku – tajná zbraň!
Nedávno jsem četl v jednom polském časopise velmi zajímavý článek doplněný několika fotografiemi. Název zní : Lázně Świeradów – po stopách tanků generála Pattona. Ano, jedná se o amerického osvoboditele Plzně. Co hledal několik týdnů po skončení války tady na severu Čech a kousek od našich hranic poblíž lázní Świeradów, které se německy jmenovaly Bad Flinsberg? Tyto tanky musely jet přes Liberecko směrem na sever, projížděly prý přes Nové Město pod Smrkem. Je ovšem překvapující, že o tom nezanechali svědectví žádní svědci z našeho okolí. Že by tudy tanky projížděly v noci? Je to možné... V uvedeném článku Janusze Skowrońského se píše o přísně utajované akci z roku 1942. Stovky velkých beden s uranovou rudou, které sem byly odkudsi přivezeny, byly zvláštním vlekem vytahovány na tzv. Medvědí horu mezi Świeradowem a Szklarskou Porembou a tam ukládány po podzemních prostor. Při této práci bylo použito válečných zajatců, kteří sem byli přivezeni z tábora nedaleko Brna. Ti, kteří se zúčastnili ukládání beden do podzemních skrýší, se již dolů nikdy nevrátili, protože by mohli prozradit přesnou polohu úkrytu. Byli zastřeleni. Ty tanky generála Pattona sem po válce přijely proto, že prý tu mělo být uschováno velké množství zlata z německých bank. To prozradil při výslechu jeden německý důstojník kdesi u Plzně a Američané vyrazili na sever, aby se zlata zmocnili, neboť toto území mělo zanedlouho připadnout do sovětské sféry vlivu, Zda byl zlatý poklad odtud skutečně Američany odvezen, není známo. Nás však více zajímají ty zásoby kvalitní uranové rudy. Je známo, že se němečtí odborníci pokoušeli vyrobit atomovou pumu. To měla být ta “tajná zbraň”, která měla výsledek druhé světové války obrátit ve prospěch Němců. Naštěstí to nestihli...

Několik letošních výročí
1646
: postavení dnešní budovy radnice (kamenná stavba)
1766
: byl zastřelen v okolí Chrastavy poslední medvěd
1816
: narodil se malíř Wilhelm KANDLER
1836
: zemřel otec malíře J. Führicha Wenzel FÜHRICH
1866
: prusko-rakouská válka
1866
-68: přestavba kostela sv. Vavřince do dnešní podoby
1876
: zemřel ve Vídni nejslavnější chrastavský rodák Josef FÜHRICH
1886
: byl zřízen dnešní hřbitov (původně byl kolem kostela)
1896
: byla dokončena stavba školní budovy za kostelem
1916:
zemřel rakouský císař František Josef I.
1936:
začala výstavba železobetonových bunkrů v okolí města
1946:
čeští osídlenci dostali z rukou Josefa Smrkovského dekret na půdu
1956:
byl odhalen tzv. kult osobnosti J. V. Stalina

Zdařilý výlet do východních Čech
V sobotu 7. října 2006 vyjel velký autobus liberecké dopravní firmy LI-TOUR na zájezd do východních Čech, který organizovala naše Společnost přátel historie města Chrastavy. O tento vlastivědný zájezd byl mezi veřejností značný zájem a nebyl problém zaplnit autobus pro 50 osob. Přes Turnov jsme se dostali do ROVENSKA pod Troskami. Problédli jsme si na staré zvonici vedle kostela tři tzv. rebelské zvony, které mají tu zvláštnost, že jsou zavěšeny obráceně, tedy srdcem vzhůru. Obdivovali jsme průvodkyni, která rozhoupala nejmenší ze tří zvonů (váží “pouhých” šest tun). Zvuk zvonu byl ohlušující. Dále jsme jeli přes Lomnici nad Popelkou do NOVÉ PAKY. V městském muzeu jsme si prohlédli expozici zkamenělých araukárií, velkou kolekci broušených polodrahokamů (acháty, ametysty, jaspisy) a ve druhém poschodí nás zaujaly desítky vystavených obrazů, malovaných v hypnotickém tranzu. Jde o díla spiritistů, kterých bylo v Podkrkonoší velké množství. V sousedním tzv. Suchardově domě jsme měli možnost zhlédnout plastiky Stanislava a Vojtěcha Suchardy a dalších členů slavné sochařské rodiny. Z tohoto rodu pocházela i matka hudebního skladatele Bedřicha Smetany, v příbuzenském vztahu k nim byl i malíř a grafik Cyril Bouda. V Nové Pace jsme měli oběd ve stylovém prostředí Novopackých sklepů, kde se občas pořádají různé kulturní akce (písničkáři). Projeli jsme městem Lázně Bělohrad, rodištěm spisovatele K. V. Raise. Další naší zastávkou bylo městečko MILETÍN. Prohlédli jsme si rodný domek básníka Karla Jaromíra Erbena. Průvodkyně hovořila o jeho životě a díle velmi zasvěceně. Na náměstí v cukrárně si mnozí účastníci zájezdu koupili tzv. modlitbičky (zvláštní pečivo).