Vážení čtenáři,

scházíme se opět po prázdninách, abychom na těchto stránkách pokračovali v putování za tajemstvím vědy zvané heraldika. Zatím jsme se stále zabývali znaky, dnes se budeme věnovat jejich popisu.

Užívá se proto cizí slovo přejaté z francouzštiny - blansonování. Jde v podstatě o slovní popis znaku odbornou terminologií a podle heraldických pravidel.

Je-li popis dobrý, může jej kterýkoliv heraldik správně nakreslit, aniž je předtím znal. Popis musí být stručný a jasný a musí se též dodržovat určité ustálené postupy a odborné výrazy.

Nejstarší popisy znaků (blansony) byly latinské, později přibyly i české. Nejstarší české popsání znaku je z roku 1437 v majestátu císaře Zikmunda Lucemburského při povýšení Tábora na královské město.

A nyní k vlastnímu popisu. Tvar štítu popisujeme jen tehdy, když popisujeme konkrétní heraldickou památku. Nejprve popisujeme tinkturu štítu (barvu) nebo způsob heroldského dělení štítu a jeho barvy (tinktury), pak teprve barvu a označení erbovní figury, popř. dalších doprovodných figur. Např. "V modrém štítě zlatá osmihrotá hvězda" (Sternbergové). Je-li štít čtvrcen, číslujeme jednotlivá pole nejprve nahoře zprava doleva a potom stejně i dole. V tomto pořadí je i popisujeme (viz obrázek). Pouze jsou-li někdy pole shodná, uvádí se např. "v 1. a 4. červeném poli stříbrný český lev a ve 2. a 3. stříbrném poli červený ježek" (znak Jihlavy).

Má-li štít střední (nebo též srdeční) štítek, začínáme jím popis celého znaku., protože je pokládán za čestný.

Jestliže má štít nebo pole více než jedno znamení, hlásí se nejprve hlavní figura a pak teprve doprovodné další figury pole v pořadí podle důležitosti nebo počtu. Např. "v modrém poli zlaté břevno, doprovázené nahoře i dole třemi zlatými liliemi" (pánové z Vrbna). Štít může bát rozdělen heroldskými kusy i několikanásobně. Pak se začíná tou tinkturou (barvou), která je hlášena jako první, např. "třikrát stříbrnočerveně dělený štít" (Brno).

Obecně platí zásada, že štít nebo jeho figury popisujeme odshora dolů a heraldicky zprava doleva.

Nepopisují se nestvůry, které musí heraldik znát, a také zbroj. Jedním z nejdůležitějších pravidel heraldiky je to, že barva nesmí ve znaku přijít na barvu a kov na kov či kožešina na kožešinu. Tato zásada bývala dříve diktována hlavně zřetelností (např. stříbrný kříž v modrém poli je z dálky mnohem lépe vidět než červený kříž v poli modrém).

Heraldik musí znát i mnoho důležitých termínů. Za všechny jmenujme alespoň ty nejdůležitější:

Posetý (posypaný) štít - štít nese několik menších figur na způsob vzorku, některé částečně mizí.

Posázený štít - nese několik menších figur bez zvláštního uspořádání a počtu, jsou vždy vidět celé (nemizí jako u předcházejícího).

Odvrácené figury - např. prohnuté do oblouků a hřbety jsou k sobě, hlavami od sebe.

Přivrácené figury - např. ryby prohnuté obráceně, tj. hlavami a ocasy k sobě.

Po skončení popisu štítu se uvádí řádové dekorace (např. štít je ovinut kolanou Řádu zlatého rouna) a hodnostní koruna (např. štít kryje hraběcí koruna).

Pak se popisují přilby. Hlásí se jen počet a druh a zda je korunována či s točenicí a také tinktury přikryvadel.

Potom se popisují hodnostní odznaky, dále pak štítonoši. Následuje uvedení hesla, např. pokřiku a případná přítomnost půdy.

Nakonec se popíše koruna, čepice nebo klobouk spolu se stanem nebo pláštěm.

K umění dobrého blansonu patří i odborné názvosloví. A tak jako vše, co chce dělat člověk dobře, vyžaduje čas a trpělivost.

Podle dostupných historických pramenů zpracovala Mgr. Jaroslava Špaková

Vzácná návštěva v Chrastavě

V pátek 30. července přijel do našeho města dr. Bernhard RITTINGER z Vídně. Doprovázel jej jeho dvacetiletý syn Wolfgang, budoucí právník.

Pan Rittinger je pravnuk chrastavského rodáka, malíře Josefa Führicha a je skutečným znalcem jeho díla. Se zájmem si prohlédl městské muzeum, Führichův rodný dům a místní kostel.

V září roku 2000 se bude ve vídeňském Belvederu konat souborná výstava obrazů JOSEFA FŰHRICHA na počest 200. výročí jeho narození. Jeho život byl s Vídní spjat jednak tím, že tam v mládí studoval, ale především tím, že tam 43 let působil jako profesor umělecké akademie. A také jeho hrob najdeme na hřbitově ve vídeňské čtvrti Grinzing.

Pan Rittinger nám krátce po svém příjezdu zpět do Vídně poslal mnoho zajímavých materiálů, týkajících se velkého umělce, které obohatily náš archiv. - fv -

Pozvání do minigalerie G městského muzea

Zveme vás na výstavu do minigalerie G v městském muzeu. Po celý měsíc srpen a září tu vystavuje pan JIŘÍ TOBIÁŠ z Oldřichova v Hájích. Výstava má název PŘÍRODA A ŽIVOT. Pan Tobiáš svými četnými koníčky dokazuje, že zajímavě trávit volný čas je možno všude. Člověk nemusí žít v Praze či v jiném velkém městě, aby se nenudil. Fotografuje (vystavoval své snímky i v USA), sbírá známky a pohlednice, autogramy slavných osobností, zvítězil v letošní soutěži harmonikářů, je dlouholetým členem dvou pěveckých sborů, rád cestuje (byl na Sibiři, v USA, v Izraeli aj.). A protože celý život prožil jako lesník, nechybí na výstavě ani jelení paroží a vycpaná lesní zvířata, která zaujmou především dětské návštěvníky.

Těšíme se i na vaši návštěvu. - ydr -

Významné výročí spisovatelky z Podještědí

Před sto lety, v září roku 1899, zemřela v Praze jedna z nejvýznamnějších českých spisovatelek - KAROLÍNA SVĚTLÁ.

Narodila se v Praze v měšťanské rodině, kde se hovořilo převážně německy. Po svatbě s Petrem Mužákem se Johanka Rottová (to bylo její původní jméno) dostala poprvé do Podještědí, které bylo pro ni velkým objevem. V poněmčené Praze byla čeština popelkou, v kraji pod Ještědem se tehdy ještě nosily kroje a vesničané tu hovořili osobitým nářečím. Ještědský hřeben byl přírodní hranicí mezi poněmčeným Libereckem a ryze českými vesnicemi na druhé straně tohoto pohoří.

Víme, že si svůj umělecký pseudonym zvolila podle vesnice Světlé pod Ještědem. Jezdila sem na sever každé léto a našla tu mezi prostým lidem spoustu zvláštních charakterů.

Napsala desítky povídek a několik románů z této oblasti, např. Vesnický román, Frantina, Nemodlenec, Kantůrčice, Kříž u potoka.

Není bez zajímavosti, že si Světlá jako hlavní postavy svých děl vybírala ženy. O tom se můžeme přesvědčit při četbě kteréhokoli jejího díla.

Jako slavná spisovatelka věnovala nemálo peněžních prostředků na zřízení českých vesnických škol v Podještědí. V obci Světlá, nedaleko kostela, můžeme dodnes vidět pomník této spisovatelky, která svým dílem proslavila Podještědí po celé naší zemi.

Těm, kdo by se chtěli podrobněji seznámit se životními osudy této významné ženy, doporučujeme navštívit Muzeum Karolíny Světlé v Českém Dubu. V letošním jubilejním roce je tam možno zhlédnout velké množství zajímavých exponátů, připomínajících tuto velkou českou spisovatelku minulého století.

PhDr. František Vydra

140 let železniční trati Liberec - Žitava

Liberecko bývalo za Rakouska-Uherska nejprůmyslovější oblastí celé monarchie. Převažoval tu textil a továrníci Liebieg či Herzig a další měli zájem na co největším odbytu svého zboží. Bylo nutno urychlit přepravu výrobků, pomalé koňské povozy již byly zastaralé, a tak se začalo uvažovat o vybudování železnice. Projekt podporovala liberecká obchodní a průmyslová komora.

Stavba začala roku 1855, a to na saské straně, u Žitavy. Délka trati měří 26 kilometrů. Celkové náklady na stavbu dosahovaly 10,5 miliónu tehdejších německých marek.

Tunely na trati sice nebyly, zato muselo být vybudováno několik viaduktů. U Žitavy stojí 860 metrů dlouhý viadukt s 38 oblouky, u Machnína byly postaveny dva menší viadukty.

20. září 1859 se konala první zkušební jízda, která dopadla velmi dobře. Celkové úpravy trati skončily 26. října a od 1. prosince téhož roku začal normální provoz. Hned následujícího roku - 1860 - přepravil vlak v obou směrech celkem 140 000 osob.

Stojí jistě za zmínku, že v květnu roku 1859 byla dokončena jiné důležitá železniční trať Liberec - Pardubice. - vy -

Osm zajímavých prázdninových zájezdů

Letošní prázdninové měsíce nebyly v Chrastavě rozhodně "okurkovou sezónou". Pravidelně, vždy ve středu v 8.00 hodin odjížděl z náměstí od MěÚ výletní autobus. Zájem o tuto akci byl nad očekávání velký. Nešlo pouze o výlety pro děti, ale zúčastňovali se i dospělí.

První prázdninový výlet směřoval do Českého Dubu, kde byla plánována prohlídka Muzea Karolíny Světlé a nové školní budovy na náměstí a zajímavá byla i návštěva tzv. Čertovy zdi.

Druhý výlet vedl do Zákup, kde si děti i dospělí prohlédli známý zámek, dále se jelo do České Lípy a na Lemberk.

21. července se konal v pořadí třetí z výletů, tentokrát na hrad Bezděz. Po jeho prohlídce strávili účastníci příjemné odpoledne na pláži u Máchova jezera.

Velmi spokojené byly děti s výletem na skalní hrad Sloup v Čechách a s výstupem na Strážný. Moc se jim líbilo vystoupení skupiny historického šermu. A když k tomu přidáme ještě nádherné počasí a možnost koupání, byl to výlet na jedničku.

Nejvíce zájemců se přihlásilo na výlet do Mělníka. Dopoledne jsme obdivovali Pokličky, což je přírodní pískovcový útvar, a hrad Kokořín. Mnozí se došli podívat k mělnickému zámku, aby spatřili soutok Labe a Vltavy.

Středa 11. srpna byla dnem zatmění Slunce, které jsme po prohlídce Muzea českého granátu v Turnově pozorovali na Troskách. Během tohoto výletu jsme navštívili také lázně Sedmihorky, Hrubou Skálu a Valdštejn.

Další středa patřila převážně dětem. Po exkurzi v Kamenickém Šenově ve sklárnách bratří Jílků a po prohlídce Sklářského muzea vylezly děti na čedičovou Panskou skálu. Cestou domů jsme se zastavili u Zdislaviny studánky na Lemberku.

Posledním prázdninovým výletem byl zájezd do Prahy a okolí. byl připraven bohatý a zajímavý program. Přitažlivé bylo například Muzeum letectví a kosmonautiky ve Kbelích.

Cílem těchto osmi prázdninových výletů bylo umožnit našim chrastavským občanům - a především dětem - levný zájezd do zajímavých míst naší vlasti. Vedle poznávání historie se pamatovalo také na rekreaci a zábavu.

Chceme touto cestou poděkovat Mgr. Jaroslavě Špakové - předsedkyni SPHMCH, která ochotně připravovala informační materiály pro účastníky zájezdů. Náš dík si zaslouží také pan Zdeněk Šimek, PhDr. František Vydra, paní učitelky K. Fořtová, M.Stavinohová a E. Kašková i paní vychovatelky R. Cinibulková a K. Drbohlavová.

Chceme touto cestou poděkovat také těm, kteří zajišťovali bezpečnou dopravu, a to panu K. Šoltovi a P. Vaverovi, řidičům p. Slivoňovi a p. Zbořilovi.

D. Koldová

--------------------------------------------------------------------------------------------------

BULLETIN Společnosti přátel historie města Chrastavy č. 64

Vydává: SPHMCH Chrastava Povoleno: OÚ Liberec Vydáno: IX./1999

Toto číslo připravil: Mgr. J. Špaková, PhDr. F. Vydra, D. Koldová Sazba: Design studio RECo

Spojení: Městské muzeum Chrastava, Liberecká ulice - PhDr. F.Vydra, tel.: 048 / 514 31 61