Finanční úřad na kolenou aneb Vítězná bitva o 6,4 mil. Kč

5. června 2002 – 11. ledna 2006, tj. tři roky, 7 měsíců a 6 dnů. Tak dlouho trvala vysilující bitva o 6,4 miliónů korun Města Chrastava s Finančním úřadem v Liberci.

O co šlo? Za pomoci státní dotace se nám podařilo přestavět ruinu Bílokostelecká č. p. 50 (na kterou již byl dříve vydán i demoliční výměr) na 10 moderních bytů. 5. 6. 2002 byla na danou akci zahájena daňová kontrola a již 17. 10. 2002 nám předložil Finanční úřad (FÚ) v Liberci zprávu, dle které jsme byli povinni vrátit do státního rozpočtu dotaci ve výši 3,2 mil. Kč + zaplatit penále ve stejné výši kvůli údajným porušením rozpočtové kázně.

Těmi údajnými proviněními byly: a) způsob financování, kdy peníze nad rámec dotace zajišťoval spoluinvestor. Bylo to však smluvně způsobem, který byl před uvolněním dotace Ministerstvem pro místní rozvoj (MMR) schválen (a naopak jsme dle podmínek přidělení byli povinni ho dodržovat), b) nedodržení lhůty výstavby, přestože nám ho na základě včas podané žádosti MMR prodloužilo, leč učinilo tak písemně až po více než půl roce, c) nedodržení tříměsíční lhůty pro vklad zástavního práva, přestože MMR trvalo bezmála dalšího půl roku než příslušnou smlouvu nezbytnou pro vklad (a od města již dávno podepsanou) samo podepsalo.

Přestože jsme byli přesvědčeni, že jsme všechny argumenty FÚ přesvědčivě vyvrátili, mýlili jsme se. S úředníky naše argumenty ani “nehly”. Proč taky, když jim zákon o správě daní dává pravomoce žalobce a soudce zároveň (citace zákona: “Při rozhodování hodnotí správce daně důkazy podle své úvahy…”.).

Naše město ovšem nebylo zdaleka jediné, které bylo takto postiženo, naopak. V roce 2001 na popud tehdejšího ministra financí byla totiž zahájena FÚ plošná celorepubliková kontrola obcí ohledně toho jak nakládají s dotacemi. Což o to, to by samo o sobě bylo v pořádku, ale kontroly se nezaměřily na to, zda nějaká obec peníze opravdu nezneužila, ale na hledání i těch nejbizarnějších prkotin, které se staly důvodem pro vrácení dotace + vyměření většinou 100% penále.

Samotný postup při rozhodování FÚ o vrácení dotace byl zpravidla následující: Úředníci politovali starostu dotyčné obce, ale sdělili mu, že nemohou nic jiného dělat, než mu vrácení dotace + penále vyměřit, neboť zákon je zákon. Odvolávat, že se nemá cenu, ale za to, že mu napíšou kladné stanovisko k žádosti o prominutí na Ministerstvo financí (MF). Seshora pak tento postup (proti eventuálním úvahám o soudních sporech ze strany vzpurných starostů) jistil metodický výklad 19/2002 FZ, který uvádí, že žádost o prominutí lze podávat jen v těch případech “kdy si je příjemce vědom a uznává své pochybení”(což ovšem nemá žádnou oporu v zákoně).

Většina starostů zajásala, že má štěstí v neštěstí na takové hodné daňové úředníky a ještě jim poděkovala. Je pravdou, že v řadě případů došlo alespoň k částečnému prominutí ze strany MF. Nicméně, protože rozhodnutí FÚ nemají odkladný účinek, nemohla dotyčná obec po celou dobu do rozhodnutí MF ohledně prominutí čerpat další dotace. Navíc i v případech prominutí či částečného prominutí se stal starosta tím, kdo v rozporu se zákonem spravuje obecní majetek a někteří nato doplatili (zásluhou klasické kudly do zad z řad jedinců vlastního zastupitelstava) i odvoláním z funkce či dokonce trestním stíháním.
My jsme byli od počátku přesvědčeni, že jsme se v akci Bílokostelecká ničím neprovinili a proto jsme nepřijali obvinění ze strany FÚ v Liberci. FÚ v Liberci se na ústních jednáních dne 17.10.2002, 13.12.2002, 8.4.2003 ani 16.5.2003 nepodařilo zprávu, která nám ukládala odvést do státního rozpočtu 6,4 mil. Kč, řádně projednat.

Rozhodli jsme se, že budeme naše město hájit stůj co stůj za využití jediného zákonného prostředku, který daňový subjekt do ukončení daňové kontroly má a sice námitek a to přesto, že nám i náš daňový poradce z renomované firmy radil (přestože byl též názoru, že jsme nic neporušili), že to nemá smysl, že jediná šance je žádost o prominutí a že “naštvaný úředník nemusí pracovat v náš prospěch”.

A tak jsme zahájili kolotoč kvalifikovaných námitek. Průběh jejich vyřizování se stával až tragikomickým. Úředníci z FÚ v Liberci, ale postupně i z Finančního ředitelství (FŘ) v Ústí nad Labem nejen, že v řadě případů nebyli schopni ani vydat rozhodnutí o námitkách se všemi zákonem předepsanými náležitostmi, ale při jejich vyřizování vedeni úpornou snahou jim za žádnou cenu nevyhovět, se do jejich vyřizování zaplétali, řadu z nich nebyli schopni v souladu se zákony a procesními pravidly vyřídit vůbec a vytvářeli tak prostor pro nové a nové námitky. A právě pod tíhou dosud nevyřízených kvalifikovaných námitek byl nakonec FÚ v Liberci donucen sám zrušit i předvolání na projednání zprávy na 22.12.2005.

V roce 2003 byl založen Nejvyšší správní soud (NSS), který se stal skutečnou metlou na svévoli daňových úředníků. Již 18.ledna 2005 na semináři daňových úředníků zazněl z jejich řad povzdech, že “…se soustřeďuje i ta oblast soudnictví justice při přezkoumávání daňových rozhodnutí na proces, na nějakou chybičku, na které potom prostě zruší celou tu práci toho týmu kontrolorů, daňových kontrolorů na finančním úřadu a následně odvolacího orgánu….” A to daňoví úředníci ještě netušili, že v následujících měsících roku 2005 budou usvědčeni NSS z nezákonného postupu v řadě dalších podstatnějších případů. Klíčové rozhodnutí rozšířeného senátu NSS 2Afs 144/2004 ze dne 31.8.2005 usvědčilo FÚ a FŘ z masového protizákonného porušování lhůt při vyřizování námitek a odvolání. FŘ v Ústí nad Labem bylo dále usvědčeno z nezákonného postupu svých úředníků rozsudky 1Afs 13/2004, 2Afs 51/2004, 2Afs 56/2004, 5Afs 19/2003, 5Afs 187/2004, 3Afs 24/2004, 2Afs 86/2004 a především pak 2Afs 69/2004 ze dne 21.4.2005.

Rozsudek 2Afs 69/2004 zakázal totiž FÚ a FŘ nadále nezákonně prodlužovat lhůty pro daňové kontroly. Proto dne 11.1.2006 v hluboce mrazivé atmosféře v kanceláři ředitele FÚ v Liberci byla daňová kontrola ve věci Bílokostelecká č.p.50 z důvodu uplynutí lhůty dne 31.12.2005 zastavena.

Výsledkem celé kauzy není jenom ubráněných 6,4 mil. Kč (což se nám zřejmě jako jediné napadené obci z celé republiky podařilo již ve fázi daňové kontroly), ubránění cti starosty, rady a zastupitelstva z období 1998-2002, kdy samotná stavba probíhala, ale též naše hluboká celková deziluze z práce daňových úředníků. Celá akce “kontrola obcí” se zvrhla spíše na akci “genocida obcí”, kdy ve jménu zákona likvidovaly FÚ za prkotiny (a to kolikrát ještě smyšlenými) svými rozhodnutími stovky a stovky obcí. V řadě případů to však nebyly obce, ale právě FÚ, kteří si zákon svévolně vykládaly v rozporu s jeho podstatou. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9.6.2005 sp.zn. 59 Ca 33/2003 výslovně praví, že “o neoprávněné použití prostředků státního rozpočtu jde jen tehdy, jestliže jejich skutečné užití je zcela v rozporu s jejich určením podle smlouvy či rozhodnutí.”
Snad do budoucna donutí sprška výše uvedených soudních rozhodnutí finanční úředníky, aby postupovali při kontrolách obcí v rámci zdravého rozumu a také, aby nadále nekázali vodu a sami nepili víno, jako když na straně jedné byly obce nemilosrdně trestány za údajné nedodržení termínu realizace stavby (což je dle FÚ nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí, přitom § 83 stavebního zákona uvádí, že do 15 dnů po dokončení stavby se musí podat návrh na kolaudaci stavby) třeba i o jeden jediný den a na straně druhé v případě, kdy bylo FŘ samo investorem stavby, mělo samo na sebe měřítko zcela jiné (viz článek “Finanční úřad – malý zázrak!”, kde se chlubí ředitel FŘ v Ústí nad Labem tím, že dokončení stavby nové budovy FÚ v Mostě bylo zázračně zpožděno jenom o 8 měsíců).

V Chrastavě dne 30. 1. 2006
Ing. Michael Canov, starosta

Související článek: Válka s finančním úřadem o 6,4 mil. z 17. 5. 2005

O případu přinesla v pondělí 3. dubna reportáž televize Genus pod názvem Chrastava dokázala zvítězit nad finančním úřadem. Reportáž je v archivu iGenus